Architektonický odraz na tváři Hradce Králové

Architektonický odraz na tváři Hradce Králové

Tisk


hradec kralove 200Hradec Králové. Věnné město na soutoku dvou řek, metropole východních Čech a Salon republiky plný secesní, urbanistické, ale i moderní architektury. V současnosti se již všechny architektonické slohy, všechny „tváře,“ vzájemně prolínají a doplňují a dotváří tak atmosféru tohoto krásného města.


Mezi první významné architekty „zlaté éry“ královéhradecké architektury patří Jan Kotěra. Jeho tvorba byla ovlivňována na jedné straně wagnerovským modernismem a na straně druhé italsky orientovaným klasicismem. Po ukončení studií na pražské Akademii výtvarných umění a jeho studijním pobytu v Itálii se vrací, již jako profesor, na pražskou UM-PRUM, kde byl jeho žákem i Josef Gočár. Jeho první samostatnou prací po návratu do Prahy bylo průčelí Peterkova domu na Václavském náměstí. Kotěra hledal způsob jak se osvobodit od naučených schémat a dospěl k vlastnímu výrazu. Nejpřirozenější reakcí byl obrat k belgicko-francouzské variantě Art Nouveau, která byla opakem geometrické vídeňské secese. První skutečně velká zakázka přichází až začátkem 20. století (konkrétně roku 1902), kdy byl vybrán pro stavbu Okresního domu pro Hradec Králové. Kolem roku 1904, kdy měl Kotěra již pevné místo na české architektonické scéně a kdy konzervativci začínají rezignovat, nastal příhodný čas k prosazení základních principů architektonické moderny. Další velice významné stavby, kterými význačně přispěl k formování města jsou Městské muzeum, které vznikalo v letech 1906 – 1913, úprava Pražského mostu a předmostí (kiosky) v roce 1910, přestavba hotelu Grand 1910 – 1911, návrh budovy Úvěrního ústavu (dnes knihovna na Velkém náměstí) nebo také stavba Obecního domu (současného hradeckého informačního centra) v roce 1922.

hradec kralove muzeum


Další velice významný mezník tvoří po 1. světové válce architektura Josefa Gočára, jež se také velice významně zapsala nejen do historické, ale i do současné „tváře“ města. Rozvíjející se poválečná výstavba si vyžádala nové tvůrčí impulsy vzhledem k rychlému vývoji urbanismu. Již roku 1905 začal s prvními projekty (sgrafitové domy v Hradci Králové). Po ukončení studia pracoval v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 z něj však vystoupil a osamostatnil se. V duchu kubismu tvořil především v Praze a Lázních Bohdaneč . Ve 20. letech se opět vrací do Hradce Králové, kde začal intenzivně pracovat na územním plánu města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla) a střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Dále pak také upravil Masarykovo náměstí, či zrealizoval stavbu Sboru kněze Ambrože. Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně. Na konci dvacátých let přišlo období konstruktivismu a v jeho duchu Gočár i nadále pokračoval ve výstavbě v Hradci Králové. V letech 1927 – 1932 to byla například budova Ředitelství státních drah – železobetonová konstruktivistická budova s výplňovým zdivem (dnes Sídlo policie ČR). Gočárova práce v Hradci Králové vrcholila v letech 1931 – 1936 návrhem a realizací budovy Okresního a finančního úřadu (dnešní Magistrát města Hradce Králové).

