Já svý sny mám. Tak se jmenuje debutové CD zpěváka Vladyho Gryce. Navíc jde v tomto případě o album autorské – všechny texty si zpívající textař napsal sám, zatímco hudební stránka je dílem Hellmuta Sickela. Ten všechny písničky napsal, zaranžoval a nahrál ve studiu. Pro zainteresované je to už známá dvojka, která má leccos společného. Před pár lety se potkali v Berlíně, kde se postupně zrodil nápad spolupráce, ale ještě předtím žili určitou dobu oba v Česku. Ostravský rodák Vlady Gryc tady strávil polovinu života a přibližně stejnou dobu tady žil – ještě coby exmanžel Heleny Vondráčkové – i hitmaker Hellmut Sickel. V následujícím rozhovoru vypráví Vlady nejen o své albové novince či spolupráci s Hellmutem, ale také o svých uměleckých záměrech a plánech.
Koncem června vám vychází debutové album. Jak dlouho a s kým jste na něj pracoval?
Celý proces trval dva roky. Původní plán byl takový, že CD mělo být venku už loni, ale došlo k určitým změnám v mém tvůrčím týmu a projekt se tím pádem rozpadnul na dvě části. Tudíž padla i moje původní vize o tom, jak by mělo CD vypadat a znít. Musel jsem začít téměř odznova, napsat nové texty a nechat si složit nové písně, aby ze zbylého materiálu nakonec mohlo vzniknout kompletní CD. Musel jsem se odpoutat od své původní představy o tom, v jakém stylu by album mělo být natočeno a vymyslet si nový styl tak, aby korespondoval jak s mými, tak s představami a cítěním skladatele a aranžéra. Abych se vyhnul dalším komplikacím, rozhodnul jsem se nechat si napsat hudbu ke všem písním alba od jednoho skladatele. Využil jsem k tomu svého kamaráda, Hellmuta Sickela, a spolu jsme tak ruku v ruce dali album dohromady a zdárně jej natočili. Tím pádem má celá deska Hellmutův jednoznačný a nezaměnitelný rukopis. Album vychází 30 června.
Jaký žánr či styl nabídne, komu je určeno?
Upřímně řečeno nemám rád otázky týkající se určitého hudebního stylu, protože já sám škatulky z duše nesnáším. Hudba je jen jedna a i já poslouchám asi téměř všechny hudební žánry, nejsem příznivcem jednoho stylu. Proto jsem také chtěl, aby moje album nebylo úplně jednoznačně zařaditelné, ale naopak, aby bylo žánrově pestré. Najdete na něm pop, blues, sambu, šansonové balady i rockově laděné věci. Když už bych ale musel své album někam zařadit, tak bych se podle aranží přiklonil k popu. Chtěl jsem, aby aranže byly laděny do stylu, který mě ovlivnil nejvíce, se kterým spojuji své nejkrásnější životní období, do osmdesátých a devadesátých let, v propojení se současnými hudebními prvky. K písničkám tohoto období se stále rád vracím, mám prostě rád nosné a zapamatovatelné melodie, co jdou ihned tzv. do ucha. Chtěl jsem se tak také odlišit od současného hudebního trendu, který se pokoušejí dělat skoro všichni, ale jen málokomu se to opravdu dobře povede. Všichni znějí stejně a já už ty interprety dnes mezi sebou ani nedokážu rozpoznat. Takže moje CD je určeno těm, kteří mají rádi fláky osmdesátek či devadesátek, a všem těm, kdo mají rádi melodické písničky.
Jste autorem všech textů. O čem jsou a co vypovídají?
Jsem v první řadě textař a tak si píši texty pro své písničky sám. Proto také dávám přednost, když se o mně mluví jako o zpívajícím textaři. Moje texty se většinou týkají mých osobních pocitů, nálad, pohledů na určitý objekt, nebo situaci, mých vlastních zážitků a zkušeností. Procházím ale životem s očima otevřenýma a s ušima nastraženýma a tak píši texty i o tom, jak život a věci, které s sebou přináší, vnímají přátelé a lidi kolem mě.
Na mém CD jsou písničky s texty převážně autobiografickými. Najdete v nich lásku, bolest, ztrátu, radost ze života, lásku a respekt k životu, legraci, obdiv k jednomu z mých idolů, lásku k muzice... Prostě je to pestré. Když si celé CD poslechnete a věnujete trochu pozornosti textům, tak vlastně zjistíte, jaký jsem a co má pro mě v životě smysl, co mě baví a naplňuje.
Autorem hudby je německý hudebník Hellmut Sickel, který písně aranžoval a je i autorem jejich zvukové podoby. Znáte se dlouho?
S Hellmutem se známe sedm let a za tu dobu jsme se poznali do morku kosti. Známe svoje silné stránky i citlivá místa a během těch let, co se známe, můžu upřímně říci, že naše přátelství je postaveno na absolutní důvěře a upřímnosti. Víme o sobě kdeco, známe svá tajemství, detaily našich životů a víme, že nemusíme mít strach, že by ten druhý cokoliv ventiloval do světa. Vycházíme spolu skvěle nejen jako kamarádi, ale i při práci. I když máme někdy každý jiný pohled na věc, vždy jsme si o tom dokázali v klidu popovídat a nikdy jsme se nepohádali. Je to přátelství, kterého si moc vážím.
Vím, že spolupracujete i se zpěvačkami. Bude na albu i nějaký duet?
