Dárek k MDŽ? Příběh legendárního seriálu Jaroslava Dietla Žena za pultem právě vychází

Dárek k MDŽ? Příběh legendárního seriálu Jaroslava Dietla Žena za pultem právě vychází

Email Tisk

zenazapultem perexŽena za pultem má své velké odpůrce, ale i skalní fanoušky, což dokazuje velmi dobrá sledovanost, když se Žena za pultem objeví v televizi. Nyní vychází v nakladatelství Omega o seriálu kniha. 

 

 

Hlavní představitelka seriálu, národní umělkyně Jiřina Švorcová, již zemřela stejně jako spousta dalších herců, kteří v Ženě za pultem hráli. Měla od začátku hrát prodavačku Annu Holubovou Jiřina Švorcová a nebo Jaroslav Dietl psal roli pro Jiřinu Bohdalovou či Janu Hlaváčovou? Jak to bylo s obsazením dalších rolí, diktovala jména svých kolegů soudružka Švorcová nebo dokonce všemocné ÚV KSČ? A kdo psal nezapomenutelné milostné scény Jiřiny Švorcové s Petrem Haničincem? Nejen na tyto otázky odpovídá kniha Žena za pultem, která přináší příběh populárního seriálu od jeho vzniku, natáčení, premiéru, nebo úspěch v zahraničí i se vzpomínkami a komentáři Jiřiny Švorcové a dalších herců. Nechybí ani jejich životopisné profilky a stovky exkluzivních a mnohdy dosud nepublikovaných fotografií Miloše Schmiedbergera, který byl oficiálním fotografem seriálu. 

Kniha Žena za pultem vychází začátkem března jako dárek pro maminky a babičky k MDŽ (8. 3. – Mezinárodní den žen).   

Ukázky:   

Seriálová samoobsluha: 
Samoobsluha se nacházela na pražském Smíchově, konkrétně na náměstí 14. října. Samotná budova již dnes nestojí, ale dříve to byla normální funkční samoobsluha, na jejímž místě je dnes park. „Seriálová prodejna byla postavena jako provizorium, když byla v rekonstrukci stará smíchovská tržnice. Tato shoda okolností byla pro filmaře velice výhodná, protože jsme dostali zařízenou prodejnu, neboť v době natáčení už byla stará tržnice znovu otevřená. Takže pulty naší samoobsluhy nebyly prázdné a jen se do nich doplnilo chybějící zboží. A je možné, že se tam občas objevilo i tenkrát nedostatkové zboží. Chlebíčky do mého lahůdkového krámu nás zásoboval pan Skalický, vedoucí Lahůdkářství U Anděla, což bylo vyhlášené lahůdkářství, které tam dnes už bohužel není,“ vzpomínala později Jiřina Švorcová. 

zenazapultem
V samoobsluze se natáčelo ve všech ročních obdobích, stejně jako tomu bylo v seriálu, který měl dvanáct dílů a na každý z dílů připadal jeden měsíc. „V prodejně jsme točili několik měsíců, aby bylo vidět, že venku svítí sluníčko, když to byly scény do letních dílů a nebo sněží, pokud jsme točili prosincový nebo lednový díl. V zimě se totiž za okny sypal sníh nebo se dělalo náledí. Většinu jsme tam ale natočili přes léto, bylo krásné počasí, křišťálový vzduch a sucho, absolutně bez deště. Měli jsme tam možnost být pod takovým velikánským stromem, kde jsme odpočívali, ale pak nás zahnali zpátky do prodejny, protože zjistili, že na nás padají mšice, od kterých pak byly poznamenané naše světlé prodavačské pláště. Ovzduší tam v tom vedru bylo dost husté,“ vybavila si Jiřina Švorcová. A zároveň vysvětlila, jak to tehdy bylo s potravinami, které byly na place. „Lahůdky byly tabu, nikdo si nesměl nic vzít a na konci dne už stejně nebyly poživatelné. A to, co se nekazilo – třeba sýry, se dalo do veliké lednice, která tam byla a vrátilo se další den znovu do hry,“ popsala filmařské techniky.   
Samotnou kapitolou byla herecká šatna v samoobsluze. „Maskérnu jsme měli ve škole a všichni, co jsme tam hráli, tak jsme měli jednu šatnu tři krát tři metry, kde jsme se zároveň převlékali,“ popisuje Hana Maciuchová. V této pidišatně se herci nejen převlékali, ale také se tam natáčelo, protože to byla i šatna seriálových prodavaček, kam za nimi v seriálu občas zavítal i vedoucí Karas v podání Vladimíra Menšíka. „Přímo v samoobsluze byla malinká šatna, ve které jsme se převlékali a každý v ní měl svou skříňku. V té šatně se i natáčelo a to tam potom bylo husto. Když tam byla kamera, režisér a všichni herci, tak se v ní nedalo normálně dýchat,“ dodala Jiřina Švorcová.    

