Banner

Matej Mináč: Impulzem bylo zaznamenat maminčiny vzpomínky na tragické časy přes úsměvné příběhy

ocima fotografky 200Filmy uznávaného režiséra Mateje Mináče proslavily příběh záchrany 669 dětí sirem Nicholasem Wintonem během 2. světové války. Jeho nejnovější film má název Očima fotografky a je o osudu dítěte, které nemělo to štěstí dostat se včas do bezpečí jedním z Wintonových vlaků. Tím dítětem je jeho vlastní matka, dnes čtyřiaosmdesátiletá energická fotografka Zuzana Mináčová, jež patří k předním osobnostem slovenské a české fotografie.

Proč jste se rozhodl natočit dokumentární film o vaší matce?

Ve filmu je všechno náhoda a je to svět plný překvapení. Já jsem vlastně částečně o matce, o jejím dětství v předválečném Československu, natočil už v roce 1999 tragikomedii Všichni moji blízcí. Impulzem bylo zaznamenat maminčiny vzpomínky na tragické časy přes úsměvné příběhy, které mi těsně po revoluci náhle prozradila. Ona totiž do té doby vůbec o válce nemluvila. A náhle se pod tlakem revolučních změn v roce 1989, které sebou přinesly nejen svobodu, ale i opačnou stránku, nacionalizmus, rozhovořila. Dozvěděl jsem se, že měla i velkou dětskou lásku Petra, dokonce si udělali vlastní dětskou svatbu. Byl jsem tím tehdy tak fascinovaný, že z toho vznikl můj celovečerní hraný debut, který produkoval Jiří Bartoška a Rudolf Biermann, scénář napsal Jiří Hubač. Trvalo však dalších deset let, než se odvážila dovyprávět celý příběh. Maminka od války vlastně nespala, celé noci měla otevřené oči a až teď jsem se dozvěděl, že za tím byly výčitky svědomí. Byl jsem tímto příběhem, díky kterému i já vlastně žiju, tak fascinovaný, že jsem se rozhodl odložit jiné filmové projekty a natočit matčin osud. Je to příběh o zradě, nejvyšší oběti, výčitkách, záchraně v poslední chvíli a především o velké lásce jako z Romea a Julie. A všechno je to čistá pravda.

ocima fotografky 1

Matka, fotografka, která změnila tvář československé fotografie, žena s tíživým tajemstvím z minulosti. Čím byla pro vás Zuzana Mináčová během natáčení nejčastěji?

Mnozí si mysleli, že tím, že točím o svojí matce, se dostávám do značné nevýhody, ztrácím odstup. Mně se však zdálo, že opak je pravdou. Tím, že jsem vyzpovídával vlastní maminku, nemusel jsem brát ohledy. Mohl jsem ji přímo požádat, aby mi odhalila všechno do posledního detailu, bez toho, aby svoji roli jakkoli přikrášlovala. V tom se nesmí dělat žádný kompromis. Divák za chvíli pozná, jestli „hrdina“, který příběh vypráví, je skutečný, „vlastní“. A pozná to hlavně podle toho, že na sebe prozradí i nepříjemné skutečnosti.

Co bylo pro vás jako syna a zároveň režiséra nejtěžší?

Samozřejmě ukočírovat při natáčení svoji matku, kterou všichni nazývají pátým živlem, uragánem. Sice se říká, že režisér a maminka mají vždy pravdu, ovšem v tomto filmu měla vždy poslední slovo maminka. Peklo pro režiséra.

Vaše matka se ve filmu vydá na jednu z nejtěžších cest v životě. Co znamenala pro vás jako jejího syna a co pro Mateje Mináče – režiséra?

Na placu jsem především režisér. Nejsem syn. Zajímá mě jen to, aby ve výpovědích byly jiskry něčeho hlubokého, zajímavého. Když se mi to v příběhu o mamince podařilo nacházet, byl jsem šťastný. Když ty výpovědi zaváněly něčím už řečeným, neoriginálním, byl jsem z toho upřímně nešťastný. Režie je dost hrozné řemeslo, buď jste u vytržení, nebo v depresi.

Vaše filmy upozorňují na to, že zapomínat je nebezpečné. Jak je podle vás na tom dnes naše společnost s historickou pamětí?

Nicholas Winton mi často opakoval, že lidstvo je z minulosti nepoučitelné, a že chyby bude znova a znova opakovat. Já nejsem až takový skeptik. Něco málo se dá vyřešit filmem a literaturou. Umění nás dokáže zušlechtit. Problém je v tom, že jen na chvilku, když jsme pod jeho přímým vlivem. S uměním je to jako s mořskými vlnami, přijdou a odejdou. Proto se rozhodně nedá vliv umění přeceňovat.

ocima fotografky 2

Proč by film měli vidět mladí diváci, kterých se už téma holocaustu bezprostředně nedotýká?

