Čtvrtstoletí strávil herec Dušan Sitek v Městském divadle ve Zlíně, odkud před pěti lety přestoupil do souboru Divadla pod Palmovkou v Praze. Přesto ho teď zná pomalu celá republika, neboť díky vytopenému divadlu soubor hodně cestuje. Úspěch slaví především v inscenaci Králova řeč. Díky pražskému působení je také více vidět na televizní obrazovce. Má za sebou natáčení dnes už veleúspěšného seriálu Policie Modrava, ale hezkou roli dostal i v šestidílné sérii Mamon, kterou pro HBO natáčí režisér Vladimír Michálek.
Na bilancování jsem čas neměl a abych se zamýšlel nad tím, že mi je šedesát, jsem odmítl. Zastavím se až tehdy, když zjistím, že už nejsem schopen si zapamatovat text a přejít přes jeviště. A to je ještě, doufám, běh na dlouhou trať. Manželka se teď pustila do třídění mého archívu fotek, rozhovorů, kritik, programů... Takže se do „inventury“ mé dosavadní herecké dráhy pustila ona. Základ pro budoucí sepsání pamětí tedy mít budu. I když nevím, jestli by to někoho zajímalo!
Když se ohlédnete, na co nejradši vzpomínáte co se vaší herecké profese týče?
Na to, že jsem si Divadelní akademii múzických umění v Praze prosadil i proti vůli rodičů, hlavně maminky. Čtyři roky mi dávali peníze na školu s tím, že si představovali, že studuji ekonomickou fakultu. Po první premiéře v DISKu se pak stali mými nejvěrnějšími diváky!
Léta jste byl členem Městského divadla ve Zlíně, ale to nebylo vaše první angažmá...
Náš profesor, Miloš Nedbal, nám od prvního ročníku DAMU říkal, že herec musí po škole obejít aspoň tři oblastní divadla, aby získal zkušenosti, zahrál si parádní role a teprve pak se může případně vrátit do Prahy. Já jsem po škole rok působil v ostravském Divadle Petra Bezruče, po roční vojenské službě jsem zamířil na krásné tři roky do Slezského divadla v Opavě, no a pak už jsem se přestěhoval na neskutečných pětadvacet let do tehdejšího Divadla pracujících v Gottwaldově, dnes Městského divadla ve Zlíně.
Pár let už působíte v Praze v Divadle Pod Palmovkou, ale současně je vás vidět díky zájezdům a výjezdům po celém Česku...
V roce 2013 se povodně citelně dotkly i našeho divadla - šlo o vytopení sklepů, kde se nacházela veškerá vzduchotechnika, elektrické rozvody osvětlovací a zvuková aparatura, propadlo se předsálí - a teprve teď se začalo s rekonstrukcí, která má být ukončena v srpnu. Od září tedy - všichni v to věříme - budeme hrát v opraveném divadle. A protože jsme přišli na dva roky o domovskou scénu, museli jsme za diváky jezdit po celé republice, aby nedošlo ke zrušení souboru. Projezdili jsme republiku křížem krážem, hráli jsme všude tam, kde měli alespoň kulturní dům s nejzákladnějším vybavením. Poznal jsem divadla od Chebu až po Třinec a všude jsme zažívali obrovské úspěchy. Několikrát jsme hráli i ve Zlíně a v Kroměříži, takže si mě užili i fanoušci, které jsem na Moravě zanechal.
V jakých inscenacích vás můžeme v současnosti vidět?
Uf, je toho hodně, tak tedy: Králova řeč, Kdyby tisíc klárinetů, Sex noci svatojánské, Krvavá svatba, Othello, Poprask na laguně, Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky. Ale hostuju také ve Švandově divadle na Smíchově v inscenaci Kdo je tady ředitel - už brzy oslavíme 300 reprízu, hraju i Městském divadle v Kladně v Jentl, ve Strašnickém divadle s Jitkou Smutnou Maličkosti, v divadle Kampa s Divadlem Puls Podivné příběhy strýčka Montequa...
Inscenace, na kterou se těšíte a kterou si užíváte?
Určitě Králova řeč! S Martinem Stránským jsme vytvořili podle kritiků i diváků dokonalou dvojici a ještě se nám nestalo, aby na konci představení nestáli všichni diváci a neskutečným potleskem nám neděkovali za představení. Na Královu řeč se těšíme nejen my dva, ale všichni, kdo se na ní podílejí. A nesmím zapomenout na Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou Arnošta Lustiga. Představení, které hrajeme ve vlakové soupravě, kterou vozili nacisté Židy do koncentračních táborů. O letošních prázdninách nás čeká třiatřicet představení tohoto úžasného projektu, začínáme v Terezíně a pokračujeme po kolejích do Německa, Polska, Slovenska, Maďarska, Rakouska a skončíme na nádraží Praha – Bubny.
