Zajímalo vás někdy, jaký je to pocit, když děláte backflip, frontlip nebo další úžasné triky na kole? Pokud ano, čtěte dále, protože níže se vám otevírá svět BMX borce Tomáše Vejmoly. Tomáš se věnuje BMXu již dlouhá léta, účastní se co nejvíce závodů, na kterých potkává další zkušené a talentované závodníky.

Ahoj Tome, je fajn tě zase vidět. Tak se do toho pusťme. Kdy tě poprvé chytlo BMX?

Bylo to v roce 2005, kdy jsem viděl video, jak kluci skáčou na malém BMX kole a zkoušejí různé triky ve vzduchu. Bylo to něco úžasného, originálního a já to musel umět. Bohužel jsem krátce zjistil, že mě to nijak nenaplňuje, nebo spíš mi to nejde :-D a kolo jsem odložil. Asi po dvou letech mi kamarád ukázal, že se na kole dá i „tančit“, tzv. flatland, kde jezdec na rovné ploše napojuje sérii triků za sebou a tím tvoří různé kombinace podle jeho vlastního stylu, a to bylo něco pro mě. Pustil jsem se do toho a tančím dodnes.

Mohl bys ve zkratce nastínit historii tohoto sportu?

Bylo to začátkem 80. let v USA, kde se jezdil bikros. Jezdci, co se rádi odlišovali, začali dělat ve vzduchu triky. Postupem času se ke kolům přidělaly stoupačky a kolo se začalo i tvarově měnit. Sport se rozdělil na několik odvětví jako skákání v U-rampě, street, dirt, park a flatland. BMX se pak objevilo ve filmu E. T. - Mimozemšťan a to udělalo obrovský bum. Začalo být BMX populární a po revoluci se to dostalo i k nám.

Nedávno jsi skončil na druhém místě v Drážďanech, ještě jednou gratulace. Kam tě to posunulo? Co si říkáš s každým dobrým umístěním?

Samozřejmě mě každé dobré umístění nejvíc potěší, ale druhý den už jsem na sebe naštvaný, že jsem mohl zajet jízdu lépe a jdu hned trénovat. Chci být lepší a lepší.

Co je pro tebe hlavním hnacím motorem? Kam by ses chtěl jednou dostat – řekněme třeba do 7 let?

Chci překonávat sám sebe. Ohlédnout se zpět a udivit se, co jsem dokázal. Dodnes jsem si splnil plno snů, které jsem si ustanovil, než jsem vůbec začal jezdit, a přitom mi to teď přijde jako nic, což je skvělý. Motivuje mě to dosáhnout tam, kam ani nevidím.

Jak bys porovnal zahraniční závody s těmi českými? Ve kterých zemích jsou BMX závody nejvíce oblíbené?

Nejvíce se BMX flatland jezdí asi v Japonsku. Závody se tam pořádají ve velkém stylu a úroveň jezdců je na nejvyšší úrovni. Já zatím objel závody po Evropě a buď to jsou menší závody, kde se sejde kolem dvaceti místních jezdců, nebo ty větší jako MS v Kolíně nad Rýnem, kde je taková stovka jezdců z celého světa. Jak na menších, tak i na těch větších závodech, ať už v ČR nebo v cizině, panuje báječná atmosféra a potkáš tam plno skvělých lidí a jezdců. Nezáleží, jestli je to menší závod v Česku nebo MS v Německu.

V jaké zemi bys tedy eventuelně nejvíce chtěl žít, aby se spojily tvoje zkušenosti i s krajinou, kde bys jich mohl komplexně využít?

Nemám rád zimu, takže bych byl nejraději někde v teple. Přes léto mi vyhovuje české podnebí, ale v zimě to chce někam pryč do tepla. Austrálie by nebyla špatná.

Teď i ty sám organizuješ závody v našich rodných Hranicích. Jak celá akce vlastně vznikala a na co všechno se diváci, kteří tam zavítají, mohou nejvíce těšit?

Minulý rok jsem pořádal závody v Olomouci a měly úspěch, tak jsem začal zařizovat druhý ročník v Hranicích na Moravě, který se koná už 14. září pod názvem Flatland Session 2013. I letos odmítl Olomoucký kraj podpořit tenhle závod, ale to mě neodradilo uspořádat další ročník, i bez podpory kraje. Mám skvělého kamaráda, který mi v tom pomáhá a taky sponzoři, bez kterých by to nešlo. Plno lidí mi nabízejí s organizací pomoc. A to mám děsnou radost, že nejsem sám, kdo si přeje, aby naše město trošku ožilo! Není vůbec těžký něco takového zařídit. Stačí jen chtít. Na závody přijede vicemistr světa, jezdci z Německa, Rakouska i Maďarska a večer velká after party v rytmu hranické scény. Bude to opravdu velký den plný skvělých jezdců, zábavy a hudby!

Jak často trénuješ? Přidáváš pořád nové a nové triky? Nebo spíš na závodech radši ukazuješ už sady triků, které zvládáš na 100 %?

Jasný, že se učím nové triky. Jinak by mě to přestalo bavit. Potřebuji se posouvat dál. Přes léto bylo hodně závodů, a tak jsem trénoval to, co už umím - zdokonaloval ladnost a plynulost jízdy, ať to není jen nějaká série triků za sebou, ale musí to i skvěle vypadat. Trénuji tak čtyřikrát, pětkrát týdně.

Jaký je tvůj nejhorší a nejlepší zážitek ze všech závodů, na nichž jsi kdy byl?

Myslím, že nejhorší zážitek ze závodu ani nebyl. Kolikrát jsem se umístil blbě, ale závody jsem si dokázal užít i tak. Samozřejmě, když jsem zajel blbou jízdu, tak jsem byl na sebe děsně naštvaný, ale dodalo mi to nejvíce motivace k tomu, aby se to už nikdy neopakovalo a více jsem na sobě dřel. Když spadnu, tak přece musím vstát. Nejlepší zážitky jsou, když stojím na bedně, o tom jsem vždycky snil a tu chvíli si nejvíce vychutnávám. Snažím se ty pocity zapamatovat, a tak mám pak motivaci mít takových okamžiků více a znovu jdu hned na sobě makat. Dá se říct, že mě motivuje k lepším výsledkům výhra i prohra :-).

Kdo je tvým největším závodnickým vzorem?

Nedá se říct, že mám závodnický vzor. Chci si jít vlastní cestou, mít vlastní styl v ježdění.

Jaké bylo tvé nejhorší zranění?

Jen rozříznutý prst. Ale já nejezdím nijak agresivním stylem, takže vážně zranění se mi vyhnulo.

Co ty a fanynky?

Nejsem žádná superstar, abych měl fanynky.

Na jaký vysnění závod by ses rád jednou dostal a vyhrál ho?

Určitě by to byl závod Circle of Balance v Japonsku, který je jen pro 12 pozvaných jezdců z celého světa. Je to závod závodů. Myslím, že tehdy bych si opravdu řekl, že umím jezdit BMX flatland.

Děkuji ti za rozhovor, měj se moc fajn a ať se daří.

Taky děkuji a měj se fajn!

Foto: David Buček a Martin Dražil

< Předchozí		Další >