Položili jsme několik otázek ředitelce Baletního studia Regina paní Regině Blažkové Holubové a díky tomu vám přinášíme jedinečný rozhovor nejen o tomto baletním studiu. Dozvíte se, na co je balet dobrý, proč by jej měly tančit děti a především pochopíte názor, že „být tanečníkem je vlastně životní styl“.

 

Představte nám v úvodu Vaše baletní studio prosím. Jak vzniklo a jaké úspěchy má za sebou?

Současné Baletní studio Regina vzniklo původně jako baletní přípravka dnes Severočeského divadla v Ústí nad Labem. Tehdy byl šéfem baletu Jiří Blažek. Nejsme příbuzní je to shoda jmen, ale dodnes jsme přátelé. Nyní je mu 91 let, ale stále velmi rád pomáhá profesionálními radami našim sólistům a je naším velkým příznivcem. Jsem za to velice ráda, protože dříve studoval balet v Rusku, poté byl sólistou a choreografem v Národním divadle. Ale zpět ke vzniku Baletního studia Regina. Vzorem nám tehdy byla Baletní přípravka Národního divadla, kterou jsem v mládí absolvovala. Jen jsme rozšířili výuku na více tanečních oborů. Učila se taneční gymnastika, což je podpůrné cvičení pro balet, klasický tanec-tedy balet a lidové tance. Takto vlastně učíme dodnes, protože tanečník by měl být ve svém oboru všestranný. Choreografové a režiséři děti rádi do svých představení používali, takže žáci v rámci jevištní praxe účinkovali v divadelních představeních. To jsem ještě byla členkou baletního souboru, tak bylo občas dost náročné starat se o své účinkující žáky a zároveň tančit ve stejném představení. 1x-2x ročně měla baletní přípravka vlastní celovečerní baletní představení, které jsem připravovala jako choreograf. Někdy s přípravkou spolupracovali i další tanečníci ústeckého baletu. Vzpomínám si na naprosto první s názvem "Happy? aneb Kam kráčíš člověče?" o hledání lidského štěstí nebo na světovou premiéru baletu "Jesus Christ Superstar". Tehdy jsem jako choreograf použila do představení kvůli typově výrazným rolím i dospělé amatéry- netanečníky. A před premiérou byla před divadlem fronta na vstupenky. Je to báječná vzpomínka. Bohužel se změnou vedení baletu musela větší část žáků z divadla odejít. Nový šéf si přál omezení činnosti baletní přípravky. Nedokázala jsem opustit své žáky a to mě vedlo k založení vlastního baletního studia, které nakonec  nese i mé jméno.
Úspěchy Baletního studia Regina jsou v jeho žácích, tanečnících a interpretech. Mnoho našich žáků vystudovalo nebo ještě studuje na tanečních konzervatořích. Následně se pak mohou stát profesionálními tanečníky a někteří už jimi jsou. Což jedna z mých velkých radostí, i když je pak už nevídám tak často, jak bych si přála. A dále to jsou naše celovečerní baletní představení. Náš repertoár se odvíjí od pohádek pro malé i velké až po dramata určená pouze dospělým. Z posledních velmi úspěšných pohádek uvedu balet "Sněhová královna" na motivy H. Ch. Andersena a veselý balet se spoustou zvířátek "Kočičiny" na motivy V. Čtvrtka. Obě pohádky úspěšně vyprodávaly divadlo. Nově nastudovaný balet je dvojprogram baletních dramat "Proroctví" a "Dcery Bernardy Alby", ten je určen pouze dospělým divákům. Premiéra se konala 8. 3. 2014 v Městském divadle Děčín a měla skutečně velký úspěch.  2. premiéra se bude konat 22. 11. 2014 v Severočeském divadle pro naše ústecké diváky. Doufám, že se jim bude také tak líbit jako děčínskému obecenstvu. Všechny diváky srdečně zvu.

Září je obdobím náborů, můžete nám tedy stručně popsat, jaké všechny kurzy nabízíte pro letošní rok?