Obsazení Jiřiny Švorcové: 
„Okolo toho se navyprávěly různé pohádky, dokonce, že už měla dva díly natočené Jana Hlaváčová a já jsem si tu roli uzurpovala a rozhodla se, že ji chci dělat, takže se muselo všechno natočené přetočit. Je to ale od samého začátku blbost. Za prvé se seriál netočí po dílech, ale po prostorách, takže se například natočily scény do všech dvanácti dílů v Annině bytě a teprve pak se točily další scény jinde. A za druhé vím, že Dietl uvažoval pro roli Anny Holubové o Jiřině Bohdalové. Zda byla v jeho dalším plánu Hlaváčová jako náhradnice, netuším. Já jsem tu roli dostala protože mě Dietlovi navrhla Libuše Pospíšilová, která byla dramaturgyní toho seriálu a Dietl s mým obsazením souhlasil. A velice sebevědomě si myslím, že to byla správná volba. Hlaváčová byla na tu roli příliš mladá a krásná, přece jenom to musela být ženská, která už je trošku za zenitem. Jana je nejmíň o deset let mladší než já a byla atraktivní. A Bohdalka už měla za sebou hodně takových těch Dam na kolejích. Režiséru Dudkovi, který mě nikdy před tím do ničeho neobsadil, nabídli režii Ženy za pultem už se mnou,“ tvrdila později Švorcová.   

