Reklama
Banner

Naše sestava je od počátku stejná, jen bubeníci "přibývají", říká Dája Šimíčková z kapely Prime Time Voice

daja 200I když vokální trio Prime Time Voice funguje dva roky, jde o zkušené zpěvačky - jmenovitě Marta Marinová, Taťána Roskovcová a Dája Šimíčková. Přesto toho stihly i za tak krátkou dobu společného zpívání požehnaně včetně CD Live. Nejen o zahraničních štacích a nejbližších plánech ženského tria, které ovšem na koncertech doprovází tři šarmantní muzikanti, ale také o stylech i hudbě samotné jsme si povídali s Dájou Šimíčkovou.

 

 

Máte za sebou koncert v Londýně a před sebou vystoupení v Německu. Bude mezi jednotlivými koncerty zásadní rozdíl?

V Londýně jsme vystupovali ve vyhlášeném Boisdale Clubu Belgravia. Lidé sem nechodí jen za jazzem. Pravidelná setkání v tomto místě uprostřed Londýna je pro ně něco jako "životní styl".  Jazz a skvělé jídlo a k tomu whisky, nezbytný doutník a taky odpovídající oděv, to vše v neskutečných prostorách s bohatou tradicí, v nichž se přenesete o pár století zpět.
Koncert v německém Burgthann nedaleko Norimberka, který nás čeká v adventním čase, to bude něco trochu jiného, i když asi taky neobyčejně magického, už proto, že celoroční festival "Jazz in der Burg" který bude letos zakončen právě koncertem naší kapely, probíhá, jak jeho název napovídá,  v útrobách místního hradu. Sem se ovšem chodí výhradně na jazz. Střídají se tu kapely ze všech koutů světa, takže máme z pozvání opravdu velikou radost.

Jak vás přijalo londýnské publikum, co jste mu nabídli?

Londýňané nás přijali mile a vřele, po vystoupení jsme stihli prohodit i pár slov s několika nadšenci, kteří nám děkovali za krásný večer - někteří nás neváhali označit za "něco mezi Andrews Sisters a Manhattan Trasnsfer". Bylo to lichotivé a zároveň vtipné přirovnání,  jakkoliv jsou však tyto soubory pro nás inspirací, nikterak se do nich nestylizujeme. Pravda ale je, že v repertoáru máme po jedné písni od každého z nich. Vedle několika hezkých neotřelých swingovek a několika "latin" nechybělo ten večer blues ani exkurse do naší autorské dílny. Zkrátka hosté měli program "vybraný" a "pestrý" na pódiu i na talíři…

daja 1

 Vystupujete často v zahraničí?

Vzhledem k poměrně nedávnému založení našeho souboru celá naše šestice vyjede před Vánoci do zahraničí teprve podruhé. Ale pokud jde o naše vokální trio, představilo se leckde - už před založením Prime Time Voice jsme totiž jako vokální těleso existovaly, jen náš název se neustále proměňoval. V roce 2005 jsme společně vystoupily v Zenkel Hall newyorské Carnegie Hall coby ansámbl Sv. Vavřince, v letech 2004 - 2005 jsme společně absolvovaly jednu z uměleckých sezón po boku Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers jako "Broadway Lullabys"- tehdy jsme vyjely třeba do Paříže. A když jsme v letech 2007 - 2009 společně vystupovaly v Dobře placené procházce v režii Miloše Formana, vyrazily jsme s Národním divadlem do Valencie... Pevně ale věříme, že s naší „mladou“ formací Prime Time Voice  je větší zahraniční cestování teprve před námi…

Kde všude jste v poslední době zpívaly v tuzemsku?

