Jak se dívá na školu, učitelství a vzdělávání ministr školství pan Marcel Chládek a jaké má koníčky? To nejdůležitější zjistila a pro čtenáře K21 přináší naše redaktorka Andrea...

 

O politice se doma s rodiči vůbec nebavili

Odmala ale inklinoval k oblasti společenských věd. „Když jsme měli v rámci občanské nauky probírat Ústavu, byl jsem možná jediné dítě ve třídě, které si ji opravdu přečetlo, a studovalo, co v ní je,“ vzpomíná.  Nejvíc se ale v dětství věnoval sportu. „Začínal jsem fotbalem, jako brankář, posléze jsem i závodně běhal.“ Takřka vrcholovému sportu se věnoval i v devadesátých letech, neopustil ho ani nyní. „Politiku jsem bral jako součást života, ale výrazně jsem se politicky neangažoval až do roku 2004, kdy jsem vstoupil do sociální demokracie,“ říká.  

Kvůli Klausovi odešel ze školství  

Nejprve politiku sledoval z pozice učitele: „Citlivě jsem vnímal kupříkladu výrok Václava Klause, který - když se mluvilo o malých platech ve školství a učitelé odcházeli - řekl: ´ať si jdou, oni se stejně jednou vrátí´.“ To ho „nakoplo“ a ze školství přešel do managementu společností, které se zabývaly vzděláváním dospělých. „Platově to bylo zcela jinde než ve škole.“ 

Čím dál víc ale zjišťoval, že nechce na politiku jen nadávat doma u televize, ale má chuť něco změnit. Proto v roce 2004 vstoupil do sociální demokracie. Vybíral si, která strana by mu nejvíce vyhovovala. Nakonec porovnával programy ODS a ČSSD.  „Zjistil jsem, že inklinuji víc k programu sociální demokracie. Navíc starostu v mém rodném Rakovníku dělal politik ODS, se kterým jsem si spolupráci neuměl představit.“ 

V politice od piky…

V politice začínal od piky - jako řadový člen. V roce 2006 byl zvolen do místního zastupitelstva, stal se opozičním zastupitelem, kterým je dodnes. V roce 2008 byl zvolen senátorem i krajským zastupitelem, stal se náměstkem hejtmana. V roce 2010 se stal stínovým ministrem školství a v roce 2012 předsedou senátního školského výboru. V roce 2014 byl jmenován ministrem školství.

„Jsem rád, že jsem do politiky nešel úplně mladý, ale nejdříve sbíral zkušenosti v praxi. Ať již ve sportu, ve školství, kde jsem učil na základní škole, na učilišti i na střední škole, tak i na brigádách, kdy jsem pracoval manuálně, či v manažerských pozicích.“ 

Koníčky: sport a dcery  

Fyzičku a postavu si stále drží díky sportu - fotbalu a běhu. „Občas běhám i závody, netroufnu si ale na větší než patnáct kilometrů. Běhá také můj kolega z ČSSD - starosta Nového Strašecí, mojí ambicí je ho porazit, abych si pak z něj mohl dělat legraci,“ směje se.  

Dalším jeho „koníčkem“ jsou jeho dvě malé dcery, jedna jde do třetí třídy, druhá do mateřské školy. „Jsou mojí inspirací pro změny ve školství. Chci mít i společné prožitky, proto jezdíme na dětských atrakcích, třeba na tobogánu. Nikdy jsem si nemyslel, že by mě k tomu někdo přinutil. A děti nás přinutí ke všemu,“ říká.  

Sebevzdělává se v komunikaci i jazycích  

Nezapomíná ani na samostudium: „Vzdělávám se a v rámci svého samostudia se věnuji například managementu, komunikaci a prezentačním dovednostem…“. Nejen politici by podle něj na sobě měli pracovat.  

A přidává příklad jednoho učitele na vysoké škole: „Studenti viděli, že když ráno přicházejí, pan profesor už svítí. A že když se večer vracejí z hospůdky, ještě svítí. Zeptali se ho, proč… Odpověděl, že svým studentům chce dát pít z čiré řeky znalostí, ne ze zatuchlého rybníka. Tím se řídím.“  

Foto: archiv Marcela Chládka  

< Předchozí		Další >