Na Henry Lee Festu, který se koná 27. září v brněnské Zbrojovce, se představí Australan Mick Harvey. Je zakladatelem skupiny Nick Cave and the Bad Seeds, proto se v tomto rozhovoru mimo jiné dozvíte něco i o Nickovi.
Jste jedním z nejlepších interpretů na Henry Lee Festu, těšíte se do Brna?
Těším se moc. Netuším, co očekávat od festivalu, ale protože budu hrát sólo show i s The Ministry Of Wolves, tak by to měla být zábava. V Brně jsem nikdy nebyl, takže se těším i na to.
Budete hrát i s projektem The Ministry Of Wolves. Můžete nám o něm něco říct?
Je to projekt, na kterém jsem pracoval hlavně tento rok. Začalo to jako zakázka napsat hudbu pro divadelní produkci na základě pohádek bratří Grimmů v Dortmundu, ale vždy to pro nás mělo potenciál, abychom to hráli na našich vlastních koncertech. Takže jsme v Dortmundu strávili spoustu času zkoušením a tento rok hraním a odehráli jsme asi tucet koncertů jako The Ministry Of Wolves.
Společně jste pracovali s příběhy bratří Grimmů. Co vás na nich upoutalo? Hrajete něco z nich?
Ano, každá píseň je založena na jednom příběhu bratří Grimmů a všechny byly adaptovány skrze verze básní, které byly sepsány jako interpretace těchto příběhů americkou básnířkou Anne Sextonovou. Je to velmi netradiční koncert. Zprvu vypadají lidé poněkud zmateni, ohledně toho, co mohou očekávat; ale při koncertě pookřejí při množství materiálu a obecně poutavému charakteru vystoupení.
Pocházíte z Austrálie. Jak dělíte čas mezi Evropu a Austrálií?
Dlouhými lety… Žertuju. Obvykle musím udělat asi 2 nebo 3 zpáteční výlety a trávím asi 3 měsíce v Evropě. Tento rok to bude spíš 6 měsíců.
Nevadí vám cestování? Co děláte během cestování?
Ne, cestování mi nevadí. Stihnu se podívat na spoustu filmů a odpočívám a pro změnu se nedívám pořád na emaily; taky si čtu. Pěkně si odpočinu. Ale pokud cestuju až moc v rychlém sledu, tak to člověka vyčerpá – tolik hodin strávených na sedačce. Občas trvá, než se z toho člověk oklepe.
V České republice jste byl několikrát. Co si pamatujete ze svých cest? Fascinovala vás Praha?
Poprvé jsem Prahu navštívil na Vánoce v roce 1987. Panovalo ponuré počasí a jeli jsme tam ve vánici z východního Německa. Nebylo to nijak pěkné. Líbilo se mi tam na začátku 90. let, kdy tam bylo plno mladých Američanů, kteří se zde snažili napsat svůj evropský román. Ne kvůli nim, ale proto, jaké bylo tehdy město – probouzelo se k novým možnostem atd. Je to krásné město, ale jako Berlín a Barcelona, je zamořeno „turisty.“ Nevím jistě, zda bych dokázal popsat svůj vztah k Praze jako „být fascinován.“
Na kolik hudebních nástrojů hrajete? A jaké si přivezete do naší republiky?
Hraju na kytaru a bicí a špatně umím hrát i na pár jiných věcí. Ve vaší republice budu hrát na kytaru a bicí.
Jaké žánry jsou v Austrálii oblíbené?
Nemám rád hudební žánry. Je to jen způsob, jak zaškatulkovat a definovat věci, které by už svou povahou měly být nedefinovatelné. Také je nejlepší vyhnout se hraní hudby, což je stereotypní pro určitou klasifikaci žánru. Jakmile někdo zapadne do určitého žánru, nevyhnutelně nedělá nic vyzývavého nebo původního, což je pro mě samotného hlavní důvod, proč hrát hudbu.
Vaše poslední CD se jmenuje Four (Acts Of Love). Proč ten název? Existují mezi těmito čtyřmi akty nějaké rozdíly?
Jsou jen 3 akty. Toto album je 4. v sérii alb - One Man’s Treasure, Two of Diamonds, Three Sisters live at Bush Hall – čtyřka poukazuje na toto. Kostra z Book of the Dead není v této sérii, protože je to konceptní album, které jsme celé napsal. Jsou tu 3 akty lásky, odvozené ze způsobu, jakým bylo album navrženo. Chápal jsem, že to možná způsobí zmatek a odpověď, kteoru jsem si připravil na toto je taková, že 4. akt se odehrává na věčnosti…
Co nám můžete říct o tomto albu? Jaká je vaše oblíbená píseň z tohoto alba?
Toto album je zkoumání významu lásky za osobních podmínek, ve společnosti, ve způsobu, jakým je použita v hudbě a písni a jejím významu v kontextu vesmíru. Na oblíbence já nehraju. Nikdy nedokážu odpovědět, jaké jsou mé oblíbené alba, která jsem vytvořil, nebo moje nejlepší koncerty. Prostě o takových věcech takto nepřemýšlím.
A přemýšlíte o novém albu? Máte nějaké nápady?
Ne, album ne, ale mám plány na velký kompoziční kousek. Dvacet pět let jste spolupracoval s Nickem Cavem a The Bad Seeds.
Jaká to byla zkušenost? Jak vás to obohatilo?
Kde mám začít? Jak má někdo popsat uměleckou zkušenost, která pokrývá 25 let? Kde začít? Bylo to intenzivní, produktivní, vděčné, vyčerpávající, vzrušující a hlavně…obohacující. Mělo by být zřejmé, jak to tak mohlo být. Jen si poslechněte ta alba.
A co Nick Cave? Jaký je? Je vaším dobrým přítelem? A jste pořád v kontaktu?
Je velmi sebestředný a egoistický, velmi kreativní, má skvělý smysl pro humor, který lidi překvapí, nebo je nečekaný a je… sto věcí, a o tuctu z nich nechci mluvit. Teď asi nejsem jeho oblíbený člověk, protože skoro vždycky někomu hrozí, že když odejde z kapely, tak ho zrazuje. To je jeho problém – potřeboval jsem to udělat kvůli sobě. A ano, stále jsme v kontaktu a naše komunikace je v pořádku.
Jste hudebník, zpěvák a skladatel. Když něco skládáte, jste schopen rozpoznat, jestli to bude hit nebo šlágr? Jak?
Ne, nikdy netuším, jak bude má hudba nebo písně přijímány.
Co je pro vás nejdůležitější, když skládáte něco nového? A co je vaší inspirací?
Nemůžu vám podat náhled do okamžiků, které mě inspirují – přicházejí, pomíjivě. Musíte ten okamžik umět rozpoznat, když přijde, jinak zas rychle odejde.
Měl jste někdy uměleckou krizi? Pokud ano, jak jste s ní bojoval?
Ne. Nejsem jen autor, takže jsem byl schopen pracovat dál a tvořit rozdílnými způsoby, aniž bych utrpěl nějaký autorský blok.
Nakonec se chci zeptat na to, co budete dělat přes léto? Máte nějaké speciální plány?
Léto je v Austrálii zima. Trochu času strávím doma se zaplým topením a budu pracovat na nedodělaných věcech. Kdybych byl v Evropě, byl bych v Berlíně u jezer nebo ve Francii v malé vesničce, kde bych trávil dny u řeky.
Děkuji vám za rozhovor!
Doufám, že to bylo poučné.
Zdroj foto: Henry Lee Fest
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|