V tuzemsku jsme toho s Prime Time Voice za krátký čas naší dosavadní existence naopak stihli poměrně dost - Pražské jaro a MFF Zlín, koncerty v Ostravě, Praze, Plzni, Teplicích, Karlových Varech, Uherském Brodě, Berouně, Žatci, ve Slaném i jinde.. Z nedávných festivalových zážitků rozhodně nezapomeneme na skvělou atmosféru na mariánskolázeňských „Jazzových lázních“ nebo na červencovém „Poděbradském swingování“. Rádi bychom se znovu vrátili i do Dvora Králové na „Dny R. A. Dvorského“,   ale i na 'mladý pražský nadějný' festival „Golden9“.  A poštěstí-li se nám zase, stejně jako letos v srpnu, uzavřít sezónu na přeplněném Staroměstském náměstí festivalem Prague Jazz Week(end), budeme ve stavu nejvyšší blaženosti. Nutno ale podotknout, že máme slabost i pro atmosféru klubového hraní, ať už těch pravidelných v našem oblíbeném Agharta jazz centru v Železné ulici anebo občasných v pražském Jazzdocku.

daja 2

Jak vlastně dlouho Prime Time Voice trvá a jaká je jeho současná sestava?

Kapela Prime Time Voice vznikla na jaře roku 2013,  první půlrok jsme pouze zkoušeli. Na podzim jsme poprvé vystoupili - nejprve v Praze, avšak náš první celovečerní koncert proběhl  v Havlíčkově Brodě v rámci festivalu FestJazz. Naše sestava je od počátku stejná, jen bubeníci nám "přibývají". Ukázalo se, že jeden je málo... Takže vokální trio ve složení soprán Dája Šimíčková, mezzosoprán Taťána Roskovcová a alt Marta Marinová je genderově vyvažováno instrumentálním triem - kytaristou Jiřím Kovářem, kontrabasistou Jaroslavem Šimíčkem a bubeníkem Janem Dvořákem alternujícím s Petrem Mikešem, občasně též s Brankem Križkem.

Co všechno máte v repertoáru? Je to hlavně jazzová muzika? A vyšlo něco i na CD?

Díky jednolitému rukopisu našich aranží se při výběru repertoáru vůbec nemusíme omezovat na jediný žánr a přesto zůstáváme jazzovou kapelou. Je to úžasně svobodné. Hrajeme, co se nám líbí. A co je ještě lepší - že se nám všem líbí totéž. Náš repertoár je velmi bohatý, od jazzových standardů a swingových kusů přes filmové melodie až po vlastní autorskou tvorbu. Anebo jinak - „od Andrews Sisters až po Chicka Coreu. Podobnou skladbu repertoáru má i naše CD Live, které vlastně vzniklo jako náhodný živý záznam našeho prvního celovečerního koncertu v Havlíčkově Brodě . Vyšlo mimochodem na jaře 2014 a jeho "kmotrem" byl Ondřej Havelka. Na našem druhém CD,  do něhož se pustíme v příštím roce, bude v porovnání s debutovým CD o něco větší zastoupení autorské tvorby.

daja 3

Můžete ještě představit váš mužský doprovod?

Jak už bylo řečeno, doprovod nám tvoří tři muži. Jiří Kovář, náš kytarista, kamarád a dlouholetý spolupracovník z dřívějších uměleckých působišť, na první pohled nenápadný chlapík, ovšem pozor - pouze do chvíle, než sáhne na struny. Hraje skvěle. Je to opravdu velký muzikant a navíc je všestranný - a to je i jeden z důvodů, proč je tak vyhledávaným studiovým hráčem.
Dalším naším - jakož i mým vlastním - mužem je Jaroslav Šimíček, náš kontrabasista a aranžér. Jeho přístup k aranžování je velmi tvůrčí , specifický a originální - vždycky skladbu posune do nových harmonických nebo rytmických souvislostí, takže třeba z Plíhalovy folkové písně Myš je v našem podání příjemná bossa... Je ale zároveň autorem krásných písní napsaných speciálně pro nás a kvalitní původní tvorba je pro každý soubor obrovská deviza. V poslední době komponuje stále víc a víc a víc, mimochodem. i pro svůj jazzový kvartet.


