Ukázka z knihy Jak mít úspěšné dítě
Banner

Ukázka z knihy Jak mít úspěšné dítě

Email Tisk

uspesne dite perexOV tomto článku vám přinášíme ukázky z knihy Paula Tougha Jak mít úspěšné dítě. Jedná se o jednu část ze čtvrté kapitoly s názvem Jak uspět, která se točí kolem vysokoškolského vzdělávání. 

 

 

Škola ACE Tech 

Po pět desetiletí se betonové sídliště Robert Taylor Homes tyčilo nad čtvrtí South Side, byl to největší chicagský poválečný bytový projekt: dvacet osm vysokých věžových monolitů, které se táhly dvě míle na úzkém pruhu země mezi ulicí State Street a dálnicí Dan Ryan Expressway. Téměř okamžitě poté, co byla stavba dokončena na začátku šedesátých let, se začala rozpadat a chátrat, stala se místem zločinu a chaosu. A v sedmdesátých a osmdesátých letech byla považována, podle jejího správce Chicago Housing Authority, za „nejhorší slumovou oblast ve Spojených státech.“195 V roce 1980 se jedna z devíti vražd v celém Chicagu196 odehrála právě zde, na těchto padesáti hektarech. V době, kdy zde žilo nejvíce obyvatel, což bylo i nejhorší období v historii této části města, obývalo sídliště Robert Taylor Homes dvacet pět tisíc lidí, minimálně dvě třetiny z nich byly děti, většina z nich žila ze sociální podpory se svými svobodnými matkami.197 Robert Taylor Homes je pryč, stavby byly strženy v rámci posledního pokusu města Chicaga o městskou regeneraci, ale nic místo nich zatím postaveno nebylo. A když dnes jedete po ulici State Street, vidíte jen temnou pustinu tam, kde kdysi stávaly tyto věže, podivnou pastorální krajinu trávy, plevele a betonu vnitřního města, sem tam z ní vystupuje opuštěný kostel, který unikl destrukci. 

Na jižním konci tohoto dlouhého pruhu ničeho, u ulice Fift y-Fourth Street, stojí malý ostrůvek nedotčených budov – pár domů, většinou zabedněných; obchod s alkoholem, pizzerie, zastavárna a baptistický kostel, který je nyní zavřený. A pak, ve dvoupatrové budově z modrých cihel hned vedle kostela, je nečekaně škola: charterová ACE Tech High School. Vzhledem k všeobecné neutěšenosti okolí je těžké si představit, že z té budovy vyjde něco pozitivního, a ACE Tech není škola, která by se řadila mezi první v žebříčcích úspěšnosti: v roce 2009 pouze 12 procent studentů v prvním ročníku dosáhlo nebo překonalo limit pro standardní státní testy školní úspěšnosti a od svého založení v roce 2004 škola nikdy nedosáhla „adekvátního ročního zlepšení“, minimálního standardu požadovaného federálním zákonem No Child Left Behind. Ale byla to právě škola ACE Tech, ve které Jeff Nelson, krátce poté, co převzal vedení organizace OneGoal, zavedl nové metody. Nejdříve zavedl program o dvou hodinách týdně, podobný tomu, který vedl Matt King, pro prváky a maturanty; pak, v roce 2009, zavedl Nelson intenzivní tříletý, učitelem vedený program, který je nyní standardem organizace OneGoal. (Je to náhoda, že ACE Tech je jen pár bloků od Du Sable High, školy, kterou Jonathan Kozol představil v knize Barbarské nerovnosti coby tragický protiklad Nelsonovy almy mater, školy New Trier.) 

Osoba, jež začala s oběma programy OneGoal na škole ACE Tech, byla Michele Steflová, angličtinářka, které je nyní něco přes třicet, která vyrostla na jižním předměstí Chicaga a začala na ACE Tech učit v roce 2005. Nelson ji najal jako jednoho z prvních kontraktovaných učitelů, krátce poté, co převzal organizaci na pozici výkonného ředitele. Sledoval jsem třídu Steflové v programu OneGoal v jejich závěrečném ročníku, sledoval jsem, jak je vedla přijímacím procesem na vysokou školu. Samozřejmě se vyskytla spousta těžkých chvil – podmínečná propuštění, neplánovaná otěhotnění, zamítavé dopisy z univerzit – ale v saharské poušti neúspěchu, která ACE Tech obklopovala, jsem se ve třídě Michele Stefl ové cítil po většinu dní jako v oáze naděje a možností. 

Steflová nebyla výchovným romantikem: mluvila jasně a byla značně pragmatická, byla si vědoma nedostatků školy i toho, jak moc její studenti zaostávají, a výřečně to komentovala. Jednoho rána, ke konci prvního ročníku, se svými studenty mluvila o jejich osobních esejích, které, jak řekla, budou zásadní součástí jejich úspěšné přihlášky na vysokou školu. „Pamatujte na to, proti komu stojíte,“ řekla jim, „soupeříte s lidmi, jejichž ACT skóre je 30 a vyšší. Soupeříte s mladými lidmi, kterým se, upřímně, dostalo lepšího vzdělání než mnohým z vás. Teď se to snažíme dohnat a úroveň stále není tam, kde by měla být. A to naneštěstí není fair, o. k.?“ Zvedla ukázkovou esej. „Tak, z toho musíme vycházet. Jakými životní zkušenostmi jste prošli, abyste se dostali tam, kde jste dnes?“ 

Když tuto třídu dávala dohromady pro potřeby programu OneGoal v roce 2009, když její studenti byli druháky, dala si Stefl ová záležet na tom, aby nevybírala ty nejlepší studenty z nejkompetentnějších rodin; vlastně udělala přesný opak: kdykoliv se ukázalo, že v bezprostřední rodině studenta je nějaký absolvent univerzity, Stefl ová onomu studentovi citlivě vysvětlila, že program není pro něj, ale pro jeho vrstevníky, kteří mají k dispozici méně zdrojů, a potřebují tak program více. Důsledkem toho bylo, že Steflová měla největší problém prostě přesvědčit své studenty, že každý z nich Jak uspět 169 má potenciál pro úspěšný život, navzdory veškerým důkazům, které tomu odporovaly a kterých viděli ve svém okolí a často i v rodině nespočet. 

