BAROMANTIKA V HODINĚ SMRTI: NEBÁT SE TEMNOTY

BAROMANTIKA V HODINĚ SMRTI: NEBÁT SE TEMNOTY

gen 200Lenka Dusilová, Patrick Karpentski, Viliam Béreš, Beata Hlavenková a Martin Novák – to je Baromantika. A to je i nové album nazvané V hodině smrti. Je dílem vyzrálých osobností, ať už jde o autorství jednotlivých skladeb nebo jejich interpretaci. Je to album hodně upřímné. Koneckonců – rodilo se mimo jiné v době těhotenství a porodu duše Baromantiky Lenky Dusilové.

 

 

O novince, kterou Lenka a Baromantika pokřtili v neděli 2. 11. v pražském Divadle Archa, si povídáme právě s Lenkou a taky Beatou Hlavenkovou. Jak samy „holky“ říkají, album mimo jiné – a možná hlavně – zachycuje přerody a transformace v jejich životech.

Takže muzikantský přechod k vážným tématům života a smrti?

L. D.: Nad vážnými tématy uvažujeme už dlouho, a smrt k takovým tématům patří. Názvem desky chceme vyjádřit mnohovrstevnost života. A k tomu symbolicky patří i naše osobní transformace, opouštění starých míst. To, o čem mluvíme, může být i porod: něco starého zemře a začíná nový život. Například. Je toho samozřejmě víc.
B. H.: Smrt je pro nás zásadní součástí života. Život a smrt – to je jako černá a bílá, protipóly našich prožitků. Smrt může znamenat zavření nějakých dveří a otevření jiných, tedy ukončení nějaké etapy a přerod v něco jiného. K tomu právě může patřit i ten porod, to je taky hraniční věc. Vždyť při něm může žena třeba i zemřít. Shrnuto: smrt se snažíme vnímat jako pozitivní věc a nedílnou součást života. Dnes se smrt z našich životů vytěsňuje, nemluví se o ní, nepřemýšlí se nad tím, co přijde po ní.
L. D.: Přemýšlíme o tom, od čeho se smrt odvíjí a jak do života zapadá. Osobně se cítím být ve středu života, přichází krize středního věku a to se dost odráží v životech všech nás z Baromantiky. Jde svým způsobem o generační výpověď.

Jak se u vás projevuje krize středního věku?

L. D.: U mě docela pozitivně! Hnůj jsem si vyžrala už v předešlém životě, vlastně v několika životech. Teď mám krásné období. Pořád je co řešit, ale v současnosti je mi dobře, mám krásného syna a to mi, možná překvapivě, přináší radost. Vždycky jsem se toho totiž bála. Navíc máme radost z muziky, kterou s kapelou děláme. Z toho, co jsme vytvořili. Prostě se raduju z toho, co dělám, a to je nejvíc, co může být.

Takže vlastně žádná krize; spíš jakýsi časový terminus technicus?

L. D.: Jsem fascinovaná poslední dva roky tím, jak na sobě vnímám, že přirozené zákonitosti dokonale fungujou. Ale nepustí člověka k sobě samému není-li tomu otevřený. Jde taky o shrnutí toho, co všechno jsme prožili za poslední rok a půl. Když se člověk ohlíží, vždycky tam nějaké krize jsou. Z toho se ale člověk nesmí podělat. Musí to přijmout a zpracovat. A pak ho to posune někam dál.
B. H.: Já ještě ve středním věku nejsem a tak krizi neprožívám. (smích) Naopak – prožívám asi nejspokojenější období života. V hudební kariéře mám úžasné období, současně mám skvělé děti. Žiju v místě, kde není válka a můžu svoji muziku předávat dál. A v takovém období může člověk i tu smrt vnímat z jiného, zajímavého úhlu pohledu. Nebojím se jí, ale přemýšlím nad ní a zaujímám k ní určitý postoj.

Vaše nová deska mi připadá o něco temnější, než předcházející alba Baromantiky. Cítíte to taky tak?

L. D.: Každý to asi cítí jinak. Na nové desce jsou i temnější zákoutí, to je jasné, veskrze ji ale jako temnou nehodnotím. Naopak – cítím z ní pozitivní hodnocení toho, co se kolem mě děje. I když v některých místech, třeba v písni Duša moja, pracuji s temnějšími, možná až nepříjemnými hudebními krajinami. Ono to prostě zapadá do toho, co má člověk občas v hlavě skrze ten blázinec okolo.
B. H.: Jsme v Baromantice čtyři autoři, kteří se aktivně zajímají o hudební dění ve světě. Vstřebáváme různé cesty a to, co máme naposloucháno, si v sobě neseme. Každý si ale hledáme vlastní cestu, nic nekopírujeme. Občas je to temnější, občas méně temné.