Je pravda, že divadlo tvoří hlavně lidi, s nimiž člověku je buď dobře nebo taky ne. Jak to máte v současném angažmá vy?
Začínat novou etapu hereckého života v pětapadesáti letech, to samo o sobě už bylo riskantní a mnoho lidí mě od toho zrazovalo. Ale dneska jsem rád, že jsem toto rozhodnutí udělal a určitě nelituju, i když po Zlíně se mi někdy zasteskne. Dobře je vám hlavně tam, kde máte svoje nejbližší, rodinu a my jsme teď v Praze všichni. A pokud máte pohodu doma, projeví se to i v práci. A když se vám zdá, že máte na víc, než vám v divadle nabízejí, můžete se vždycky poohlédnou po hostovačce v jiném divadle. A do Divadla pod Palmovkou jsem v roce 2010 nastoupil a rád bych v něm zůstal. S příchodem nového ředitele Michala Langa se proměnil celý umělecký soubor a je otázkou času, kdy na sebe začneme slyšet. Ale věřím, že až otevřeme s novou sezónou divadlo a divadelní klub, budeme mít dost příležitostí se poznat víc, nejen v autobusech na zájezdových představeních.
Co jste v Praze, řekl bych, že i více točíte. Můžeme vás vidět například v seriálu Policie Modrava, v čem ještě?
Měl jsem nabídky na natáčení, i když jsem byl ve Zlíně, ale dálka a vytížení mi to neumožnily. Teď jsem „u zdroje“ a učím se pracovat před kamerou. Mám za sebou epizodu v Gymplu, v Doktorech z Počátků, zahrál jsem si pěknou roli v Kriminálce Anděl. Dvoje prázdniny jsem prožil na Šumavě při natáčení seriálu Policie Modrava, který má až neskutečnou sledovanost. Mihnul jsem se ve filmu Hodinový manžel, v německém filmu Žebřík do nebe. Režisér Vladimír Michálek si mě obsadil do krásné role v šestidílném seriálu Mamon, který vzniká pro HBO, takže mám do půlky června o práci postaráno.
Jste hodně vytížený, a tak se musím zeptat, jestli máte vůbec volný čas? A když už ho máte, co nejraději děláte?
Jsem workoholik a protože nedokážu být v klidu, vždycky si nějakou práci najdu. Točím se studenty FAMU, ale i se studenty UTB ve Zlíně, chodím na besedy do domovů důchodců... A pravidelně vyrážím na procházky se psem. Bydlíme v krásném místě na Smíchově, takže to mám kousek na Petřín, miluju Kampu a rád poslouchám hučení Vltavy. Sednu si na lavičku, krmím racky a labutě, v duchu si opakuji texty. A pozoruju lidi kolem sebe. Mám krásného vnuka, takže plním i dědečkovské povinnosti.
Máte hodně kamarádů a přátel ve vaší branži?
Mám tady hodně spolužáků z DAMU, občas se scházíme. Hrajeme v Praze v pěti divadlech, to máte pět divadelních klubů - a tam po představení vždycky na některého z kolegů narazíte. Při natáčení se taky poznáte s řadou herců a tak nemám problém s nimi zajít na pivo.
Jak už bylo řečeno , s divadlem hodně cestujete. Jaké jsou reakce lidí na těchto štacích na vaše představení?
Nestačil jsem spočítat, do kolika měst jsem s Divadlem pod Palmovkou zavítal. Ale všude na nás čekají příznivci s podpisovými kartami, kteří se s námi chtějí vyfotit. A po představení si taky přijdou pro podpis. Pokaždé se setkáme s vyprodanými sály a nadšenými diváky.
Máte oblíbené sály či divadla, kam byste se třeba i rád vrátil?
Oblíbený sál mám samozřejmě v Divadle pod Palmovkou a věřím, že se tam po divadelních prázdninách vrátíme. Nádherná divadla jsou v Karlových Varech, ve Znojmě... Ale rád se vrátím všude tam, kde na nás budou čekat davy diváků. Samozřejmě, že se vždy těším na hostování do Městského divadla ve Zlíně. Prožil jsem tam podstatnou část svého divadelního života, mám tam spoustu skvělých kolegů a fanoušků, kteří si už zvykli, že přijedu pouze jednou za rok s Divadlem pod Palmovkou. Mimochodem letos to bude 4. června s inscenací Sex noci svatojánské.
A místo, kam se nejraději vracíte nebo kam rád zajíždíte?
Potřeboval bych více volného času, abych se mohl aspoň na chvíli vrátit do Hvozdné, kde jsem pětadvacet let pracoval s místními ochotníky. Teď jenom sleduji jejich úspěchy na internetu a mám obrovskou radost, že jim ta láska k amatérskému divadlu zůstala, i když jsem je opustil.
Foto archiv Dušana Sitka
| < Předchozí | Další > |
|---|