Trochu to upřesním. Výuka dětí neprobíhá v kurzech, ale v ročnících a ty mají svůj postup asi jako třídy ve škole. Děti podle věku a po složení malé talentové a dispoziční zkoušky nastupují přímo do svého ročníku. V Ústí nad Labem a v Litoměřicích je to ročník A, který je určen pro děti 3 - 5 let. V Děčíně je to ročník B pro děti od 5 let. V Děčíně totiž děti povinně na konec každého školního roku vystupují v Městském divadle Děčín, kde sídlíme, s Baletním koncertem. Tam ukazují ve formě tréninku, co se naučily a také mají svá vlastní jevištní čísla. Proto tam přijímáme až starší děti. Pro malé děti je totiž jeviště stresující, takže mají své ukázkové hodiny na svém baletním sále, kde se cítí více doma. Podle věku a studijních úspěchů děti pak postupují do vyšších ročníků až po ročník E, což je vlastně stávající soubor Baletního studia Regina. Mnoho mladších žáků už tam má své taneční idoly a samozřejmě cíl a motivaci se tam dostat. Stejně jako balet sám, je všechno velmi systematické.

Děláte nábory žáků už od tří let. Jak se pracuje s takhle malými princeznami a co je u toho nejdůležitější? Je složité je nadchnout a získat jejich pozornost?

Takový dojem nemám. Dětskou přirozeností je chtít se učit. Vždyť vlastně od narození nic jiného nedělají. Stále se učí něčemu novému a něco nového poznávají. S nejmenšími dětmi si vlastně na princezny a také na prince, neboť máme i chlapce, v začátcích hrajeme. Seznamují se tak s hudbou a učí se tanečně ztvárňovat základní pocity a k tomu hudební tempo. Přidává se rozvíjení rytmického cítění ve formě vytleskávání jednoduchých rytmů, cvičení v lehu na zemi a kroková zásoba. Pak teprve jsou děti přivykány formou hry na cvičení u tyče, které tvoří základ baletu. Je toho mnoho a na konec každého školního roku jsem vždy sama překvapená a dojatá kolik a jak kvalitně toho nejmladší děti zvládly. Vyplývá z toho, že děti vlastnosti pro balet nezbytné jako je disciplína a sebekázeň získávají postupně, aniž by to pro ně bylo nějak psychicky náročné. Tyto získané návyky jsou pro děti přínosné s nástupem do školy, protože se už umí soustředit a umí sami na sobě pracovat. Naši žáci jsou všeobecně výborní studenti.
Za nejdůležitější považuji spolupráci rodičů a pedagoga. Rodiče našich žáků, zejména těch nejmenších jsou vždy po vyučování podrobně informováni jak se jejich dítěti dařilo, co je třeba zlepšit a jakým způsobem budeme postupovat. Rodiče by neměli být ani přehnaně ambiciózní, ale také ne laxní nebo třeba vůči dítěti přecitlivělí.  Jestliže se dítěti ve vyučování dařilo, měl by mu rodič svou radost dát jasně najevo. V opačném případě je třeba dítě podpořit. Také není dobře dítě litovat, že se v hodině namáhalo. Celý život je namáhavý a je třeba přijmout tuto skutečnost včas.  Ne každému žáčkovi se podaří být profesionálním tanečníkem. Ale balet může být krásným celoživotním koníčkem, který vám bude oporou i v tíživých životních situacích, protože jste si jako dítě vybudovali silnou vůli a sebeovládání.

Co když rodiče váhají s přihlášením dítěte? Co jim vlastně musí vše pořídit a v jakých se to pohybuje cenových relacích?

