Kultura21.cz

Herečka Alžběta Bartošová nyní hraje v divadle Kalich v představení Horečka sobotní noci a nově od září v Atlantidě.

V Divadle Kalich ses divákům poprvé představila v Horečce sobotní noci. Jak se Ti hraje tato temperamentní postava?
 

Role Stephanie se mi hraje moc dobře. Možná je to tím, že pocházím ze Slovenska a jsem také temperamentní člověk. Je pravda, že se na hraní vždy těším a užívám si to, protože se tam můžu trošku vyblbnout.

Využívají režiséři hodně Tvého temperamentu nebo Ti dávali víc takzvané proti-úkoly a hraješ spíše klidnější dívky?

Většinou hraju tyto temperamentní holky nebo drsňačky, což ve skutečnosti určitě nejsem.

Do Prahy si přišla ze Slovenska. Můžeš tedy přiblížit českým divákům, co vše tam máš za sebou?

Studovala jsem herectví v Bratislavě na konzervatoři a v šestnácti letech jsem šla na konkurz na muzikál František z Assisi, který se hrál na Nové scéně v Bratislavě. Tam mě obsadili do role Smrtky, což byla zajímavá tanečně-pěvecká role. Pak už jsem začala spolupracovat také s Jánem Ďurovčíkem a hrála v muzikálu Čajočky a Trik Trejsy. Časem jsem se dostala také do Prahy a začala jsem jezdit mezi Prahou a Bratislavou.

Cítíš rozdíl mezi českým a slovenským divákem? Například v tom zmiňovaném temperamentu a reakcích při představení?

Všimla jsem si rozdílu třeba při Horečce sobotní noci, když se na jevišti baví Bobby s knězem o potratu. Je to vtipný dialog a český divák se směje. Na Slovensku je to téma, které nijak vtipně lidé nevezmou, protože jsou asi více věřící. Pak, ale záleží od každé hry. Diváci v Čechách také na konci představení vstanou a bouří nebo odtančí přídavek. Takže je to také temperamentní publikum.

Cítíš se více muzikálovou herečkou, zpěvačkou nebo herečkou, která dokáže zazpívat?

V patnácti jsem si myslela, že budu zpěvačka, ale to si myslelo asi hodně holek. Postupně se to začíná měnit a já dostávám role, které jsou hodně činoherní. A baví mě to. Tak to nyní nějak neřeším. Cítím se asi nejvíc muzikálovou herečkou, kde člověk musí propojit všechny disciplíny dohromady.

Má to dnes mladá muzikálová herečka těžké v konkurenci svých kolegyň? Hraje velkou roli štěstí nebo se to dá vybojovat?

Nad tím taky často přemýšlím. Já osobně chodím na konkurzy a snažím se tam ukázat, že tu práci zvládám kvalitně. Taky se zodpovědně vždy připravuji. A myslím, že pokud je člověk připravený a snaží se, tak si ho lidé všimnou. Pak je velká šance, aby roli dostal. Musí mít samozřejmě i kus toho štěstí. To má každý nejspíš napsané v osudu, tomu věřím. Takže, pokud to má člověk dělat, bude to fungovat, jinak bohužel asi ne.

Co Tě čeká v nejbližší době?

Teď se nejvíc těším na nové zkoušení v Divadle Kalich, protože jsem byla obsazena do muzikálu Atlantida. To období zkoušení mám na celém divadle nejraděj. Ráda pozoruji tu cestu k premiéře a výsledku. Když to skončí, docela mě to mrzí, že budeme chodit už jen hrát.

Máš kromě divadla ještě čas na nějaké hobby?

Mám hobby, na které v pražském bytě nemám zatím prostor. Ráda rekonstruuji starý nábytek. Tomu se můžu věnovat, když přijedu k rodičům. Nejčastěji se tomu tedy věnuji v létě. Všechno co chce někdo vyhodit, já ráda obrousím, natřu a dám dohromady.

Dokážeš si představit, že bys tento svůj koníček nakonec měla, jako povolání?

Asi si to umím představit, protože mě to baví. Ale zatím mám divadlo a jsem za to moc ráda.

Jsi v Praze doma nebo se chystáš vrátit na Slovensko?  Jaké plány máš do budoucna?