Nemám vůbec rád slovo holocaust, protože je to vlastně tak trochu i schématické. Náš film je o osudu ženy, které velká dětská láska zachránila život a ona se léta snažila, aby si tento dar zasloužila, aby své existenci dala skutečný smysl. Vidíme ženu, která o to bojuje v době komunizmu i v porevolučním prostředí. Takže je mnoho důvodů, obzvlášť pro mladé lidi, aby se na film podívali. Mohou na vlastní kůži prožít záchranu třináctileté dívky, která se během války poprvé skutečně zamilovala, všechno prožívala skrze prizma svého citového vzplanutí. Náhle tato dvojice - Zuzana a Petr - musí řešit dilema s osudnými následky. Kolika mladým lidem je taková dvojice blízká? A kolik se jich seznámí s komunizmem přes tragikomické příběhy? Myslím si, že mladí lidé jsou velmi zvídaví, jen je třeba podat jim to tak, aby to pro ně bylo i vzrušující. Moc nás potěšilo, když na premiéře na festivalu v Karlových Varech, na konci promítání především mladí diváci odměnili film potleskem vestoje.

Co vás během natáčení nejvíc překvapilo?

Nejvíc mě překvapilo, jak skvostné archivní materiály jsem měl možnost objevit ve Slovenském filmovém archivu, kde jsem se setkal se skutečnými nadšenci, s paní Ivanou Vargovou, s panem Richardem Kováčikem a především s generálním ředitelem panem Petrem Dubeckým, s kterým jsme se dohodli na koprodukčním vstupu SFU do filmu. Jak byla spolupráce s archivem pro film neocenitelná, dokazuje i tato příhoda. Maminka vyprávěla o tom, jak v roce 1969 fotografovala Claudii Cardinale, Marcella Mastroianniho, Carla Lizzaniho, Federica Felliniho na festivalu Československého filmu v Sorrentu. Právě tady se naučila, jak se fotografují velké hvězdy, jak se s nimi má komunikovat. Podařilo se nám zorganizovat setkání s Claudií Cardinale, která se na to velmi dobře pamatovala. Natočili jsme skvělý dvojrozhovor s maminkou a Claudií. Teď jsem se třásl, jestli se o tom něco najde v SFU. Když mi oznámili, že našli o celé akci krátký barevný film Dobrý deň, Sorrento, vyskočil jsem do výšky určitě minimálně dva metry. Věděl jsem, že tak budu mít neuvěřitelnou příhodu s nádherným archivním materiálem, který právě z toho všeho udělá velkou věc. Je fantastické, že na Slovensku máme takovou organizaci, která pro nás filmaře vysloveně zachraňuje klenoty. Bez pomoci SFU bych film nenatočil.

ocima fotografky 3

Jakou roli hrají ve filmu fotografie?

Práce na filmu o mamince byla pro mě úžasná, protože ona vlastně od patnácti let všechno fotila. Všechny její příběhy ve filmu jsou ilustrované jejími fotografiemi. To dodává pečeť autenticity. Škoda jen, že maminka nefotila už od svých pěti. Ušetřili bychom peníze za drahé hrané rekonstrukce.

Když byste měl film Očima fotografky charakterizovat jednou větou, jak by zněla?

Osud ženy, fotografky, kterou zachránila velká láska a ona chtěla tuto záchranu oplatit tím, že vedla smysluplný život.

Ještě něco na závěr?

Nemohu nevzpomenout skvělých lidí, bez kterých bych nedokázal film zrealizovat. Danku Volákovou a Mišku Flenerovou z Fénix Filmu. S Dankou mě spojuje dlouholeté přátelství, pomohla tomu, že jsme před lety v celé ČR spustili Wintonův vzdělávací projekt. V rámci toho se 300 000 českých dětí podepsalo pod petici na udělení Nobelovy ceny míru Nicholasi Wintonovi, realizovaly se stovky charitativních projektů. Bylo to krásné gesto a Nicholas Winton se z toho ještě stihl radovat. Martin Chalupský a Sylva Jančová z RWE Česká republika jsou nadšenci filmu a výrazně pomáhají ke vzniku mnohých českých filmů. I jim patří můj dík.



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Hledat

Mimísek 9

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Nejchytřejší Čech Jiří Šafka: „Svoji paměť netrénuji a jsem si jist, že moje přítelkyně by vám řekla, jak špatnou ji mám.“

nejchytrejsi cech200Nejchytřejší Čech, student Jiří Šafka z Hradce Králové, si 29. května odnesl z České mincovny svou zaslouženou výhru. Stal se totiž vítězem zábavné show České televize Nejchytřejší Čech. Pět čty...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Linda Kohanov: S koněm mezi světy

S konem mezi svety 200Nejen nejkrásnější, ale také nejmoudřejší úhel pohledu na svět je ze hřbetu či z oka koně…Možná to, co se jen těžko chápe z různých knih, dobře a jasně pochopíte po boku právě tohoto obrovského zvířete. Jako by v něm byla ...

Divadlo

Pantomima se vrací do Česka - na festival přijedou mimové ze čtyř kontinentů


mime 200Americká megastar Red Bastard, mimové z Egypta, Ekvádoru a mnoha Evropských zemích se spolu s českými umělci představí na 3. ročníku Mime Festu

Film

Film Ghoul

ghoul 200Film Ghoul je temný thriller inspirovaný skutečnými událostmi, který má 26. Února celosvětovou premiéru v České republice.

...