Pokud dítě úspěšně složí talentovou a dispoziční zkoušku, tak by váhat neměli. Ale samozřejmě se to stává. Balet zakládá správné držení těla a správnou formu chůze. To je dnes velmi důležité. Například pokud dítě v chůzi špatně klade nožičky, tak to má následně špatný vliv na držení těla a vznikají vady páteře. V dospělosti dochází ke změnám na páteři s bolestivými důsledky. Bohužel těch případů je dnes velmi mnoho u dětí i dospělých. Pak se snažím rodičům pomáhat radou třeba se správnou volbou obuvi. Navzdory všem předsudkům je balet zdravý. Na toto téma existují lékařské studie. Navíc žáka obohacuje, rozšiřuje mu vnímání světa a citově ho rozvíjí.
Do začátku děti mnoho nepotřebují. U nás jsou děti v ročnících jednotně oblečené. Je to důležité, aby na výuce byl ten konkrétní človíček, nikoliv jeho značková výbava. Takže je to trikot v ceně asi 300Kč a baletní obuv-piškoty také v ceně asi 300Kč. Ve vyšších ročnících se přidává baletní sukénka a sukně na lidové tance. Nejdražší jsou asi špičky, cena okolo 1000 Kč. Pokud se žák účastní v představení, tak si pořizuje na vlastní náklady baletní kostýmy. Tam už může být cena značná. Ale protože si kostýmy navrhuji sama, tak se své tanečníky snažím finančně šetřit. Podstatnou část nákladů na studium baletu tedy tvoří školné, které se platí pololetně. Cenu uvádět nebudu. Ale protože fungujeme jako baletní škola s baletním souborem nikoliv jako kroužek, tak je cena spíš nízká. Právě v tomto ohledu se mnoho rodičů plete. U nás se děti od začátku učí a neprobíhají žádné nekoncepční hry jako v kroužcích. Celé baletní studio má pevnou koncepci, která se snaží dovést žáky k nejlepším výsledkům.

Poznáte hned na dítěti, že má talent a mohlo by se tanci věnovat do budoucna? Jak?

Většinou ano. Ale pak mnoho záleží na osobnosti žáka. Mnohdy je méně nadané a disponované dítě úspěšnější než talent od přírody. To méně nadané totiž může být víc pracovité, mít větší disciplínu, silnou vůli a ctižádost. Přirozeně nadaným dětem jde obvykle cvičení snadno, ale pak se hůře naučí pracovat silou, což jim potom při náročnějších prvcích chybí. Takže na tyto žáky pak ve výuce kladu vyšší nároky, abychom se v budoucnu tomuto problému vyhli.
Někteří naši žáci pak tanec studují na tanečních konzervatořích nebo AMU. Naše nejbližší taneční konzervatoř je v Praze a v Drážďanech. V Drážďanech nyní studuje náš sólista Martin Chlumský (16 let). Baletu se začal věnovat teprve před 3 roky. V Drážďanech je Palucca Schule. Je to nekrásnější taneční škola v našem okolí. Internát je integrovaný přímo do budovy školy, takže děti nemusí nikam přejíždět. Byl to Martinův velký sen, aby tam mohl tanec studovat. Oba jsme tomu snu obětovali mnoho práce a času a ještě nás oba mnoho práce čeká. Martin je stále členem našeho souboru a stále s ním pracuji. Takže rodičům zjevně nadaných žáků doporučuji, aby se dítě učilo německy vzhledem k využití této možnosti.

Co když to někomu nejde? Jak se jej snažíte namotivovat? Když jsme u toho, jakou vlastnosti si myslíte, že musí mít dobrá učitelka?

Upřímně: balet nejde nikomu. Balet je totiž o dokonalosti. A nedokonalost je lidská. Takže se snažíme, abychom se té dokonalosti nejvíce přiblížili. Velkou motivací je, když se vám podaří provést prvek aspoň dobře. Pro děti jsou motivací představení a přestupy do vyšších ročníků. Kladu ve své žáky důvěru, že to zvládnou a vážím si jich a oni to vědí. V některých sportech se snaží dosáhnout vyšších výsledků křikem a ponižováním. To neuznávám. Přiznávám, že někdy zvýším hlas, pokud se mi ročník kázeňsky rozjede, ale víc nepotřebuji.  Máte-li dobrý vztah s pedagogem, tak se v jeho oboru snažíte patřit k nejlepším. Ale to asi všichni známe ze školy. Patřím mezi energické pedagogy. Dětem se snažím být oporou nejen ve vyučování, ale třeba i v soukromí. Konkrétně s baletním souborem mám za ta léta vztahy velmi přátelské. Mám osobní zkušenost, že pasivní pedagog vám při cvičení, které je samo o sobě namáhavé, energii nedodá. Takže podle mne by dobrá učitelka měla být spravedlivá, energická a mít cit pro situaci. Někdy lze trochu přitlačit a někdy člověk musí projevit empatii. A každá učitelka by měla být dobrá herečka, aby děti dostala nenásilně tam, kde mají být a když dělá bububu, tak to musí být z lásky a tu lásku by tam měl žáček najít.

