Reklama
Banner

ROZHOVOR: Radmila Zrůstková

Rozhovor 200Radmila Zrůstková patří mezi první české autorky, které napsaly knihu o raw food, živé stravě.  Vitariánství bylo do nedávné doby neznámým pojmem a tato žena pojala tento styl stravování velmi tvůrčím způsobem. Její kuchařka je jedním slovem úžasná! Nápaditá tak, že inspiruje i nevitariány. A tak to podle mě má být! Propagaci živé stravy udělala paní Radka rozhodně velkou službu! Pojďme se ale podívat, jak těžká nebo lehká je cesta k takové kuchařce.

 


Radko, Vy jste v knize psala, že jste byla neduživé dítě, které nechtělo nijak moc jíst, česká kuchyně nebyla pro Vás tím pravým vykrmovacím programem. Napadá mne, teoretické „co by kdyby“… Kdyby už tehdy existoval někdo nadčasový a doporučil Vás vykrmovat ovocem a zeleninou a oříšky, přišla byste jim na chuť? Tíhla jste třeba jako dítě už k syrové stravě víc než ke knedlu zelu se šesti?
Je samozřejmě složité dnes přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby... Vyrostla jsem v době, kdy se na mandarinky a banány stály před vánocemi  fronty :), takže  ovoce a zelenina byla  na talíři především v sezóně, tak jak se vypěstovalo. A já jsem je milovala vždycky, daleko více než knedlo zelo. Na poctivou českou kuchyni mě nikdy moc neužilo.
Pamatuji si, že jsem měla právě největší  radost,když se po revoluci objevily v obchodech s ovozelem nové druhy, které tady nikdo neznal. Připadala jsem si tehdy jako v ráji...


Asi jste nebyla ten typ, který měl celoživotní sen napsat kuchařku, nebo se mýlím? Jak k tomu vůbec došlo, že jste se rozhodla napsat kuchařku?
Já mám spoustu snů a vždycky jsem měla. Se psaním jsem začala už jako dítě, psala jsem si povídky a básničky. A při vaření, protože jsem nevařila nikdy podle receptů mě párkrát napadlo, že bych mohla své recepty sepsat, jenže jsem je vždy rychleji zapomněla. A tak u této stravovací změny to byla celkem výzva, protože mě to hodně baví a nějakou dobu jsem jídla připravovala více lidem, mimo jiné i mamince mého muže, které to zachránilo život. A mnoho mých přátel, kterým mé kulinářské kreace velmi chutnaly, mi říkalo, že bych měla něco napsat, protože si sami s přípravou nevěděli rady. Tak jsem se do toho pustila.

rozhovor1


Kuchařka je velmi nápaditá, má úžasné fotografie, které přímo lákají k nápodobě. Podle Vaší knihy jsem se inspirovala k mnoha receptům, ale málokdy jsem dodržela přesný postup. Zjistila jsem, že ingredience jsou neskutečně variabilní a že zelený krém vytvoříte jak z kešu, tak z avokáda, učarovaly mne ovocné zmrzliny tvořené z banánů a ovoce, které dodá svěžest…  Kde jste se poprvé inspirovala Vy? Kde jste se učila vitariánsky připravovat jídla?
A to je přesně to, co mě nejvíce těší. Recepty mají být především inspirací k vlastní tvorbě. Před dvaceti lety jsem si koupila všechny knihy Fit pro život a i ty, co vyšly od Normana Wolkera. Bylo to tenkrát celkem zjevení. V těchto knihách jsem se hodně inspirovala a o banánových zmrzlinách jsem se dověděla právě tam. Dělala jsem je svým dcerám v nejrůznějších variacích od malička. Před třemi lety, v počátcích mého vitariánství, jsem hledala inspiraci na zahraničních webech, nicméně jen v začátcích, protože je to opravdu velmi kreativní příprava, takže jsem měla brzy pocit, že fantazii se meze nekladou.


Psala jste si třeba ty své vymyšlené recepty? Své originální?
Zpočátku ne, ale vzhledem k tomu, že jsem byla brzy nadšená kreativitou a jídla mi chutnala, tak jsem začala. Druhý den jsem totiž již většinou nevěděla, co jsem do jídla použila za ingredience. Jsem velmi intuitivní při přípravě jídel a nejen tam...


