Kultura21.cz

Dnešní hektická doba nás nutí zapomínat na přirozené potřeby jak např. vyjádřit radost a smutek. Během tradiční týdenní dílny Hlasohledu v malebných Slavonicích, určené jak profesionálům, tak široké veřejnosti, budeme společně se Smadar Emor hledat svůj autentický vnitřní hlas, rozvíjet osobní tvořivost, abychom neztratili svou individualitu, obohatíme škálu vyjadřování, ve zpěvu řeči i v pohybu. Smadar melodické tělo přirovnává k Afričanům, kteří mají přirozený vztah k rytmu: „…když jdou celé tělo jakoby zpívalo, a když zpívají, je v tom rytmus, cokoliv dělají je rytmické – když vaří, jdou pro vodu…je to jako vlna na které se stále vezou.“

Každý den se bude skládat ze tří bloků, kdy se propojí dech, pohyb a hlas. Bude se rozvíjet osobní tvořivost a improvizovat ve skupině. Rozšíří si dynamika, barevnost a objem hlasu. Sólově i ve skupinách se budou vytvářet malé kompozice "vokálního tance".  Otevře se tělo vůči přirozeným impulzům a k pohybům se plynule přidá hlas. Půjde se opravdu do hloubky sebe sama, hluboko do vlastní muzikálnosti a hlasu.

Druhým doplňujícím předmětem bude práce s dechem, kterou povede Petra Urbanczyková (www.dychat.eu). Přihlásit na dílnu se lze přímo na webu Hlasohledu www.hlasohled.cz / http://goo.gl/F9vPmC 

Smadar Emor nám ještě před příletem odpověděla na několik otázek.

Jak vás napadlo propojit tělo a hlas?

Je to prastará záležitost, všichni jsme se narodili se znalostí pohybu a hlasu. Naše tělo je ozvučná skříňka pro náš hlas, vše je krásně propojené. To v západní kultuře jsme začali oddělovat různé prvky, které byly postupně sceleny do samostatných uměleckých oborů, a tak tanečníci nepoužívají hlas a zpěváci nepoužívají své tělo.  Tato organická a přirozená vlastnost, která vždy povzbuzovala náš vnitřní hlas uvnitř těla, z nás postupně vyprchala.

Během své kariéry choreografky a tanečnice jsem postupně pochopila jak mocná je tato spojitost, když splyne vizuální a zvuková stránka. Dodnes s tímto propojením zabývám společně se svými spolupracovníky v centru Synapsa, kde zkoumáme vliv lidského hlasu a pohybu na rozvoj lidské tvořivosti. Týká se to jak umělecké tvořivosti, ale i terapeutického a duchovního rozvoje.

Co byste poradila nezkušenému jedinci, který by rád zpíval a tančil?

Zpívání a tanec je tak přirozená věc k vyjádření sebe sama, nebojte se toho!!! Je to dar, který je naší přirozenou vlohou od pradávných dob, není to jen záležitost profesionálů, každý by měl tyto schopnosti využívat, například pro jeho blahodárné účinky na tvořivost.

Jak vaši žáci přijímají toto vzájemné propojení pohybu a hlasu? Čeho si na dílnách nejvíce cení?

Při dílnách mi lidé velmi často říkají: „Je to jako když jsem se vrátil domů…“ protože je to vrozený jazyk těla a duše. Ve východním Japonsku, v Indii, v Africe i v Brazílii i mezi indiány v deštných pralesích je integrace pohybu a hlasu běžnou součástí jejich kultury, je přirozená. Všechny rituály jsou založeny na společném tanci a zpěvu. Nepotřebují se to učit…
Myslím, že lidé nejvíc oceňují nabytí vnitřní svobody a tvořivosti, splynutí s prapůvodním zdrojem života, který jim přináší spokojenost a radost a zároveň i schopnost vyrovnat se s životem a různými změnami. Ten zdroj nacházejí např. ve spontánnosti a autenticitě.

Co Vás asi nejvíc ovlivnilo? Odkud jste čerpala inspiraci?

Nejvíc na mne asi zapůsobil neotřelý přístup k divadlu polského divadelního režiséra a teoretika Jerzyho Grotowského, který tolik ovlivnil současné divadlo. Mezi dalšími to byla Moud Robar umělkyně a učitelka z Haiti, také to byl tanec Butó, kontaktní improvizace, pohybová notace, ale i další různé metody, které využívají hlas.

O čem bylo vaše první představení?
Byla to performance „ From Afar“ v roce 1988 na výšině Sijón. Lidé byli na jednom kopci a sledovali přes údolí tanečníky, kteří byli za údolím na jiném kopci. Pracovala jsem na tom s deseti tanečníky asi rok. Zaujalo to televizi, která o tom natočila film. Byl to velmi neobvyklý zážitek, na výjimečném místě mezi starým a novým Jeruzalémem, nabitý politickou i duchovní atmosférou.
 

Tradiční židovská víra zapovídá ženám zpívat? Co si o tom myslíte?
Zapovídá se jen zpěv před muži. Tem důvod je pravděpodobně daný tím, že hlas je spojený se sexualitou a pokušením a tak to není úplně vhodné.

Co byste si asi nejvíc přála, jako choreografka?
Pracovat na „vokálních tancích“ s profesionálními tanečníky, kteří budou schopni zpívat and využívat hlas v celé šíři uměleckého projevu. Není to moc jednoduché naučit lidi využívat této spojitosti. V Izraeli také stát příliš nepodporuje kulturu a tak je mým snem, sen kteréhokoliv umělce, v tomto případě najít dlouhodobého podporovatele „vokálního tance“.

Smadar už vedla dílnu v Praze v roce 2013, dokument je nahlédnutí na webu

Smadar Emor vystudovala Bezalelovu Uměleckou Akademii a Rubinovu Hudební a taneční Akademii v Jeruzalémě. Ovlivnila ji Feldenkraisova metoda, Alexandrova technika,  kontaktní improvizace,  tanec buto, terapie hlasem v pohybu u Paula Newhama (GB) a staré resonančně léčebné písně různých kultur. Posledních dvacet let učí technikou “hlas v integraci s pohybem”, tedy metodou, kterou vyvinula na základě zkoumání životních zdrojů  a způsobů, jak tyto zdroje prožíváme skrze lidské tělo a hlas. Vede semináře pro tanečníky, zpěváky a herce na různých uměleckých školách v Izraeli i v zahraničí. Založila “Centrum Synapse pro výzkum lidského hlasu”. Věnuje vlastní umělecké tvorbě.

www.hlasohled.cz