Reklama
Banner

Premiéry nepatří mezi mé oblíbené dny, říká herečka Jaroslava Tihelková

jarka tihelkova 200Komediální i charakterní herečka, která má navíc muzikální talent, což dokázala třeba v titulní roli dnes už legendárního muzikálu Hello, Dolly! - Tak nějak lze jen velice stručně charakterizovat Jaroslavu Tihelkovou, dlouholetou členku Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Jak se nám svěřila v následujícím rozhovoru, má momentálně před premiérou inscenace Deník Anny Frankové, která proběhne v sobotu 28. března.

 

I když je mi to asi jasné, přesto se zeptám - co vám nedá v posledních dnech spát?

V těchto dnech se blížím k premiéře hry Deník Anny Frankové, který režíruje Zojka Mikotová. Takže mi momentálně nedají spát texty a myšlenky typu kdy, kde, co, jak...

Těšíte se na premiéru a vůbec, máte ráda premiéry? A jak  je obvykle prožíváte?

Premiéry nepatří mezi mé oblíbené dny. Pro mě jsou spíše stresující záležitostí. V den premiéry dělám ty nejhorší domácí práce, abych neměla moc času přemýšlet o večeru. Mám pocit, že bych potřebovala ještě zkoušet, zkoušet a zkoušet.

V čem vás na jevišti Slováckého divadla ještě můžeme vidět?

Před nedávnem skončil muzikál Cikáni jdou do nebe, což mě moc mrzí. Momentálně hraji v Nezbedné pohádce, dále to jsou Cena facky, Peklo v hotelu Westminster, Donaha, Lucerna a Pohřbívání.

jarka tihelkova 1


Jak jste vůbec v tomto divadle dlouho a máte spočítány role, které jste tu odehrála?

Ach jo, já a čísla... Pokud mě paměť neklame, začínám letos v Hradišti dvacátou sezónu. A kolik je to rolí? Hm, až budu v důchodu,  vytáhnu fotečky a budu vzpomínat a počítat! Doufám ale, že jich do té doby ještě hodně přibude (smích).

Které postavy patří k vašim nejoblíbenějším? Které jste ráda hrála, na které jste se těšila?

Takových rolí bylo hodně - milovala jsem Josí z Měsíce pro smolaře, Amandu ve Skleněném zvěřinci, Dolly v Hello, Dolly!. Z poslední doby paní Bennetovou z Pýchy a předsudku, Bernardu z Bernardy Alby či vědmu Izirgel z Cikáni jdou do nebe.

Představení, na které s láskou vzpomínáte?

Těch představení, která byla mému srdci milá je opravdu dost - a vypsat je, byl by to dlouhý seznam. Rozhodně jich bylo o mnoho, víc než těch, která jsem ráda neměla.

jarka tihelkova 2


A existuje postava, kterou byste si ráda zahrála?

Dřív jsem měla takové sny, ale splnil se mi jen jeden. Takže od určité doby jsem přestala snít a těším se na každou pěknou roli, která mě čeká.

Co váš volný čas? Jak s ním nakládáte?

O vyplnění volného času je u mě postaráno. Můj partner má velkou zahradu a miluje hory, takže je snad úplně jasné, čím se ve svém volnu zabývám! A taky jezdím ráda a často do Brna za maminkou.

Máte hodně přátel? Chodíte do společnosti, anebo se spíš družíte s lidmi, kteří taky mají rádi divadlo případně mají blízko ke kumštu?

Přiznám se, že se stoupajícím věkem chodím do společnosti čím dál míň. A tak jsem nejraději, když za mnou mí přátelé přijedou na zahrádku, posedíme, popovídáme a něco dobrého ugrilujeme.

jarka tihelkova 3


Předtím, než jste odešla do Slováckého divadla, jste hrála v Městském divadle ve Zlíně. Jak je to vůbec dlouho, kdy jste ze Zlína odešla?

Á, zase ta čísla... Takže do zlínského divadla jsem šla hned po škole a prožila tam krásných dvanáct let. Pak jsem odešla za manželem, dnes již bývalým, do Uherského Hradiště. A tady jsem právě začala dvacátou sezonu, jak už bylo předtím řečeno. No jo, utíká to...

Existuje role, která vás minula a vás to dodnes mrzí?

Pár takových rolí bylo, ale zase přišly jiné, taky krásné, takže se to vlastně vyrovnalo (smích).

jarka tihelkova 4


Ve Slováckém divadle hostují renomovaní režiséři. Na které vyloženě ráda vzpomínáte, se kterými se vám dobře pracovalo a proč?