Je nějaký recept, na který jste oprávněně pyšná, který Vás očaroval tím, jak báječně dopadl, když jste ho dokončila a ochutnala?
Nějaké jsou, ale já ani po napsání  kuchařky nic nepřipravuji  podle receptů, a když tak jen hodně přibližně, takže ani své recepty neopakuji. Jsem vždy nadšená ve chvíli, kdy se to povede a podruhé už to nikdy není stejné.


Jaký je zájem mezi českými nakladatelstvími o kuchařku ve stylu vitariánství?  Byla to těžká cesta nebo naopak překvapivě snadná?
Tvořím si svůj život a plní se mi mé sny. Proto se mi splnil i ten, že potkám skvělého nakladatele, který mi věřil. Vše se podařilo ke spokojenosti nás všech.
 

Když jako autorka poté držíte svou knihu poprvé v ruce, můžete mít různé pocity. Prostě – povedla se? Graficky, je podle Vašich představ? 
Pro mne je to úžasný výsledek mé vložené energie a času, který  jsem její  tvorbě věnovala.  A celou dobu předtím jsem všem říkala, že bude nejkrásnější, což pro mne je. Přinesla mi velkou radost a uspokojení. A ohlasy, které ke mně stále přicházejí, mi potvrzují, že to mělo velký smysl.

Rozhovor


Vyvstalo v průběhu práce na kuchařce někde místo, že jste musela nebo chtěla uhnout od prvotního záměru, myšlenky, nápadu… a vydat se trošku jiným směrem, něco přidat, něco ubrat?
Z nakladatelství mi občas nějaké nápady posílaly, ale vždy jen jako inspiraci. Nebyla jsem do ničeho tlačena. Naopak jsem si velmi cenila profesionálních rad, které mi především pan Kuchař poskytl, vzhledem k jeho mnohaletým zkušenostem. Jediné, co jsem nakonec po poradě změnila, byla úprava názvu. Původně jsem trvala na stejném názvu, jako má moje FB stránka "Živě a syrově".


A jak dlouho trvala realizace knihy? Od sepsání po vydání?
Asi dva roky.


Chystáte druhý díl? (řekněte, že anooooo)
Nějaké plány mám, a snů stále spousty, tak uvidíme :)


Děkuji za rozhovor a přeji si rozhodně další knihu! Další inspiraci!!!


Knihu Zdravě a syrově vydalo nakladatelství Eminent, 2014, www.eminent.cz

/www.eminent.cz/kniha.php?id_knihy=569


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Roland Grapow (Masterplan): „Jsem hladový po koncertování ...“
ImageNěmecký rodák, ale žijící na Slovensku. Kdysi kytarista německé legendy Helloween, dnes frontman vlastní kapely Masterplan a také majitel nahrávacího studia ... Jsem ráda, že jsem mohla dělat na tomto rozhovoru s tak...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Jak se rodí hvězda
ImageNa televizní obrazovce se už poněkolikáté rozběhla soutěž o hledání pěveckého talentu. Týden co týden sledují mladí lidé své nové idoly – jejich cestu ke slávě. Někteří závidí, někteří přejí a mnozí by si r...
Kolečko v Disku pracuje s buchtami i bohyněmi

buchty a bohyne200Petr Kolečko (Okresní přebor) napsal divadelní hru přímo na míru čtyřem absolventkám, čtvrtého ročníku Katedry herectví činoherního divadla pražské DAMU, Nikol Kouklové, Evě Josefíkové, Marii Poulové

PAF slaví deset let
ImageJubilejní 10. ročník Přehlídky animovaného filmu PAF se uskuteční 8.–11. 12.  2011 v Olomouci v Uměleckém centru Univerzity Palackého, kině Metropol, Café Tungsram Transit, Ga...
Figury a sny

Poruchy vitalni AktivityNutno pochválit vydavatele, kteří dbají na to, aby zapomenuté nahrávky z alternativní scény mohly být technicky ošetřeny a zachovány třeba i pro horší časy. Album Poruchy Vitální Aktivity od ...