Do jakých rolí tyto mladé děti poté obsazujete? Jsou rády, že mohou vystupovat a jsou koncentrované?

Úplně malé děti vystupují pouze na baletním sále v rámci svých ukázkových hodin. V představeních standardně vystupují ročníky D a někdy C a samozřejmě ročník E - baletní soubor. Děti vystupují ve formě tanečního sboru, vždy kompletně celý ročník. Nevybírám ty nejlepší, ale vždy se zúčastní všichni. Vybírání považuji za nespravedlivé. Vývoj dětí probíhá individuálně, dítě se může zlepšit s množstvím jevištní praxe. Je správné mu tu šanci dát. Ve svém tanečním čísle se děti účastní celovečerních baletních představení a jako sbor doprovázejí třeba někoho ze sólistů. Role se různí. V posledním pohádkovém baletu "Kočičiny" děti tančili Koťátka, Mouchy, Myšky. Děti zásadně neobsazuji do dramatických rolí a rolí nevhodných jejich věku. V případě potřeby jsou malé děti obsazovány i do tzv. velkých rolí. Nyní připravujeme balet "Erbenovo kvítí" a v baladě Poklad bude v roli dítěte malá holčička. Ale vybírám vždy takové dítě, které to nebude stresovat. Takové malé sólistce se pak poskytuje zvláštní servis, třeba ve formě maminky v zákulisí. Samozřejmě pokud to bude potřeba a malá bude chtít.
Děti všeobecně vystupují rády, je to pro ně motivační. Seznámí se s divadlem a doufám, že se ho naučí milovat. Vzhledem k tomu, že vystupují v divadlech a setkávají se tam s profesionály z technického zabezpečení představení, tak kladu velký důraz na slušné chování svých žáků. A s pýchou mohu říct, že jsou za to naši žáci chváleni a každý s nimi rád spolupracuje.
Koncetrovat se na výstup se musí všichni naučit. Ve velkých představeních mám mnohdy víc než 60 účinkujících, od dětí až po dospělé. Sama se věnuji organizaci a vedení technického personálu během představení. Proto je u dětí důležitá maminka v šatně, která jim pomáhá s oblékáním kostýmů a líčí je.  Nesmí je nechat rozdovádět a také nesmí nechat rozjet kolektivní trému. Za ta léta už máme spolehlivé maminky pomocnice, které to dobře umí. Děti totiž v divadle tráví celý den. Před každým představením je generální zkouška, ta musí probíhat stejně přesně jako představení. Takže děti si to ten den zatančí 2x. Ale jen jednou pro obecenstvo. Také se nesmí opomíjet psychická příprava na sále. Platí že 100 % na sále je 50 % na jevišti. Děti už delší dobu před představením zkouší na sále v kostýmech, aby si na ně přivykly. Vždy se snažím, aby děti měli pohodlné a krásné kostýmy a dobře se v nich ve své roli cítily. Dobrý kostým může tanečníkovi v roli pomoct.

Pořádáte také kurzy pro dospělé, například kondiční balet. Pro koho je určen a jaký má vliv na zdraví člověka?

Kurzy jsou určeny dospělým, tedy minimálně plnoletým klientům a směrem nahoru jsou bez věkového omezení. Tedy od slečen až po babičky. Ale cvičit chodí i muži.  Stejně jako u dětí začínáme s výukou od začátku v kurzu kondičního baletu pro začátečníky. Lekce obsahují taneční gymnastiku, tedy cvičení v lehu na zemi na zvýšení pohybového rozsahu a posílení svalových partií. Následují základy baletu formou cvičení u tyče. Vše se podrobně vysvětluje, takže klienti se nemusí obávat, že by něco nezvládli.
Cvičením dokážeme zlepšovat držení těla, pomáhat při potížích jako je skoliosa a hyperlordosa, zpevňovat hypermobilitu a zlepšovat potíže s velkými klouby. Bonusem je úprava postavy založením dlouhých svalových vláken s velkou vnitřní silou. Chodím k nám cvičit dost lékařů a ti vědí, co je pro tělo dobré. Mohu např. uvést primáře rehabilitačního oddělení litoměřické nemocnice Mudr. Zorana Nerandžiće. Pokud má klient zájem, může postoupit do vyššího kurzu. Tam se klientky mohou naučit tanci na špičkách. Tento obsah kurzu máme asi jako jediní v republice. V kurzu pro pokročilé už se klientky mohou účastnit se svým vlastním tanečním číslem i představení. Takže vlastně plníme holčičí sny o baletce.