hradec kralove sbor ambroze


Na úspěších meziválečné výstavby Hradce Králové se podíleli také další významní architekti – Oldřich Liska (např. Městské lázně), Josef Fňouk (např. Novákovy garáže, dnes Palace Hradec Králové), Václav Rejchl (např. výpravní budova hlavního nádraží nebo krajský soud), Bohumil Sláma (monumentální kostel Božského srdce Páně). Rozvoj města byl násilně přerušen druhou světovou válkou. Poválečné období socialismu ušlechtilé městské prostředí Hradce Králové nepoznamenalo tak negativně jako v jiných městech, přesto začala výstavba v těchto podmínkách upadat do průměru. Až 90. léta přinesla možnost obnovy tradičních hodnot demokratické společnosti, individualismu v projektování a inspiraci světovou architekturou.
Za zmínku stojí ale také rozhodně i současná městská architektura. Na její podobě se podílel například Patrik Kotas, architekt nových budov Terminálu hromadné dopravy či nového vzhledu křižovatky U Koruny.

hradec kralove krizovatka

Hradecký Terminál byl budován od září 2006 do září 2008 a v roce 2009 získal titul Stavba roku Královéhradeckého kraje v kategorii dopravních staveb. V roce 2015 se začala realizovat také přestavba křižovatky U Koruny a přilehlých prostranství. Koncepční přístup architekta k návrhu této křižovatky a její chápání jako významného urbanistického a vizuálního bodu v obrazu města Hradce Králové do značné míry reaguje na podobné chápání návrhů okružních křižovatek v západní Evropě. Kompoziční centrálnost okružních křižovatek bývá cíleně využívána k tomu, aby vnitřní kruhový prostor sloužil jako symbolická a vizuální dominanta, která zvýrazňuje identitu daného místa a města. V případě Hradce králové reaguje na již původní název tohoto místa a fakt, že Hradec Králové byl královským věnným městem.


Architektonická rozmanitost tohoto města je opravdu veliká, ale přesto harmonická. Pro moderní architekturu to rozhodně není snadný úděl, vypořádat se se souzněním nového a historického. Myslím si ale, že si vede výborně. Architektonické skvosty doplňují Gočárovy „plochy zeleně,“ které dodávají městu svěží nádech přírody mezi tou spoustou betonu a zdiva. Pastva pro oči i prostor pro únik z ruchu města.

 


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Sebastiána I., královna Zlínského Majálesu : „Snad jsem pořád stejně super jako dřív!“

sebastiana 200Zlínský Majáles se kvapem blíží a my vám přinášíme rozhovor s loňskou královnou Majálesu Sebastiánou Hájkovou, která letošní klání organizuje. Co musíte udělat, abyste se stali králem či královnou Majálesu a...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Rozhovor s Archie Kimptonem pro Brooke Hunter

smodr200Honzík Bačkora je docela obyčejný kluk z jednoho docela obyčejného městečka. Když ovšem jednoho obyčejného dne na toulkách po okolí náhodou natrefí na příšerně pomotaného, zpřeházeného, mrzoutského, vypaseného a na sušenkách závislého MLUVÍCÍHO kocoura,...


Literatura

Nejpodceňovanější autor thrilleru a jeho Ďábel si počká

dabel si pocka200Po více než roce jsme se dočkali druhého dílu vyprávění o odvážné policistce Ludivine Vanckerové od francouzského autora Maxima Chattama. Bichle Ďábel si počká vyšla v dubnu u nakladatelství Metafora tentokrát ve svých úvahách o kořen...

Divadlo

Santiniho jazyk, hlubší smysl k hledání a nalezení textového univerza?

santiniMěstské divadlo v Brně uvedlo jako svou třetí inscenaci sezóny a padesátousedmou inscenaci vůbec zajímavou a ojedinělou hru, která je inspirovaná literární předlohou Miloše Urbana, Santiniho jazyk. Autory jevištního převyprávění jsou režisér a herec, Stanisl...

Film

Vzniká celovečerní film Milion chvilek. Na dokončovací práce spustila režisérka Amálie Kovářová sbírku prostřednictvím platformy Hithit

milion chvilek200Když na jaře 2019 začala režisérka Amálie Kovářová natáčet přípravu demonstrace spolku Milion chvilek na Václavském náměstí, netušila, že se jí pod rukama začal odehrávat inspirativní příběh o neutuchající snaze a boji občanské české spo...