zenazapultem svorcova

Petr Haničinec: 
Další velkou hereckou hvězdou z Divadla na Vinohradech, která v seriálu zazářila, byl Petr Haničinec.  Asi nejpeprnější scéna z celého seriálu, která vstoupila do análů české kinematografie je ta, kdy Petr Haničinec leží s Jiřinou Švorcovou v posteli a oba jsou polonazí. „Každý se mě ptá na tu postelovou scénu. Pohoda! I když nejsem puritán, dnešní polopornografické scény by tenkrát pro nás byly naprosto nepřijatelné. A kvůli Ženě za pultem jsem byl dokonce soudně žalován. Někdo přiopilý mi tehdy, když se seriál vysílal, volal a ptal se, zda se vezmeme. Řekl jsem, že se už nikdy neuvidíme, že jedu do ciziny stavět mosty. Tu osobu to tak vzalo, že když se potom dozvěděla o mé lži, podala na mě žalobu pro narušování socialistického soužití,“ vzpomínal s úsměvem po letech Haničinec. Jeho Karel Brož totiž v seriálu pracoval jako statik.  
Jiřína Švorcová: „Petr Haničinec pro mě byl největším porevolučním zklamáním. Vždycky jsem ho považovala za přítele a dobrého kluka. Proto jsem nechápala jeho postoj při porevolučních jednáních v divadle, kde byl předsedou schůze Občanského fóra. Asi to způsobila tehdejší atmosféra a emoce, které v té době existovaly. To všechno bych ještě přijala, ale nerozumím tomu, proč se pak ke mně nehlásil, když jsme se po pár letech potkali na Václaváku. Já bych na druhý chodník rozhodně nepřešla. Ale ať jsme si, co jsme si... Zlé patří minulosti. Všechno jsme si v roce 2002 vyříkali a dokonce jsem byla u něj v Bratronicích na besedě. Škoda, že už tu není, na druhou stranu ale poslední dobou trpěl takovými bolestmi, že pro něj smrt byla vysvobozením.  Péťovi nikdy nemohu zapomenout, jak mě hlídal, abych nezbabrala vrcholnou scénu v televizní Čapkově Matce. I v Matce Kuráži nám bylo na jevišti spolu dobře. Ale samozřejmě, každý jsme nějaký, jak se říká,“ prohlásila později Švorcová. Její překvapení ve změně chování Petra Haničince k ní po »sametové revoluci« v listopadu 1989 pramení především z toho, že Haničince považovala nejen za kolegu, se kterým hrála v divadle a v televizi, ale i za rodinného přítele. Manželé Haničincovi a Jiřina Švorcová s mužem totiž jezdívali na společné dovolené, na kterých Haničinec fotil a potom ji tyto fotografie dával i s vtipnými texty... Přátelství obou hereckých legend skončilo listopadem 1989 kdy Haničinec jako předseda Občanského fóra v Divadle na Vinohradech svolal spolu se Švorcové nejlepší kamarádkou od mládí Jiřinou Jiráskovou schůzi, na které Švorcové vyčetli všechny chyby socialismu a komunistů a pohrozili jí, že pokud z divadla neodejde, začnou stávkovat. Otřesená Švorcová ze zrady dvou nejbližších přátel z divadla i soukromí, podala hned po schůzi výpověď a málem po čtyřiceti letech z milovaných Vinohrad odešla do penze. Bohužel, ne všichni lidé, které považovala za přátele, měli pevný morální kredit a charakter. 
Ale takový je už život, že občas schytáme pořádných pár facek i od lidí, od kterých bychom to rozhodně nečekali. Pojďme se vrátit k Ženě za pultem a k legendární postelové scéně prodavačky Anny s jejím milým, protože na ni zavzpomínala i sama Jiřina Švorcová: „Bylo to normální. V jedné kritice zhodnotili, jak jsou filmaři blbí, protože když udělám krok, abych otevřela nebo zavřela dveře, bylo vidět, že mám punčocháče, že se ani do postele nesvlíknu. Viděla jsem z toho fotku a musím říct, že nepůsobí dobře, když tam je Haničinec s celou svou hrudí takhle vystavený. Z estetického hlediska je ho tam podle mne mnoho, byl dost rozložitý.  A natáčení této postelové scény s ním pro mě nebylo příjemné ani nepříjemné. Navzájem jsme se s Haničincem nepřitahovali. Byli jsme kamarádi, rozuměli jsme si a jako herečtí partneři jsme si velice vyhovovali, ale aby to mezi námi jiskřilo, nebo něco takového, tak to ne. Co bylo víc o hubu, to byly scény v autě. Takové to muchlování a ruka na ručičku... Z toho se vylhat, aby to bylo přirozené... Když to dělají mladí lidé, v šestnácti, budiž, to je nádhera. Ale když to dělají čtyřicátníci, nám bylo oběma přes čtyřicet, tak na to se musí jít velice opatrně, aby to neztratilo humor a vkus,“ vypravovala herečka a také připomněla, že Haničinec přepsal Dietlovi postelový dialog.  „Milostné dialogy s vědomím a s požehnáním Dietla přepisoval Haničinec. A myslím si, že to Péťa přepsal velice dobře. Milostný dialog dvou dospělých lidí je o hubu, musí být cudný a uvěřitelný. Třeba naše políbení v autě dalo spoustu koumání, aby nebylo trapné, protože to je na hranici,“ uzavřela Švorcová. Haničincovu citlivost si sice Švorcová nemohla vynachválit, ale trochu odlišně na něj vzpomíná Lenka Termerová. „To byl zvláštní člověk, takový samorost. Když se dozvěděl, že já mám za muže cizince, tak mi říkal: ,To ti nejsme dost dobrý, my český kluci? To sis musela najít někoho zvenku?ʻ On byl opravdu samorost,“ prohlásila Termerová.   
Jelikož se přeskakovaly scény i lokace, tak jednou z prvních scén, kterou filmaři zaznamenávali na filmový pás byla slavná postelová scéna Anny a Karla. „Přišla na řadu dost brzo, protože první prostředí, ve kterém se točilo byl byt Anny Holubové. A v jednom zátahu se v něm odehrály a natočily všechny scény ze všech dílů. Naše postelová scéna byla někde uprostřed seriálu, takže jsme ji absolvovali hned v první fázi natáčení,“ vzpomínala později Jiřina Švorcová. Ona slavná a na dnešní dobu absolutně nevinná scéna v posteli ale i tak způsobila pořádný rozruch. „Náměstek ministra kultury soudruh Holan, strašně hodný pán, který mě měl moc rád, mi řekl: ,Jiřinko, ten seriál je moc dobrý, já vím, že jsi herečka, ale ta postelová scéna... Vždyť jsi přeci jenom členka Ústředního výboru, to nejde...ʻ Ale to bylo z takové láskyplnosti ke mně, jestli jsem si jako nepošramotila reputaci. Bylo to úsměvné. Žádnou jinou dohru to nemělo. Také jsem později slyšela, že byly postelové scény na příkaz Ústředního výboru vyškrtnuty, ale je to nesmysl,“ tvrdí Jiřina Švorcová.   