Není to příliš náročné? Komu byste to doporučila? A je naopak někdo, koho byste spíše odradila?

Pokud začnete od začátku, tedy od kurzu pro začátečníky a docházíte cvičit pravidelně aspoň 1x týdně, tak to náročné není. Kondici totiž získáváte postupně. Jakékoliv nárazové nepravidelné cvičení je náročné, ale také nepřináší žádné výsledky. Kondiční balet pro dospělé bych doporučila všem se sedavým zaměstnáním.  Ale také pomáhá při fyzicky nebo psychicky náročném zaměstnání. V prvním případě jako relaxační cvičení, protože namáháte jiné svalové partie a jinak vedete končetiny než v práci. A v druhém případě je to relaxační cvičení pro mozek a duši, protože vás donutí soustředit se na prvek a také do něj vložit cit a tím vás odpoutá od problémů v práci. Kondiční balet nedoporučuji u osob se závažným onemocněním, ale to záleží na diagnóze.

Od studia k vám. Jak jste se k baletu a tanci celkově dostala? Co vás na něm fascinovalo?

Začala jsem naprosto stejně jako většina mých žáků. Jako malá jsem se snažila tancovat na každou hudbu, kterou jsem slyšela. Maminka dlouho váhala, ale nakonec se nechala přesvědčit od paní učitelky ve školce a přihlásila mě tanečního oboru do LŠU v Praze - Nuslích, k paní prof. Evě Krakešové. To bylo od nás z domova velmi daleko a v Praze ještě nebylo metro. Tak jsem s maminkou dojížděla 2x týdně hodinu tramvají za svým tancováním. Ale vyplatilo se a maminka tehdy vybrala mou první dobrou profesorku. Vlastně jsem měla celý život štěstí na dobré taneční pedagogy a všechny jsem měla moc ráda. Z LŠU vedla má taneční cesta do Baletní přípravky Národního divadla k profesorkám Olze Páskové a Naděždě Sobotkové. V Národním divadle probíhala i má první jevištní praxe. Vystupovali jsme s profesionály v baletech i operách. Dokonce jsem několikrát natáčela v televizi, když se připravovaly opery a operety jako televizní inscenace. Dál moje cesta pokračovala do ústeckého baletního souboru, kde jsem si následně při zaměstnání tanečnice rozšířila vzdělání na tanečního pedagoga studiem na AMU. Tam mi byla velkou oporou v mých choreografických začátcích paní prof. Jiřina Mlíkovská.
Mnoho malých děvčátek obdivuje krásné kostýmy baletek, ale to mě tolik nebralo. Vždycky jsem na baletu obdivovala dokonalost a estetiku pohybů, což je vlastně baletní technika. A vlastně to obdivuji dodnes. Balet vám dává pevné mantinely nejen ve cvičení, ale přenesete si je i do života. Je vám více jasné, co je správné a co ne. Dítě se v pevně určených mezích cítí bezpečně. Vzpomenu si na to vždy, když rodič zaskočí dítě otázkou jestli chce nebo ne. Rozhodování je velmi těžké pro velké i malé, navíc pokud o tom co chcete nic nevíte. Během studia taneční pedagogiky jsem objevila, jak všechny prvky na sebe logicky navazují. Vzhledem k tomu, jak staré umění to je se stále velice obdivuji jeho dokonalému uspořádání. Baletu patří má velká úcta.

Co Vám obecně jako ředitelce divadla a pedagožce dělá největší radost?