Řeknu to jinak. Až na jednoho režiséra, se kterým jsem se už naštěstí znovu nesetkala, vzpomínám ráda na všechny. Každý je jiný, každý má svůj způsob práce. Baví mě s nimi zkoušet, hledat, nalézat, někdy v klidu a pohodě, jindy ve větším napětí. Ale vždy s jediným cílem - vytvořit co nejlepší představení.

Vy sama nemáte autorské nebo režisérské ambice?

Moje autorské ambice nepřežily pubertu. A režisérské? Nikdy! I když, nikdy neříkej nikdy! Takže možná někdy... Jednou...  (smích).

Foto: archiv Jaroslavy Tihelkové



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KVĚTOSLAVA ENGLEROVÁ

knihovnice obce Statenice

Kniha:


JAN BAUER - KLASIKOVÉ V NEDBALKÁCH

Kniha Klasikové v nedbalkách aneb Za kulisami českého 19. století z pera Jana Bauera mě oslovila hlavně tím, co jsme se ve škole o našich slavných klasicích neučili. Všeobecně je známo, že život těchto osobností byl plný bídy, ústrků a jedním slzavým údolím. O tom, že to byli také lidé z masa a kostí s lidskými chybami, se ve škole neučilo. Jejich životopisy nelze shrnout do pouhého soupisu děl. Víte, že Mácha hovořil většinou německy, že Palacký napsal Dějiny národa českého nejprve německy, že Dobrovský, Rettigová a Světlá se museli učit češtinu až v dospělém věku? A s češtinou bojoval i Josef Mánes. Nejvíce mě zaujal příběh Karla Havlíčka Borovského, který byl pasován na národního mučedníka. Havlíček byl r. 1851 odvezen do tyrolského Brixenu. V kouzelné alpské krajině byl ubytován v luxusním hotelu, kde se zastavovali i příslušníci habsburského panovnického rodu. Český novinář zde měl zajištěnou plnou penzi a mohl k sobě zvát manželku i dceru. V květnu 1852 se za Havlíčkem rozjela i jeho rodina. Cestovní výlohy ve výši 150 zlatých jim zaplatilo pražské policejní ředitelství. Nato si Havlíček pronajal domek se zahradním altánem s krásnou vyhlídkou. Veškeré jídlo jim nosili z luxusního hostince. Kromě toho dostával náš novinář od rakouského ministra vnitra ročně 500 zlatých, které mu byly vypláceny pravidelně v měsíčních splátkách, aniž musel něco dělat. Pravdou ale je, že byl Havlíček pod stálou policejní kontrolou. A takových zajímavých příběhů je tu mnohem víc. Kniha vystihuje zajímavosti ze života našich klasiků čtivou formou bez bulvární příchutě a nesnižuje přitom význam osobností, které hrají zásadní roli v našem národním kulturním fondu.

Banner

Partneři

Čtěte také...

„Kromě Óčka, který mám většinou doma puštěný jako kulisu, si nic moc nepouštim,“ přiznává Petr Hrdlička

skwor peta hrdlickaSkupina Škwor dala českému rockovému světu především cover písně Shut  Sraž nás na kolena, ale od té doby už urazila velký kus cesty. Poslední album Drsný kraj je toho důkazem. Zpěvák a...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


MARTA v roce vetřelce: fiktivní deník z pera Petry Soukupové
ImageO slastech, ale hlavně strastech dospívání devatenáctileté dívky hovoří nový román Petry Soukupové Marta v roce vetřelce, který v říjnu vydalo nakladatelství Host Brno. Autorka v něm sugestiv...
Rodina afektovaných egocentriků září na prknech Fidlovačky

hayfever 4Po jedenácti letech se Divadlo na Fidlovačce spolu s jeho diváky rozloučilo s úspěšnou hrou Guya Boltona a Williama Somerseta Maughama Julie, ty jsi kouzelná, v které v jedné z hlavních rolí excelovala Eliška Balzerová. Příznivci Elišk...

Pravidla moštárny - srdcervoucí klasika

mostarna perexPravidla moštárny – už jste určitě slyšeli aspoň tento název, že? Nebo jste dokonce četli knižní předlohu filmu, o kterém je právě řeč. V každém případě – podívejte se, nebo se podívejte znovu, protože jde o j...

Dagoba posluchače konfrontuje se smrtí: Post Mortem Nihil Est

200hudZkuste si poslechnout Dagobu - kapelu, která vás překvapí a polapí svým typickým francouzským šarmem.

...