Reklama
Banner

Vyzrálost člověka se pozná podle toho, že dokáže dělat něco i pro druhé, říká Alena Hájková

alena hajkova perexAtraktivní, zajímavá, temperamentní, akční, inteligentní, empatická, pokorná...  Tak nějak bych charakterizoval paní Alenu Hájkovou, jednatelku agentury VIP osobnosti. Řadu let organizuje zajímavé akce, na jiných zase spolupracuje, ale hlavně je obklopena známými osobnostmi z hudebního světa i z jiných oblastí kultury. Jedním z projektů, který chystá, bude červnový koncert špičkového houslisty Pavla Šporcla. Nejen o něm je následující rozhovor.

 


Vaše agentura chystá koncert Pavla Šporcla, na němž vystoupí i lékař Jan Měšťák.  I když máte za sebou více akcí, tak tato se přece jen liší od těch ostatních...?

Ano. Koná se 11. června od 19 hodin v nádherných prostorách Španělské synagogy. Hostem večera bude uznávaný a velmi zajímavý člověk, doc. MUDr. Jan Měšťák. Koncert bude ojedinělý tím, že spojíme dva různé světy. Ten, ve kterém žijeme a který je více pragmatický, a ten druhý, duchovní, který nás nutí zamýšlet se hlouběji nejen nad námi samotnými. Jsou nám stále předkládány jednostranné negativní informace, ze kterých jsou lidé smutní, otrávení. Ale já si myslím, že naprostá většina lidí je fajn a chce mít kolem sebe hezký svět. Jen ne každý se s tím umí poprat. A proto by tu měly být opravdové osobnosti, elity, které nám nenásilně ukážou ten správný směr. Jestli se jím vydáme, záleží jen na nás. Vstupenky jsou již v prodeji v sítích TicketPro a TicketArt.

Proč jste zvolila prostředí Španělské synagogy?

Toto místo je protkané zajímavou historií, má krásnou, pozitivní energii. Genius loci. A do těchto prostor se tento koncert opravdu hodí.

A HM4

Spolupracujete s řadou známých celebrit. Kdy to vlastně začalo a proč?

První byla v roce 2000 Lucie Bílá při premiéře dokumentu o této zpěvačce. Pomáhala jsem tam s organizací večera a mým úkolem bylo pozvat Karla Gotta, kterého znám již pětatřicet let. Byla jsem z toho tehdy celá "vedle" a Mistra jsem nechala omylem čekat před divadlem. Úderem 19 hodiny jsem rychle běžela pro něj ven a on tam s trpělivostí i tolerancí sobě vlastní počkal. A tak postupně začala spolupráce i s tímto zpěvákem nebo režisérem Jiřím Adamcem. Od těchto dvou pánů jsem se profesně naučila nejvíc a jsem za to ráda. Mně je toto prostředí důvěrně známé od mládí, přesto, že jsem nikdy nebyla, a dodnes nejsem, fanynka žádné osobnosti. Ale zajímalo mě, jak pracují, jak se ke svým fanouškům chovají, jak vzniká koncert či natáčení desky.

Se kterými konkrétními umělci a osobnostmi ráda spolupracujete a proč?

Podle toho na jakém projektu. Ale stálice jsou Karel Gott, Jiří Adamec, Pavel Šporcl, Rey Koranteng, Michal David, docent Jan Měšťák... A velmi ráda vzpomínám na Arnošta Lustiga či Karla Svobodu. Nerada bych na někoho zapomněla, těch lidí za ta léta je hodně. Ale pro mne není život jen šoubyznys a média. Aby člověk své práci porozuměl, byl v ní odborník, musí zrát léta. Pro mne umělec, osobnost, rozhodně není celebrita a život jen šoubyznys. Tento mýtus tady vytvořila média. Lidem, kteří nemají možnost se s tímto světem osobně setkat, předhazují informace založené na primitivních emocích, které se čtenáři dobře prodávají. Některé celebrity se, bohužel, takto samy rády prezentují. Podle mě existuje dost šikovných lidí, kteří by si zasloužili i mediální uznání. Spousta jich má v sobě určitou mnohovrstevnatost, o nich a jejich zajímavých myšlenkách se v médiích nepíše. Ale jsou tu také lidi, kteří nejsou mediálně známí a jsou fajn.