Upřesním: Nejsem ředitelka divadla, ale baletního studia. Současným ředitelům divadel jejich situaci vůbec nezávidím. Jsou potíže s financováním a musí konkurovat dalším médiím, které přinášejí divákům tzv. kulturu. Všeobecně je ekonomická situace v kultuře nedobrá. Zprostředkovaně se to pak dotýká i baletního studia. Ale snažíme se a držíme se a ta námaha za to stojí.
Největší radost mi v současné době dělá ročník E, tedy stávající baletní soubor. Považuji ho za nejlepší soubor v historii našeho baletního studia. Mnozí jeho členové dojíždějí několikrát v týdnu na zkoušky a tréninky z měst v okolí Ústí nad Labem. Což je samo o sobě náročné. Se sólisty pracuji pravidelně každou neděli odpoledne, a pokud je třeba obětuje volný čas celý soubor. Jsou to všichni prima lidi, mluvit a také domluvit se s nimi dá o všem. Jsou zodpovědní, pracovití a mají disciplínu. Krásně se k sobě v kolektivu chovají, když uvážíte, že věkový rozdíl mezi nimi je i více než 15 let. Ale na jevišti není věkový rozdíl poznat. Baletka zůstává dlouho krásná, což je další bonus, který vám balet přinese. Navíc u nás nepanuje rivalita, ale vzájemná pomoc a předávání zkušeností. Všichni vědí, že je toho třeba kvůli představení a úctě k divákům. Na všech členech souboru je poznat, jak baletní umění milují a každou chvilku na jevišti si užívají. Proto mohou ztvárňovat tak krásná představení jako je "Proroctví" a "Dcery Bernardy Alby".

Jaké jsou vaše koníčky? Dokážete se doma od tance oprostit a věnovat se něčemu jinému?

Pokud balet zrovna prakticky neprovozuji, tak něj stále myslím. Být tanečníkem je vlastně životní styl, který přijmete. Ale jsou i chvilky, kdy se dokážu od baletu naprosto odpoutat. Třeba na dovolené. Máme totiž dva kocoury Bertinku a Riccinku a podnikáme s nimi neuvěřitelné věci. Pravidelně s nimi jezdíme na dovolenou do Alp, kde s nimi podnikáme dlouhé výšlapy na alpské almy. Kocouři na to mají svou výbavu. Každý svůj speciální kočárek pro kočku (to skutečně existuje) a oba umí chodit na vodítku. Jenže to se jim chce málokdy. Takže když se snažíte vytlačit kočárek se 7kg těžkým kocourem do prudkého kopce, tak vám to vyžene všechny myšlenky z hlavy a zůstane jediná: "Proboha, proč se s tou kočkou nemůžu střídat!" S touto aktivitou jsme s manželem poněkud exotičtí, ale vyřešili jsme tak naši zálibu v cestování a odpadlo řešení hlídání domácích mazlíčků. A oni jsou tak rozmazlení, že by stejně nikoho cizího nepřijali. Pokud mám volno, velmi ráda vařím a prý docela dobře a také občas pletu. Počítání oček při pletení je dobrý relax pro hlavu. V poslední době se ještě snažím věnovat vnučce Elišce (4 roky). Ta letos s baletem začala a zatím ji to baví. Uvidím, jak se dále bude vyvíjet. Příbuzenský vztah baletní kariéru nezakládá.

Na závěr se zeptám, co byste vzkázala těm, kteří by rádi začali s tancem, ale mají nějaké pochybnosti.

Především, aby se oprostili od předsudků s baletem spojených. Často slyším, že baletky mají zničené nohy nebo záda. Pokud se taneční technika provozuje správně, tak nic takového nenastane. Pak aby si to alespoň zkusili. Je snadné odsoudit něco, o čem nic nevíte. Většina lidí ani v dětství s tancem do kontaktu nepřišla, takže je třeba vytvořit si vlastní názor a to v baletu bez zkušenosti nelze. A pokud se jim balet líbí, aby našli odvahu a přišli. U nás uděláme všechno proto, aby jim balet přinesl mnoho krásy a potěšení do života.
Děkuji za rozhovor a posílám mnoho pozdravů od celého baletního souboru našim divákům a všem dalším příznivcům krásného baletního umění.

 

Regina Blažková Holubová
ředitelka a choreografka Baletního studia Regina

Děkuji za rozhovor!

 

Zdroj foto:

fotografie v perexu Petr Berounský; fotografie 1-3 Miloslav Riegl; fotografie 4 - Miroslav Vlach; fotografie 5,6 - Petr Berounský

( 9 hlasů )

 

< Předchozí		Další >