Bude a ne jeden. Natočil jsem pěknou vypalovačku s názvem Fóry, a to s kamarádkou, herečkou Andreou Traganovou, která také zpívá. Je to písnička o páru, který nemůže žít ani spolu, ani bez sebe. Je to taková legrační záležitost. Druhý duet, který se na CD objeví, se mnou nazpívala dlouholetá a úžasná kamarádka, rocková zpěvačka Tanja. Spolu jsme nazpívali písničku Marilyn, která je srdcovou záležitostí nás obou. Jsem Tanji strašně moc vděčný, že do toho šla, přestože tato písnička rozhodně není rocková, což je Tanjin repertoár. Tanja má výjimečný hlas a umí s ním pracovat v různých polohách - a právě její hlas celou skladbu rozsvítíl. Navíc si myslím, že pasáže, které spolu zpíváme unisono, jsou úžasné. Nazpíval jsem ještě další duet s neskutečně talentovanou zpěvačkou Zuzanou Novotnou – Lipavskou, ale přestože duet dopadl dobře, rozhodl jsem se nakonec tuto verzi na CD nezařadit. Měl jsem pocit, že už by tam těch duetů bylo na jedno CD trochu více, než je zdravo. Tato duetová verze naši písničky se Zuzkou bude k poslechu i ke stažení na hudebních serverech, takže v žádném případě nebude před světem utajená.
V případě Hellmuta Sickela jde o exmanžela Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal řadu hitů. Budou hity i z písní, které napsal vám? Které písně jsou nejžhavějšími kandidáty?
To asi předem nemůže nikdo s jistotou říci, ale bylo by fajn, kdyby některé z mých písníček tento osud potkal, protože je jich pár, které mají tento potenciál. Za nejvydařenější já sám považuji písničku Te Quiero, což je takový letní song v rytmu samby. Vyzařuje skvělou letní náladu a atmosféru a svádí k tanci. Další můj favorit je jemná a romantická Marilyn, která je mou srdeční záležitostí. Za velmi povedenou považuji také rockově laděnou Nad tebou lámu hůl. Tuhle skladbu mám velmi rád, protože je taková živelná. Pak je tady písnička Můj život, která je čistě autobiografická, je to vlastně moje zpověď a podle mě patří k těm nejsilnějšim na albu. Stejně tak ale považuji za velmi chytlavou písničku Fóry, nebo titulní skladbu Já svý sny mám. Tak snad některé z nich se podaří zabodovat a uspět. To ale záleží hlavně na rádiích, jestli budou ochotna ji hrát stejně jako na lidech, jestli do rádií zavolají a budou některou z mých písniček chtít zahrát.
Jak hodláte album propagovat, budou k němu i nějaké klipy?
Klipy určitě budou. Teď na přelomu června a července se chystám natočit klip k písničce Te Quiero. Během roku bych pak rád udělal klipy ještě k dalším dvěma písničkám. Co se propagace CD týče, tak budu leštit kliky u různých rádií, snad se podaří objevit se i někde v televizi, budu se snažit o mediální podporu tiskových médií a internetových serverů, no a samozřejmě využiji možností všech možných sociálních sítí. Youtube, Facebook, Twiter a další jsou dnes samozřejmostí.
Je to stejně zvláštní, že žijete v Berlíně, ale tvoříte pro české publikum…
Mě to ani tak zvláštní nepřijde. Půl života jsem prožil v Česku, stále se tady pravidelně několikrát do roka vracím, mám tady rodinu a přátele, s češtinou jsem v každodenním kontaktu, takže i když žiji už řadu let v Berlíně, jsem stále Čech jako poleno. Tudíž mi přijde zcela normální psát a zpívat ve svém mateřském jazyce. Navíc se v něm dokážu nejlépe vyjadřovat. Zkoušel jsem psát i v němčině, ale nejde to. Nevím, co je v němčině v poetickém vyjadřování přípustné. Většinou, když jsem napsal nějaký text v němčině, který mi dával smysl, bylo mi pak řečeno, že to takhle nemůžu použít, protože Němci by nepochopili, co tím chci říci. Tak jsem se na to vykašlal a raději dělám to, co umím a čemu rozumím a píši česky. Občas mě ale přepadne touha napsat něco v jiném jazyce a tehdy se uchyluji k angličtině. Takže psát a zpívat v češtině je pro mě něco zcela samozřejmého a přirozeného.
Počítáte v budoucnu i s koncerty a živými vystoupeními?
Do budoucna určitě. Zatím ale nemám dost materiálu na pořádný samostatný koncert, a taky bych musel mít tolik koncertů, abych uživil kapelu. A skutečnost, že žiji v Německu, mi v tomhle zrovna nenahrává. Kdybych jezdil každou chvíli do Česka na koncert, tak gáži dám za cestovné, ubytování, stravu a za kapelu a vrátil bych se s prázdnou. Jakmile bude dostatek materiálu na vlastní koncertní repertoár a pokud se moje písničky uchytí, tak pak se pustím do skládání kapely a koncertního programu. Zatím se spokojím s menšími vystoupeními, kde budu mít svůj hudební blok, nebo kde budu figurovat jako host. Vše záleží na tom, jak se budou moje písničky líbit.
Chtěl byste někdy udělat koncert i v rodné Ostravě?
No samozřejmě. Já myslím, že pro každého zpěváka a muzikanta je něco výjimečného, když může koncertovat ve svém rodném městě. Je to taková zvláštní meta v kariéře, protože je ve svém rodišti více známý, než jinde, a právě v rodném městě mu obzvlášť záleží na tom, jestli tam dobře obstojí, jestli ho lidi přijmou tak, jak jej přijímali do té doby, než se začal stavět na pódia. Rodné město je v tomto směru velká výzva a zároveň s sebou přináší větší trému, než kdekoliv jinde.
Foto archiv Vlady Gryc
https://www.youtube.com/watch?v=k4QjwGgLxYw
| < Předchozí | Další > |
|---|