A proč s nimi ráda spolupracuji? Protože jsou spolehliví, příjemní váží sei své práce a tedy i práce ostatních. Často se mě lidi ptají, co vlastně na „té společnosti“ vidím, co mě k ní přitahuje. Nedokážu, vzhledem ke svému temperamentu a energii, sedět na místě. Líbí se mi kreativita, hezké prostředí, upravení lidé, energie, která z nich sálá, mám ráda, když jsou věci, lidi v pohybu. Jen tak se dá něco zajímavého vytvořit. Ráda pozoruji lidi při tvorbě. Ať je to zpěvák, malíř, režisér či architekt. Takovýchto lidí ani v této branži ale není moc. Když je pozorně pozorujete, zjistíte, že vás každý může něčím obohatit. I negativní zkušenost je důležitá. Možná nejcennější.

alena 4

 

Vztahy, spolupráce, jsou především o vzájemné důvěře. Do lidí ale nevidíte. Částečně je poznáváte při práci, podle dodržování dohod, způsobu jednání, společenského vystupování. Taky je to otázka dlouholetých zkušeností práce s lidmi, empatie, znalosti typologie lidí. I mě jich pár zklamalo. Stejně jako jiní lidé, kteří čtou média, i já jsem pak poznala, jak v reálu může být vše jinak, a to především u lidí, kteří se rychle dostali nahoru, či v dané branži nejsou jak ryba ve vodě. Myslím, že některá setkání či povolání jsou nám předurčena. Pak vznikají rezonance, vibrace, které nás buďto spojují nebo rozdělují. Ale myslím si, že toto se děje ve všech profesích, jen se o nich nepíše. Člověk by měl umět odpustit a jít dál. Někteří lidé se v životě stanou vašimi přáteli, o jiných nakonec ani nevíte, že kolem vás prošli… Říká se taky, že vyzrálost člověka se pozná podle toho, že dokáže dělat něco i pro druhé.

Kromě toho uvádíte v život zajímavé nápady. Byla jste to vy, kdo vymyslel pamětní medaile a mince, prvně to bylo tuším v případě oslavy 50 let na scéně Heleny Vondráčkové...

Ano, bylo to přesně, jak říkáte. Na jaře obdrží medaili další významná osobnost, stálice populární hudby. Ona to vlastně ani nebude medaile, ale velmi zajímavý přívěsek. Tento umělec chtěl vyjít vstříc svým fanouškům, aby ho mohli nosit například na klíčích, na řetízku na ruce, na krku...

alena 5

 

Co všechno chce a bude vaše agentura v blízké budoucnosti provádět a produkovat?

V plánu mám několik zajímavých akcí s různými umělci. Nejtěžší na této práci je asi přijít s nápadem, který umělce, osobnost a sponzora zaujme. Diváky i posluchače budu s předstihem informovat, nejen v našem magazínu VIPosobnosti.eu. Všichni, kteří mají rádi „něco navíc“, jsou srdečně zváni.

alena foto 1


Foto archiv Aleny Hájkové

( 5 hlasů )



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Čtěte také...

U lavice dítě stálo…

kudry 200

S paní Ivanou Kudry ze středočeských Velkých Přílep přinesla Kultura21 rozhovor už jednou, letos v dubnu (http://www.kultura21.cz/rozhovory/14208-ivana-kudry-rozho...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Star Wars: Před dávnými časy…

star wars omnibus200Už jako malý kluk jsem byl vždycky šťastný, když jsem se podíval na obrazovku a uviděl ta zlatavá písmena, jak jezdí po televizi, která vyprávěla nějaký příběh. Tehdy jsem to bral pouze jako jakési zábavné představení s mnoha podivnými bytostmi z jiného cizíh...

Simona Stašová a Michal Dlouhý se představí v komedii Vím, že víš, že vím…

Vim ze vis 200Simona Stašová a Michal Dlouhý se představí v hlavních rolích italské komedie o lásce s hořkou příchutí Vím, že víš, že vím…, kterou právě zkoušejí v Divadle ABC.

 

...
Dědictví aneb Kurvaseneříká

dedictvi perexPřed dvěma desetiletími si zjednala pozornost komedie Bolka Polívky a Věry Chytilové Dědictví anebo Kurvahošigutntag. Příběh poněkud lemplovitého vesničana Bohuše, jenž k velkému jmění přijde, aniž s ním umí zacházet, proslulá režisérka opent...

Tomáš Kočko & Orchestr vyráží Cestou na jih!


Tomas Kocko200Tomáš Kočko & Orchestr
přivítá jaro sérií koncertů, během kterých představí repertoár z nového alba Cestou na jih, aktuálně oceněného Cenou Anděl!

...