A další muž, Petr Mikeš je jedním z našich bubeníků, absolvent oboru jazzové bicí na  brněnské JAMU, swingující, bystrý a rychlý, šikovný a pohotový, hodný, kamarádský, chytrý a chápající, zkrátka místo „pěti P“  jich má hned deset  – a takové věci se neutají, ty se okamžitě roznesou, a tak  je to zároveň bubeník zaneprázdněný působením v deseti dalších hudebních formacích...
Naší spásou je Honza Dvořák, bubeník,  který září mimo jiné i v kapele Noční optika nebo v Bigbandu Felixe Slováčka. A zdá se, že není jen naší bubenickou spásou - vedle svých vynikajících hráčských schopností a muzikantské zralosti je zároveň úžasný, vyrovnaný a duchovně orientovaný člověk, který mezi nás vnáší klid a mír.

daja 4

Kdo vybírá repertoár, kdo aranžuje, kdo rozhoduje, co se bude zpívat?

Repertoár vybírá a kompletně aranžuje náš kontrabasista Jarek Šimíček, který je zároveň tvůrcem našeho autorského repertoáru. Při výběru přihlíží k potenciálu písní, ať už jsou známé a slavné nebo neznámé či zapomenuté. Jsou mezi nimi hity jako Moon River z dnes již kultovní "Snídaně u Tiffanyho", ale taky písně, které se prakticky nehrají a my si o nich myslíme, že se hity teprve stanou. Máme v repertoáru i "latino", takže pochopitelně saháme do dílny A. C. Jobima. Jarek ale vždycky "vyloví" něco, co by si zasloužilo mnohem větší pozornost, než dosud má.. Což je třeba případ písně Zingaro, která se určitě objeví na naší příští desce.


Z modernějších jazzových věcí pro změnu vybírá takové, které jsou původně instrumentální, a to je další specifikum naší kapely, totiž, že často zpíváme "nečekané". To je zase případ skladeb z dílny Pata Methenyho nebo Earla Klugha. Naší pozornosti neujdou ani písně skvělé, leč pozapomenuté jako třeba Oh, baby, baby z pera Bohuslava Ondráčka. Úžasná píseň,  ohromně nám sedí a bude - jistě i díky krásnému textu Jana Schneidera - „třešinkou na dortu“ na našich vánočních koncertech.

S čím máte na koncertech největší úspěchy?

Překvapivě vnímavě a vstřícně, někdy až "bujaře" reaguje publikum na autorské písně, konkrétně na Jarkovy skladby, ke kterým píšu texty. A je na nás, myslím, znát, že je i rády zpíváme. Spolehlivě fungují taky staré swingovky. Skladba Burta Bacharacha  „I' ll Never Fall In Love Again“  v našem repertoáru funguje zase jako taková šedesátoletní lahůdka.

daja 5


"Latino" pro změnu  navodí velmi intimní až meditativní atmosféru, v jazz clubu funguje dokonale. Skladby výše jmenovaných kytaristů Methenyho a Klugha jsou všeobecně oblíbené pro svou energii. Hrajeme-li na volném prostranství, třeba na náměstí, lidé se při nich pouštějí do tance. K vrcholným  skladbám našeho repertoáru ale patří zcela určitě Armando´s Rhumba Chicka Corey.

Do konce roku vás čeká Německo, těšíte se?

Ano, ale ještě předtím se těšíme na "Mělnický jazzový listopad". A po něm na adventní koncert na naší takřka domovské scéně v jazz clubu Agharta, v plánu máme i prosincový koncert v kostele sv. Václava v Praze 9. A před odjezdem na festival "Jazz in der Burg" si ještě zahrajeme na předvánočním swingovém trojkoncertě v říčanském KC Labuť. Na cestě z Německa se zastavíme v Plzni a zúčastníme se Plzeňského folklórního galakoncertu v Měšťanské Besedě. V prosinci se náš repertoár malinko promění - ten stálý bude doplněn o výběr z cyklu 'nových' koled a zpěvů s názvem Ať rosa z nebes sestoupí autora Jaroslava Šimíčka s texty Petra Motýla. Je to dílko, kterému nechybí půvab ani jemný humor - hudební i slovní. A navíc, my tři, zpěvačky, se zde představíme taky v roli instrumentalistek.

daja 6

Co všechno máte za sebou co se týče zpívání? Kde kdo zpíval předtím?

