Michal Šefara o knize Podsvětí
Banner

Michal Šefara o knize Podsvětí

sefara1„Když se podíváte na pražské metro, uvidíte opravdu fascinující stavbu, skutečnou jeskyni města“ říká v našem rozhovoru Michal Šefara, autoru velice zajímavého fantastického thrilleru s názvem Podsvětí. Děj této knihy je zasazen do pražského metra. Jak moc ho inspirovala kultovní kniha Glukhovskyho a jak probíhala práce na této knize se dozvíte v našem povídání.
 
 
 
Patříš ke generaci mladších autorů, přesto máš už za sebou pět knih. Která se pro tebe stala tou nejdůležitější a proč?
Pro mě je důležitá každá kniha. Bez těch ostatních bych se neposunul tam, kde jsem dneska. Samozřejmě, že starší knihy bych dnes napsal jinak nebo snad i vůbec, ale v daným období prostě byly důležitý.

Žánrově se tvé knihy poměrně rozcházejí. Zavítal jsi už do válečné literatury, literatury pro mládež či naposled do thrillerové až hororové kategorie. Chystáš se do budoucna věnovat více jednomu žánru nebo tě prostě baví takto přebíhat?
To střídání hodně lidí mate. Ale já se prostě zaměřil na nějaký příběh a sepsal ho. Kamarádi mě hodně znají jako pisálka povídek, takže je překvapuje, že jsem schopný napsat i bichli. Ale prostě píšu. Je ale pravda, že cítím, že se pomalu uklidňuju a nacházím svoje místo. A to jsou pro mě příběhy lidí, mysteriózní příběhy a hledání světla v temnotě. Jaký to je žánr, to nevím.
Pojďme se blíže podívat na tvou zatím poslední knížku Podsvětí. Odehrává se v prostředí pražského metra a nejen tím hodně připomíná kultovní Metro od Glukhovskyho. I atmosférou celého vyprávění má k němu hodně blízko.
 
Jak moc ses nechal tímto ruským autorem inspirovat?
U Glukhovského se mi líbí popis stanic. Je to svižné a zábavné, což byste u popisu nějaké stavby jen těžko tipovali. To jsem se také snažil v knize udělat. 

Narodil jsi se ve Valticích, žil jsi v Břeclavi…Kde vlastně momentálně přebýváš? Jak jsi se dostal z Moravy k pražskému metru?
Tohle je nejčastější otázka a pořád mě baví :D. Takže pro jednou, ať je jasno. Valtice jsou pár kilometrů od Břeclavi. Všichni moji vrstevníci z Břeclavi se tam narodili, protože v té době jsme v Břeclavi neměli porodnici. A my se opravdu rodíme v porodnicích, ne mezi vinohrady, což si někteří lidé myslí dodnes, jak jsem se na různých čteních dozvěděl.
A otázka jak jsem se dostal z Moravy do Prahy mě baví ještě víc. Já hodně jezdím vlakem. Dřív jsem jezdil Brno – Ostrava – Praha. Teď jsem sice zapikaný v Břeclavi, kvůli práci, jelikož potřebuju peníze na nový byt – ale to je jen zas otázka času, než se zas utrhnu. 
Jinak my z Moravy to nemáme do Prahy daleko. Morava není Mongolsko. Praha je hlavní město. Mám tam část rodiny, mám tam kamarády, to město je součást historie.  A metro mě zaujalo, protože mám rád podzemní prostory, a když se podíváte na pražské metro, uvidíte opravdu fascinující stavbu, skutečnou jeskyni města. 

sefara1

Veškeré přípravy na sepsání Podsvětí ti museli zabrat hodně času. Kdo všechno ti vlastně pomáhal s technickými detaily a kolik času jsi musel strávit v metru? Dokáže tě i po této zkušenosti ještě něčím uchvátit?
To sbírání trvalo přes rok, vlastně možná přes podstatný kus mýho života. V knize jsou popsány zážitky, co jsem zažil, když jsem byl malý. Samozřejmě mi s knihou pomáhali kamarádi. S technickými věcmi mi ale nejvíc pomohl Dopravní podnik a technici metra.
Jinak i po sepsání knihy na mě vyskakují stále nové příběhy a zajímavosti o metru. Je to živý organismus. Navíc se má skutečně stavět nová trasa D – tomu jsem třeba nevěřil, že se to někdy uskuteční. Takže o zábavu bude postaráno. Příběhy tam jsou a čekají, až je někdo vezme.

Posuňme se k samotnému ději. V knize se vyskytují hned tři hlavní postavy – technik Haďák, markeťačka Nina a policista Kerber. Která z nich byla tobě nejmilejší? Proč jsi se rozhodl takto rozvětvit celý příběh a nenechal to jen na jednom hlavním hrdinovi?
Sledovat metro z jednoho pohledu by pro mě bylo moc konkrétní. Tři postavy, která každá pochází z jiné společenské skupiny, ovšem někdy mají pohled na metro téměř srovnatelný, se mi líbí víc. Paradoxně se mi nejlépe psalo za Ninu. No jo, autor, co má v ruce ženský osud - za to dostávám od feministek poslední dobou sadu. Nina je ale příklad dnešní doby. Holka, která chce někam patřit, ale zároveň chce od všeho vypadnout. To vidím u hodně lidí. A taky i u sebe. 