Úspěch v zahraničí: 
Jak se Ženě za pultem nevydařil koncem roku 1977 vstup na domácí televizní scénu, tak o to větší úspěch slavil seriál v cizině. Promítal se v NDR, Jugoslávii, Maďarsku a Bulharsku. Do všech států kde se Žena za pultem vysílala byla nakonec představitleka hlavní hrdinky pozvána a všechny je i navštívila. Například do tehdy sousedního Maďarska vyrazila Jiřina Švorcová spolu s kolegou Petrem Haničincem a to na pozvání naší ambasády. Velké pozornosti a ohlasu se seriálu dostalo i ve východním Německu, tedy v bývalé NDR.
„V NDR byl nějaký veletrh a požádali mě, abych si vzala plášť a pak mě postavili k stánku se zmrzlinou. Když lidé zjistili, že to jsem já a že tam mám autogramiádu, vytvořil se tam nával a ten dav měl takovou sílu, že mě policisté opravdu museli vytáhnout a pak jsem seděla ve stanu a posílali mi fotografie, které jsem takhle podepisovala,“ vzpomínala později seriálová hrdinka. V sousedním Německu se pod názvem Die Frau hinter dem Ladentisch vysílal seriál již šestkrát, zatím naposledy jej kanál MDR zařadil do vysílání v roce 2006 na sobotní dopoledne a opět s velkým úspěchem. V roce 2010 jej reprízovala i televize JOJ na Slovensku. 
Svou premiéru si Žena za pultem odbyla i na Kubě, kde se seriál těšil velké přízni divaček a diváků. Jiřina Švorcová se nakonec na Kubu podívala. „Bylo to úplně fantastické, něco takového jsem předtím ani nikdy potom už nezažila. Pozvali mě tam na týden nebo deset dní a když jsem v Havaně vystupovala z letadla, už na mě čekal filmový štáb, který mě pak neopustil ani na vteřinu a od chvíle, kdy jsem vstala z postele až po okamžik, kdy jsem za sebou v noci zavřela dveře hotelového pokoje. Tam za mnou nesměli, jinak se mnou byli všude, kam jsem se pohla. Byla jsem středem pozornosti celé země.  Každý den jsem dělala besedy. Každý den informovali veřejnost v novinách, v televizi i v rádiu s kým jsem se setkala. Besedovala jsem na Svazu žen, ve Svazu novinářů, hovořila s legendárním básníkem Nikolasem Guillénem, kterému bylo přes devadesát. Když měl narozeniny, tak jsme se k němu jako delegace těžko dostávali, ale Prodavačku, tak se totiž Žena za pultem na Kubě jmenovala, ochotně přijal a já s ním pak krmila holuby.  Navštívila jsem všechna historická revoluční místa i obchody. Tenkrát tam otevřeli volný obchod bez lístků a dokonce jsem v něm chvíli prodávala za pultem. Lidé mě okamžitě poznali a utvořila se tam velká fronta. Zkrátka za ten týden, který jsem na Kubě prožila, mě znalo každé malé dítě. A sdělovací prostředky si kladly za čest, že se mi postaraly o takovou popularitu. Přišli jsme třeba večer do Tropicany, vystoupila jsem z auta, rozsvítily se reflektory, kamery mě doprovodily až na místo. Konferenciér oznámil, že se dostavila Prodavačka a následovaly velké ovace... Musela jsem se děkovat a říct pár slov.  Pak už jsem je prosila, aby mi dopřáli chvíli klidu, že nejsem na takovou pozornost zvyklá. Marně. Řekli mi, že když má takovýhle úspěch naše, tedy socialistická herečka, tak jí musí udělat takovéhle ántré. Prostě jsem pro ně byla umělkyní ze spřízněné socialistické země, které nemohli neprokázat svůj obdiv a úctu. Opravdu už nikdy jsem nic podobného nezažila,“ vzpomínala ve svých pamětech Švorcová. 
Ostatně obdiv a úspěch, kterého Anna Holubová na Kubě dosáhla byl pochopitelný. Mužům se líbilo, že je Anna Holubová jemná, citlivá a něžná a ženským zase imponovalo, že to je samostatná, rozhodná a emancipovaná žena. Prodavačky na Kubě dokonce prý dostávaly za úkol se na seriál dívat, aby viděly, jak se má chovat žena za pultem.  Jedním z míst, kde se v bývalém východním bloku seriál nepromítal bylo Rusko. Povídalo se, že to je proto, že v ruských obchodech zejí regály prázdnotou a pro Rusy by byl šok vidět samoobsluhu praskající pod náporem zboží, což by nakonec mohlo v »zemi, kde zítra již znamená včera« vyvolat i nepokoje. „Manželka Vysockého Mariena Vladyjová říkala, že je zajímavé, že když jde v Rusku po obchodech, tak tam skoro nic nevidí, co by si mohla koupit, ale když přijde někam na návštěvu, tak tam mají plný stůl všeho, zatímco ve Francii mají plné kšefty a přijdete někam na návštěvu a nabídnou vám sušenky. V Moskvě měli obchody i v divadle, takže jste šli do divadla a tam jste si mohli nakoupit polotovary na zítřek. Počítali s tím, že půjdou ženské do divadla rovnou z práce, proto tam byly velké pauzy, aby se mohli diváci najíst a nakoupit si i domů. Také v závodech měli své prodejny s potravinami a polotovary, takže se tam prodávalo, což jsem mnohokrát viděla na vlastní oči. A že v těch obchodech toho nebylo tolik jako u nás, to je samozřejmě pravda,“ zavzpomínala Jiřina Švorcová.   