Začnu altem - Marta Marinová je řadu let členkou souboru Linha Singers, působí ve svém "Coffee Time Triu", prošla ale i kapelami jako The Cotton Gang, Big Band Trumpets či Musica Fresca. Je ovšem také herečkou, zpěvačkou, textařkou a příležitostnou houslistkou divadla Sklep. Je to živel a vidět ji řádit na divadelním jevišti je opravdový zážitek.


Mezzosopranistka Taťána Roskovcová stabilně působí coby vokalistka Karla Gotta, ale jako vokalistka spolupracuje i s dalšími umělci. Jako sólistka se představila na muzikálové scéně nejen v Plzni v titulech jako Pytlákova schovanka a Cikáni jdou do nebe, ale  i v Praze, a to v muzikálech Hamlet nebo v recitálu „Musical Highlights". Zároveň je  vystudovaná houslistka, i proto ji dost možná v houslových partech připravovaného vánočního programu náš aranžér nijak nešetřil.


No a já celá léta střídám dva žánry ,swingový a klasický - po působení ve Státním divadle Ostrava přišel Pěvecký sbor Českého rozhlasu v Praze a pak střídání žánrů - Originální pražský synkopický orchestr,  Ondřej Havelka a jeho Melody Makers a s ním související přibližně dvacetiletá "zastávka" v kvartetu Sestry Havelkovy. V současnosti uvedené  žánry střídám ve své kapele Shadde Yadda Quartet a ve formaci Two Voices.

Foto: archiv Prime Time Voice

http://www.prime-time-voice.com/
http://www.dana-simickova.cz/
http://www.jareksimicek.net/
http://martamarinova.weebly.com/
http://www.tatanaroskovcova.cz/



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Festivalové otázky pro: Jirku Sýkoru (Tleskač)

200rozPřinášíme vám další rozhovor ze série festivalového ‚popovídání‘. Po koncertě partičky Tleskač na Benátské noci jsme se sešli s frontmanem Jirkou Sýkorou!

...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


David Michie: Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda

cokolada 200Věru provokativní název, zejména pro milovníka čokolády! Až v průběhu knihy se dočtete o tom, že původně měla být čokoláda nahrazena slovíčkem „sex“, nicméně na radu manželky, že „s čokoládou oslovíš víc lidí a je to nakonec více trefné“ David ...

Experimentální prostor NoD se připojuje k Noci divadel svou předrevoluční sametovou interaktivní divadelní událostí

200divPro první Noc divadel v České republice připravil na 16. listopadu Experimentální prostor NoD site specific akci Lindy Petákové a kolektivu s názvem NoD inclusive – Víc než jen konzumace. Audiovizuální instalace a živé akce vtáhnou diváka přímo do děje....

Filmexport Home Video a Národní filmový archiv Vám představují zcela ojedinělý projekt, který vznikl za podpory Státního fondu kinematografie.

film200Rozsáhlá kolekce informačních a osvětových filmů z let 1948 až 1959 reflektuje proměny české společnosti 50. let v jejích pracovních zvyklostech i volnočasových aktivitách. Mezi snímky najdeme díla známých režisérů Františka Vláčila, Ladislava Rychmana, J...

MAREK ZTRACENÝ: MAREK DOBEŠ V OPILOSTI

marek ztraceny klip 200Marek Dobeš (scénář filmu Kajínek, režie videoklipu Olympic 50 let – My už jiný nebudem) se nechal inspirovat titulním hitem alba "V Opilosti" Marka Ztraceného