Jak bys knihu žánrově zařadil? Chvílemi má až hororový nádech, každopádně atmosféra je opravdu mrazivá. Ovšem v jiných okamžicích se zase posouvá napříč jinými žánry…
Můj největší problém. Nejsem nikdy nikomu schopný říct, o čem je moje poslední kniha. Myslím, že každý si tam najde žánr, který je mu blízký. Pro mě je to pohádka. Je to hodně symbolický příběh o dřímající temnotě a hledání smyslu. Každá ta postava něco hledá. A něco hledá i ty postavy.

Samozřejmě se nevěnuješ úplně všem stanicím, jinak by kniha musela mít o mnoho stránek víc. Podle jakého klíče jsi je vybíral? Chtělo by to teďka ještě další knihu o těch zbývajících…
To bylo podle příběhu. Ten si ubíhal svoji cestou, takže některé stanice mají v knize více místa než ostatní.
Knihu o metru by to chtělo. Až od novinářů jsem se dozvěděl, že jsem vlastně po revoluci první, kdo dal pražskému metru zcela samostatnou knihu. To je trochu smutný. Zatím jsem si psal s pár kolegy spisovateli, jestli by třeba nechtěli namíchat povídkovou knihu o metru. Nikdo se do toho moc nemá. Ještě se ale uvidí.

Svojí roli sehrála i mytologie. Má pro tebe nějaká speciální význam, je to tvůj koníček?
Antická mytologie proto, že když se podíváte třeba na Muzeum, vidíte tam antický chrám. Zvláštní mít uprostřed Evropy takto laděné stavby. A proto mě metro zaujalo. Mám rád historii, báje, mystéria a symboliku.

Jedna z postav běhala po metru s foťákem a fotila zajímavé situace či objekty. Vychází to ze tvých vlastních zkušeností? Máš taky doma desítky fotek metra a nástupišť?
To je moje zkušenost. Ale po vydání knihy mě překvapilo, kolik lidí třeba od nás města mělo taky hodně fotek z metra. Z výletů nebo z pitek s kamarády. Vydalo to na menší výstavu.

Ke knize vznikl i web. Co všechno na něm tvoji fanoušci najdou a chystáš ho ještě rozšířit?
Najdou tam zajímavosti o stanicích metra, jak technické, tak z povídaček lidí. Taky mají stanice vlastní název podle sekty z knihy. Do Podsvětí se toho hodně nevešlo. Jinak zajímavosti jsem se snažil vybírat opravdu zajímavé či neznámé i pro Pražany.

sefara2

A co tvoje literární budoucnost? Vzniká momentálně něco nového od Michala Šefary? Případně do jakého žánru se podíváš tentokrát.
Vzniká. Do konce roku bych to chtěl mít hotové. Zůstaneme u temnoty, zajímavých staveb a jakési symboliky. Tentokrát to bude městečko v Moravskoslezském kraji, které svírá smog.


Díky za rozhovor.


Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Partneři

Hledat

Mimísek 35

Čtěte také...

Martin Lihač: K21 je pro mě nástrojem, kterým bych rád zúročil své zkušenosti a využil je pro dobrou věc

Lihac perexV redakci internetového magazínu Kultura21, který si klade za cíl přinášet co největší objem kvalitních informací z kulturní sféry, se za dobu jeho trvání vystřídalo již mnoho redaktorů. Ti skalní zůstávají věrni kme...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Šamanismus a věda ve vzájemné spolupráci – známe, jak posílit mozek

Posilovna pro mozek200Co mají společného šamanismus a neurověda? Oba přístupy přispívají k fyzické a duševní pohodě, bystrému úsudku, duchovnímu uvědomění, růstu a blahobytu, lepším vztahům s okolím, vyšší kvalitě života a větší schopnosti stát...

Divadlo

Soubor Musica Florea uvede poprvé po 292 letech barokní operu J. J. Fuxe Costanza e Fortezza ve věrné replice tehdejšího divadla Florea Theatrum

Plzen florea theatrum 200Festival 9 týdnů baroka, který pořádá Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015, připravil pro návštěvníky výjimečný hudební a divadelní zážitek. Soubor Musica Florea pod vedením dirigenta Marka Štryncla uvede 31. č...

Film

Bez kalhot: spojení tance a nahých mužů funguje i na plátně

Jaký je asi svět striptérů? Jak vypadá jejich vystoupení na jevišti si dokáže představit asi každý. Jaký je ale život mužů, kteří se bez ostychu, za nějaký ten úplatek, svlékají, to už je pro většinu z nás větší záhada. Do této doby jsme si s tím mohli tak na...