Když jsem seděl ve třídě Michele Steflové, často jsem se nachytal, jak přemýšlím o výzkumu, který prováděla stanfordská psycholožka Carol Dwecková o prorůstovém způsobu myšlení. Abych to krátce shrnul: Dwecková zjistila, že studenti, kteří věří, že inteligence je tvárná, si vedli daleko lépe než studenti, kteří se domnívali, že inteligence je fi xní. Projekt Davida Levina na školách KIPP v New Yorku v podstatě rozvinul myšlenku prorůstového způsobu myšlení na charakter, s tím, že i on je fl exibilní a může se měnit. Zdálo se, že to, o co se Steflová snažila, bylo přesvědčit své studenty, že nejen jejich inteligence a charakter, ale i jejich osudy se mohou změnit; že jejich výsledky v minulosti nebyly indikátorem jejich budoucích výsledků. Rozhodně nekázala prázdné fráze seberozvojového hnutí ani planá přání. Jejím poselstvím studentům bylo, že mohou dospět a zlepšit se tak, že budou dosahovat lepších výsledků, ale že to bude vyžadovat spoustu tvrdé práce, hodně výdrže a charakteru – nebo jak tomu říkala ve třídě, vůdčích vlastností.  Když jsem o programu OneGoal mluvil s Angelou Duckworthovou, upozornila mne na jednu věc, na kterou jsem nepomyslel: že zlepšování skóre v testu ACT může sloužit dvěma účelům. Za prvé, na praktické úrovni, zlepšení skóre o pár bodů umožní studentům přístup k širšímu spektru kvalitnějších vysokých škol. Ale za druhé, což je pravděpodobně důležitější, zlepšení výsledku v testu, který jasně měří inteligenci, slouží jako nezapomenutelné posílení poselství prorůstového způsobu myšlení: Můžete se zlepšit. Můžete si vést lépe

Někteří studenti ve třídě Michele Steflové si toto poselství vzali k srdci více než ostatní. A dokonce i v závěrečném ročníku mnozí z nich nevěřili, že patří na vysokou školu, a jejich rodiny často nebyly příliš nápomocny v podpoře tohoto poselství. Jednoho chlapce, který se dostal na Purdue University, jeho matka přesvědčila, aby šel na dvouletou vyšší odbornou školu za rohem od místa bydliště, aby nebyl tak daleko od domova. A na opačném konci spektra – sebevědomém a optimistickém konci – byla Kewauna Lermaová.  

Za ukázku děkujeme Nakladatelství Albatros 

Více o knize naleznete zde: http://www.kultura21.cz/literatura/8683-jak-mit-uspesne-dite-kniha-edika

Soutěžit o ni můžete zde: http://www.kultura21.cz/souteze/8685-jak-mit-uspesne-dite-kniha-edika-soutez


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

  • Tapír v novém
    Milí čtenáři, Tapír bude v novém roce v novém provedení. Chystáme pro vás změnu, kterou jistě oceníte. Všichni se připravují...
  • Tapír přichází před Ježíškem.
    Nezadržitelně se blíží Vánoce a konec letošního roku. Na to si ale ještě chvíli počkáme a aby nám to čekání...
  • Tapíří listopadování
    Podzim je tady v plném proudu, na horách už se objevil první sníh, proběhla výměna šatníku za teplejší svršky (i...

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 32

Čtěte také...

Jak jsem se rozhodla zhubnout! Týden čtvrtý

Hubnuti 4 200Velikonoce. To jsem zvědavá, jak to zvládnu. Navíc další týden se nejdu vážit – krátký týden a pracovní proces se nedá jen tak ošidit (ten den mi chybí) – mohla bych nabýt dojmu, že mohu šidit. Nesmím! Chytrá váha paní doktorky Dany by mi dal...

Nové komentáře

Facebook

Twitter

Z archivu...


Literatura

Komiks, který nezklame? Ghost Rider: Cesta slz

ghost rider cesta slzTak takhle nějak to má vypadat. Vezmete si do ruky komiks a očekáváte skvělý příběh, který doplňuje mnoho akce, nádherná kresba a i nějaké to morální ponaučení. Ghost Rider: Cesta slz vás zaručeně nezklame. Jedná ...

Divadlo

Muzikál Bat out of Hell

bat out of hell2Když jsme se rozhodli pro rodinný poznávací pobyt v Londýně, bylo nám hned jasné, že bychom měli navštívit taky nějaký muzikál. Výběr představení na londýnském West Endu je opravdu velký, a tak rozhodování nebylo...

Film

Příběh Lídy Baarové byl nepochybně mnohem barvitější než samotný Renčův film

lida baarova perexHned na začátku se musím přiznat, že jsem tvůrcům, když připravovali film Lída Baarová, nesmírně fandil. Dobře jsem si uvědomoval, že natočit dobový snímek není žádná legrace, ale současně se dnes nechci pouštět do nějaké sáhodlou...