Na albu V hodině smrti se, asi poprvé, autorsky podílí celá Baromantika!

L. D.: Je to spoluautorská výpověď. Každý přinesl svůj střípek do mozaiky. Několik měsíců jsme se bavili o pojetí a pointě nahrávky, a všechno to dostalo jasnou konturu třeba i mým porodem. Věci, které se děly, do sebe dost zapadaly. Vstřebané události jsou taky ingredience s kterými jsme pracovali.

gen 1

 

Desku V hodině smrti jste uvedli citátem z knihy Carla Gustava Junga. Čtete jeho díla, případně podobnou literaturu?

L. D.: Nejsem ten typ, který by studoval psychologickou literaturu, ale v jednom zásadním momentu mýho života mi Jungova kniha hodně pomohla. Motala jsem se v situacích, kdy jsem cítila, že musím být sama sebou a opustit místo, kde jsem. Jung mi dal sílu projít tmou.
B. H.: Nedávno jsem pročítala knihu Temné noci duše od Thomase Moorea. To je velice silná výpověď, ze které člověk může hodně vytěžit v temných obdobích. A teď čtu Sílu pozitivního myšlení. Všechno to spolu krásně souvisí.

Na albu zní několik jazyků: čeština, slovenština, angličtina, polština. Souvisí to s původem autorů jednotlivých písní?

B. H.: Píseň Archivní má slovenský text, a já mám slovenské kořeny. Pocházím ze Slezska, tudíž jsem používala dialekt hodně spojený s polštinou. Slovensky jsem mluvila dřív než česky. Česky jsem vlastně začala mluvit až nejposledněji. K polštině – Lenka zpívá polsky od desky Eternal Seekers, kde nazpívala text Bogdana Trojaka. Na poslední desce pak text Dorky Barové, a na téhle nové je Dorka taky zastoupená. No a Justin Lavash je Angloameričan, se kterým spolupracujeme už delší dobu.
L. D.: No a nejuvěřitelnější z mých úst zní samozřejmě čeština. (smích)

Stejně jako minulé „živé“ album, má i deska V hodině smrti velmi zajímavý obal.

L. D.: Je svým způsobem podobný, rozostřený. Od první Baromantiky spolupracujeme s výtvarníkem hyper realistou Michalem Ožibkem. Zabývá si též designem a grafikou. Tomu svěřujeme obaly našich desek.

Na album přispěli i fanoušci prostřednictvím sbírky na HitHit a koneckonců i díky nim přišlo na svět opravdu zajímavé album...

L. D.: Myslím si, že tahle deska je vyvrcholení tvůrčího setkání čtyř silných autorů, našich tvůrčích možností. Teď vyrážíme na turné a ukáže se, jak bude naše kapela fungovat dál. Hodně to bude záležet i na poptávce. Dnešní doba není pro takové složité projekty, jako jsou ty naše, jednoduchá. Co jsme chtěli říct, to bylo řečeno, a dál to necháváme osudu.

Zdroj foto: Adam Holý


 

Rozhovor

Benjamin Kuras: Spisovatel musí umět pátrat a dávat věci do souvislostí!

kuras200Jeho knihy vynikají nesmírnou precizností a mohly by být učebnicí toho, jak má publicista pracovat s informacemi. A právě tomuto tématu jsem se s Benjaminem Kurasem věnovala a vyptala se ho na zákulisí takové práce. Jeho nová kniha Poslední naděje ci...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

Support Lesbiens: „Jsme tu přece pro fandy a ti musí slyšet na koncertech pecky“

support lesbiens 200Pohodlně se usaďte a přečtěte si rozhovor s jednou z hvězd festivalu Holešovská Regata, se skupinou Support Lesbiens. Za ni odpovídala stálice Hynek Toman, jež se nezalekl rozpa...


Literatura

Naučte se, Jak pozorovat ptáky

jak pozorovat ptaky 200V květnu vydalo nakladatelství CPRess unikátní příručku jak pro laickou veřejnost, tak pro zkušené ornitology Jak pozorovat ptáky. Autor Antonín Krása si vybral 122 nejběžnějších ptáčků a připravil nám spolu s ilustracemi...

Divadlo

Gazdova krv vás dostane korektními i nekorektními vtipy

altDivadelní festival Střetnutí Stretnutie zahájila hra Gazdova krv, ve které excelovala tvář festivalu Szidi Tobias a nejen ona.

 

...

Film

Miloš Forman slaví osmdesátiny
ImageMiloš Forman jako jediný z českých režisérů, kteří kdy emigrovali (připomeňme uměleckou rezignaci Gustava Machatého, Františka Čápa, Ivana Passera, Vojtěcha Jasného, nemluvě o Janu Němcovi atd.), plně souzněl s cizím prostředím a pro...