Široké publikum ji prvně zaznamenalo, když se ještě vlnila v dívčím triu Black Milk. Později na sebe Tereza Černochová upozornila prvním sólovým albem Small Monstrosities, kde zpívala hlavně cover verze písniček z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Letos jí Supraphon vydal CD Škrábnutí, na kterém nabídla výhradně původní tvorbu a které producentky zaštítil Roman Holý. S funky muzikou, která byla jedenatřicetileté zpěvačce vlastní, nemá ale její novinka nic společného. Přesto je Škrábnutí pozoruhodné od začátku do konce.

 

Jaké jste už mezitím stačila zaznamenat ohlasy na vaše nové album Škrábnutí?
No upřímně, nejhezčí byla asi vaše recenze, která vyšla na e-magazínu Kultura21.cz. To se moc často nestává, že hudební kritik naprosto přesně vystihne, co chtěl básník říci. Tedy já touto hudbou. Prodej zatím moc neřeším. Teď je doba, kdy se hudba obecně neprodává, ale stahuje. Budu strašně ráda, když si tu desku koupí kdokoli a bude se mu líbit. Já ten fyzickej nosič mám prostě strašně ráda a proto mě těší, že to chtěl Supraphon vydat.

Chápu. Také si potrpím na "nosiče v krabičce", tedy s "plackou" i s bookletem, který si rád prohlížím a zkoumám... Ale zpět k vám a vaší desce. V jakém stylu a kde proběhl křest? A kdo na něj všechno přišel?
Křty byly dva, jeden v Brně, druhý v Praze. V Brně se nám hrálo krásně, na první koncert nevídaně uvolněně. A Praha byla strhující díky návštěvnosti. Bylo to krásný. Obojí nám zpestřila Lenka Dusilová. Mělo to svou atmosféru a ta je prostě nepřenosná.

Co koncertní činnost? S jakou kapelou děláte koncerty?
Kéž by těch koncertů bylo víc. Víte, když máte dobrou kapelu, se kterou vás baví hrát a nehrajete, je to vždy na prd. Nemůžete pak sebe ani ty písně posouvat dál, v aranžích, v atmosféře atd. Přáli bychom si, a myslím do jednoho, hrát častěji. Stále nemám vlastní management, což je největší chyba. O té vím a snažím se to řešit. Momentálně hrajeme ve čtyřech. Stačí to. A navíc se potřebujeme dostat do dvou osobních aut, abychom byli ekonomický.

Jak to všechno budete dávat, zvláště poté, co jste se stala maminkou a máte doma miminko?
Snažím se, jak se dá. Musím. Jsem matka samoživitelka, rodičovský příspěvek je nic moc, takže se musím ohánět. Musím občas udělat kompromis, aby se zaplatily složenky, ale nejradši bych hrála jen s kapelou. Musíme jen dostat příležitost a mít trochu štěstí. Jsem v muzice už patnáct let a pořád se mi nedaří dostat žábu z pramene, aby se to trochu více rozjelo. Pokud nebudu každý měsíc v tlaku, zda vyjdu s penězi nebo zda budu mít vůbec nějaké hraní, bude se mi lépe dýchat a volné chvíle s dcerou budou klidnější.

Vraťme se ještě ke Škrábnutí - jak dlouho se tahle deska rodila?
Deska se rodila dlouho, pět let. Ale stálo to za to, nemyslíte?

Jo, myslím že se to vyplatilo. Vykrystalizoval se mezitím i váš současný autorský tým?
Nevím, zda se vykrystalizoval tým, ale já se určitě trochu vykrystalizovala sama v sobě. To je důležité. Mít svůj „dream team“ je opravdu „dream“. Dnes je každý rád, že stíhá vnímat sám sebe nějak v klidu, bez křeče, natož se zaměstnávat někým jiným. Kdybych těm lidem mohla aspoň zaplatit, třeba ve zlatě, pak bych po nich chtěla, aby pro mě pracovali stále. Aby se mnou seděli třeba každé pondělí nebo neděli a mleli o svých pocitech a poslouchali ty mé. Ale já jsem ráda, že to za nic pro mě udělají, že vůbec najdou sekundu času se mnou zabývat a chtějí mi pomoct. A že z toho vzniknou texty nebo písně, které jsou z mého nitra a někdo si jich všimne a vnímá je stejně jako já. To je super. A to stačí. Vím, s kým si mám co říct a s kým ne. To je důležité. A s těma chci pracovat.

Jak je to vlastně s titulní písní, ke které napsal text Zdeněk Borovec? Opravdu písničku zpíval váš otec, ale píseň měla jinou melodii?
Ano, zpíval. A krásně. Tak krásně, že nás to zaujalo a zůstalo to v paměti tak silně, až jsme se rozhodli tomu dát další rozměr.

Která písnička z alba Škrábnutí je vašemu srdci nejbližší?
Paradoxně Andělé, kteří nejsou od naší party z desky. A možná právě proto jsem bez tohoto coveru nemohla desku uzavřít. Tam je pianissimo jak ve zpěvu, tak v duši, který umí člověka zabít. To mě fascinuje. Nutí vás odletět daleko od běžného života, někam vejš, někam mezi ty věci a stavy, který jsou mezi nebem a zemí. To mě dojímá a je mi v tom dobře.

Co vám na album Škrábnutí řekly vaše kolegyně z Black Milk? Ozvaly se?
Zatím se neozvaly.

Co všechno zpíváte na koncertech? Doufám, že i nějaké funky anebo to, co obsahovalo vaše první album... A jestlipak dojde i na nějakou písničku, co zpíval váš táta?
Záleží na tom, kde a pro koho hrajeme... Umím hrát i s mým kolegou Tomášem jen tak, ve dvou. Ale to jsou spíš covery. Taková osadní folková seance. S celou kapelou hrajeme hlavně písně z desky Škrábnutí. Na tátovy písně dojde ovšem vždycky. Je mou součástí, jeho hudba taky, lidi to rádi slyší, tak proč to nehrát? Funku je tam pomálu. Tahle doba byla super a občas si ji připomenu, nejlépe s nej kapelou Monkey Business. To mě pořád děsně baví.

Jak vypadá vaše současná kapela a jaké s ní máte letos plány?
David Landštof (bicí), Matěj Belko (basa, klávesy), Tomáš Vunderle Koudelka (basa, kytara, zpěv) a já (zpěv, klávesy, looper). Máme to rádi a chceme hrát víc. To je náš status, náš plán.

Foto: Jan Malíř

< Předchozí		Další >