Žena za pultem/Příběh legendárního seriálu a jeho hrdinů

zenazapultem obalka


Autoři: Miroslav Graclík, Václav Nekvapil

Foto: Nakladatelství Omega, www.knihyomega.cz

Knihu můžete objednat ZDE


 

Komentáře   

 
+1 #2 Proč ten útok?Radka Mothejzíková 2014-07-18 07:24
Vážená čtenářko, uvedený článek rozhodně paní Švorcovou neodsuzuje a kniha poskytuje ucelený obrázek o natáčení celého seriálu. Dává prostor k vyjádření různým hercům, dokonce i paní Švorcové. Souhlasím s vámi, že seriál je velmi kvalitně natočen a herecké výkony jsou skvělé. Ale otázka odlišností politických režimů či bezplatného vzdělávání není účelem tohoto článku, ačkoliv historie hovoří jasně, o čem to za komunismu bylo - jen měli, a bohužel dosud mají, někteří lidé klapky na očích. Záleží vždy na úhlu pohledu - dle vás dnes nemáme nic - jiní zase oceňují úroveň svobody. za Váš názor děkujeme, ale hanba nám rozhodně není.
Citovat
 
 
0 #1 Žena za pultemVojuška 2014-07-16 19:41
Je to krásný seriál a že je natočený za komunizmu za to snad nemôže, nebo snad ano? Ataky by mně taky zajímalo proč pořád každý odsuzuje Jiřinu Švorcovou? Vždyť ona neobrátila kabát jako všichni ostatní!!! Proč neodsuzujou ty co je obrátily? A hlavně že každý za komunistú měl školi a to všechno za darmo, že jo? Že vám není hamba. Teď zase nemáme nic !!!!!
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

  • Tapíří listopadování
    Podzim je tady v plném proudu, na horách už se objevil první sníh, proběhla výměna šatníku za teplejší svršky (i...
  • Vladimír Menšík
    V Tapírovi květen 2017 jsme zveřejnili vzpomínku na Vladimíra Menšíka. Protože dnes (9. října) slavíme výročí jeho narození, dovolte, abychom...
  • Podzimní Tapírování
    Léto je pro tento rok definitivně za námi, zahřívat nás už nebudou sluneční paprsky, ale při troše toho štěstí lidské teplo,...

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 28

Čtěte také...

Letní Letná oživí Prahu pestrým novocirkusovým kaleidoskopem

Barbu photoby IdilSukan DrawHQ 03 small14. ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná odstartuje 17. srpna, aby až do 3. září dal prostor širokému mezinárodnímu společenství špičkových a...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Doreen Virtue: Karty, jež odhalí smysl života?

doreen virtue karty smyslu zivotaVánoční čas – to je nejen příjemné rozjímání, ale také bilancování. Pokud cítíte zoufalou prázdnotu, protože váš život není naplněný tak, jak byste si přáli, nevíte, kam se sami se sebou vrtnout, pak ještě před...

Divadlo

VELKÝ TŘESK na Malé scéně: Krejbich – Hlaváč – Ondra: Smrt zítřkům

Krejbich Daniel divadlo21 200Co je to Velký třesk? Velký třesk je projekt, který formou světové premiéry a maximálně dvou repríz, prezentuje původní tvorbu českých umělců. Jde o dlouhodobý projekt Divadla D21

Film

Bajkeři nejsou příliš originální, ale pobaví

bajkeri 200Letní komedie Bajkeři vstupuje v těchto dnech do našich kin a slibuje slušnou porci zábavy i romantiky. Ale jak už tomu u podobných filmů bývá, jen pro určitou sortu lidí.

...