Když jsem přijela do Prahy, byla jsem okouzlená. Pořád jsem objevovala nová místa, krásné budovy a samozřejmě i lidi a zdálo se mi, že je to sen a neuvěřitelné. Teď už jsem si samozřejmě zvykla, ale to nemění nic na tom, že jsem zde moc spokojená a ráda. Takže zatím se nikam nechystám.

Co svět? Jsi hodně mladá, nemusíš zatím řešit starost o rodinu, nevypravíš se třeba na německé nebo americké muzikálové scény?

To mě kdysi hodně lákalo. Moje profesorka zpěvu hrála v Německu a snažila se přesvědčit, abych se dobře naučila německy a začala tam chodit na konkurzy. Ale já jsem v tom docela líná a neumím si představit, že bych se naučila tu řeč tak dobře, abych mohla hrát na jevišti. Mám s tím zkušenosti, protože i čeština je pro mě těžká.  Takže teď na češtině hodně pracuji a dvakrát týdně docházím na hodiny. Kromě toho čtu jenom česky, mluvím jenom česky a vůbec si nedokážu představit, že bych přibrala ještě další jazyk.

Ty hraješ stále ještě na Slovensku. Když se tam vrátíš, kritizují Tě kolegové, že už máš český akcent?

Ano (smích), říkají mi to. A já to občas i slyším. Hlavně u slov, které se řeknou stejně v Čechách i na Slovensku. Najednou je tam slyšet ten český přízvuk.

Co je ještě náplní Tvého volného času, kromě broušení starého nábytku?

Teď se chodím ráda dívat na kamarády do divadla, jako divačka. Ráda se, ale i válím a nic nedělám. Odpočinek je důležitý (smích). Taky vařím a teď jsem si koupila nové kolo, tak budu brázdit pražské ulice na kole.

Prozradíš nám to Tvoje nejoblíbenější místo v Praze?

Potkat mě můžete třeba v Malešickém parku nebo na Grébovce.

Říkala si, že nyní musíš číst hlavně v češtině. Můžeš doporučit čtenářům Tvého oblíbeného autora?

Mám ráda romány a novely. Mým oblíbeným autorem je Truman Capote a jeho Snídani u Tiffaniho a Letní plavbu. To jsou moje milované novely.

Jezdíš v Praze MHD? Už Tě lidé poznávají, jako známou herečku?

Někdy se stane, že mě lidé poznají, ale to jsou Ti, kteří se mnou jedou stejným metrem z představení. Jinak se to nestává. Asi na té slávě musím víc pracovat (smích).

Máš tedy i nějaké filmové nebo televizní zkušenosti, díky nimž většinou lidé herce poznávají nejvíc?

Zatím jsem k tomu asi nedospěla. Točila jsem na Slovensku dva seriály a to „Burlivé vino“ a „Horúca krv“, ale před kamerou jsem se necítila moc komfortně. Divadlo mě baví a jde víc. Ale nebráním se této zkušenosti. Doufám, že přijde čas, kdy se tomuto druhu herecké práce budu mít možnost věnovat.

Chtěla bys i při této časově náročné práci rodinu? Toužíš třeba už teď po dětech?

Momentálně jsem v období, že to neřeším. Asi před rokem bych řekla, že chci dítě v horizontu dvou let.  Vše se vyvíjí a já nyní nic takového neplánuji. A není to kvůli kariéře, jen to teď tak necítím.

A považuješ ten rodinný život s dětmi u divadla za náročný nebo složitý?

Když pozoruji kolegyně, tak vidím, že to mají složité v tom, aby se do té práce mohly naplno vrátit. Často se i režiséři bojí, aby mohla herečka zkoušet a nepřišla pokaždé na zkoušku s dítětem (smích). Takže jednoduché to úplně není. Je to vždy individuální, jak si to kdo dokáže a může zařídit.

Scházíte se s herečkami a zpěvačkami ze Slovenska, které zde pracují?

My se nijak zvlášť „nesektujeme“. Scházím se s kolegyněmi a kamarády, je jedno odkud jsou.

Máš přítele tanečníka a zároveň velkého sportovního fanouška, dokonce fotbalového rozhodčího. Jsi také aktivní sportovní fanoušek?

Mě tohle minulo (smích). To je doména mého přítele. Sednu maximálně na kolo, občas si zaplavu nebo lyžuji, ale velmi rekreačně. Takže fanoušek nejsem vlastně vůbec.