Reklama
Banner
Banner

Pohádka o psí Popelce

Email Tisk

Bela200V červnu 1999 mířila maminka ke své tetě, kterou ošetřovala. Cesta vedla přes park. V jeho rohu se batolila štěňata. Jedno odvážně zamířilo za ní a vydatně štěkalo. Byla to taková malá zrzavá kulička – klasický nussteriér (kříženec, voříšek, jak chcete, ale my dáváme přednost označení nussteriér, které „vynalezl“ Marek Eben). Když se maminka vracela od tety, psík (to jsme ještě nevěděli, že je to fenka) na ni čekal a opět o sobě dával znát. Prostě si mamku štěně vybralo ze všech lidí, co parkem procházeli. A volilo dobře!


Hned druhý den, přes protesty tatínkovy, maminka zašla k rodině, které štěňata patřila, a tohle drobné stvoření směnila, tuším, že za nějakou lahev. Tak se dostala Belinka k nám do rodiny. Táta prohlásil, že ošklivějšího psa jsme ještě neměli.

„Vždyť se ani nepozná, co to vlastně je za rasu, uši má jako netopýr a skáče jako klokan,“ zlobil se. „A nemysli si, že nebude spát v boudě,“ obrátil se na mamku. Maminka na to nic neříkala a fenečce přiřkla tradiční jméno pro všechny naše feny – Bela.

Bela1

Belinka radostně rostla a užívala si přízně rodiny. O co byla menší, o to hlasitěji dávala najevo, když se jí něco nelíbilo. Velmi brzy okupovala ložnici, kam maminka přestěhovala její pelíšek z chodby, kde původně byl. A protože Belinka žalostně naříkala i v ložnici, tak se přestěhovala k mamce do postele. Tak začala pohádka o psí Popelce. Kdyby zůstala doma, žila by v boudě. U nás se od té doby má jako královna. Je to typický pes hlídací: když někam táta jede, třeba jenom na hodinu, a nemůže jet s ním, někdo musí Belinku hlídat, aby nebyla sama. Papá vybraná jídla, co nespapá, „sežere“ rodina (omlouvám se, tento tatínkův výrok prostě slušně přepsat nelze). Vše se jí podřizuje, aby jí bylo dobře. 

Bela3

Maminka nás opustila v prosinci toho roku, co Belu přivedla na jaře domů. Nemoc byla nemilosrdná. To je život. Bela tatínkovi i nám všem pomohla zmírnit smutek. Od té doby tvoří táta a Bela nerozlučnou dvojici. Dnes je to stará paní, nejradši spí v posteli na tátově polštáři, ale jakmile zmerčí, že se páníček motá kolem skříně, je jí jasné, že se někam chystá. Tu okamžitě zmizí z pokoje a hlídá u garáže. Jak táta otevře dveře u auta, už sedí jako správná dáma na zadním sedadle a chystá se na cestu. Je to pravá šlechtična.

Bela2

Zdroj foto: autorka článku



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

  • Vánoce jsou tady!
    Pravda, na Vánoce si ještě chvíli počkáme, ale prosincové vydání Tapíra je plné sněhu, Mikulášů a Vánoc, takže ano! Vánoce...
  • Tapír listopadový
    Ten čas ale letí, co? Ani jsme se nenadáli a už tady máme listopad. A ačkoliv zima už netrpělivě klepe...
  • Říjnový Tapír se hlásí o slovo
    A je to opět tady! Měsíc se sešel s měsícem a je zde opět čas na nové, už dvacáté číslo...

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

LENKA KLESTILOVÁ

ředitelka terénní pečovatelské služby Kvalitní podzim života, z.ú

Film:


PHAR LAP

Nejsem ani fotbalista a ani hokej mě nebaví. Vlastně žádný sport mě nenadchl natolik, abych ho sledovala natož, abych se mu věnovala, ale nasel se jeden hrdina, který mě vážně inspiroval. Emotivní příběh z doby třicátých let, kdy v Austrálii řádila ekonomická krize, je plný nadějí a odhodlání vyhrát, ale i pádů. Krásně ukazuje, jak zkažená umí být lidská povaha. Moc, bohatství a závist, které světem vládnou. Australský film z roku 1983 mi přinesl mého sportovního hrdinu - Phar Lapa. Tenhle anglický plnokrevník byl osobnost. Přestože byl o 10 cm větší a o 150 kg těžší než jeho vrstevníci a prohrával závod za závodem, jeho trenér věřil v jeho dobrý rodokmen a trénoval ho až do úmoru. Jednoho dne se ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, najednou začal posouvat dopředu, až na konec zaujal první pozici. Od té doby byl jasným vítězem ve všech dostizích, ve kterých startoval. Pro sázkaře byl jistotou, ale Austrálii rozdělil na dvě části. Jednou byl milován, druhou nenáviděn. A to natolik, že jednoho dne zemřel. Hypotéz o příčině jeho smrti je mnoho, avšak ta pravá nebyla nikdy objasněna. Ať už za smrt toho koně může kdokoliv, jedno je jisté, můžou za to lidi a jejich hamižnost po penězích. Viník bohužel nikdy nebyl potrestán. Stále ho můžeme vidět v Melbournském muzeu. Snad se mi někdy povede se tam zajet podívat. Díky filmu se mi opravdu vryl do srdce!

Banner

Anketa


Chat s osobností

Partneři

Čtěte také...

Andreas Jopp: Vitamíny a stopové prvky pro zdraví

vitam200„Lidské tělo bylo evolucí stvořeno ke KVALITNÍ STRAVĚ. S tím prostě nehneme.“ Jednoduchý fakt, jehož  temné vědomí nás provází po celou dobu čtení této knihy. S plnou syrovostí si uvědomujete, jak nekvalitní jsou zdroje naší potravy a to nemluvím pouze...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Literatura

Inspektor Zastávka vyšetřuje

zlocin200Vloni uplynulo 90 let od úmrtí jednoho z našich nejlepších malířů, Jakuba Schikanedera. V rámci připomínkových akcí, kdy byla například otevřena velká retrospektivní výstava ve Valdštejnské jízdárně, se nakladatelství Albatros připojilo se svou „troš...

Divadlo

Laterna magika - HUMAN LOCOMOTION na Nové scéně Národního divadla

Human Locomotion perexVe čtvrtek 6. února proběhla na Nové scéně Národního divadla světová premiéra Laterny magiky HUMAN LOCOMOTION.  Vizuálně pohybová inscenace se zabývá světově známou a pro vývoj fotografie klíčovou postavou E...

Film

Spolupráce na Slovensku slaví úspěchy

SLOV perexVydávání filmové literatury se na Slovensku daří - Slovenský filmový ústav nejenže vytrvale vydává měsíčník Film.sk (na rozdíl od pražského Národního filmového archivu, který ukvapeně zrušil unikátní F...