Reklama
Banner
Banner

Jablko je vinno, aneb sonda do duše žen a mužů z roku 1976

Email Tisk

altV uvedeném roce byla pořízena tato nahrávka knihy Miroslava Horníčka. On sám si ji i namluvil společně s Libuší Švormovou a je to přenádherný herecký koncert. Ti dva spolu souzní, “přemlouvají se”, splývají a zase se rozplétají do posluchačovy pozornosti.

 

 

Jen tak nějak nevím, jestli je opravdu vinno jablko.

Tři boje muže a ženy

Autorský výběr z kapitol stejnojmenné knihy, kterou v roce 1979 vydal Československý spisovatel s ilustracemi Adolfa Borna je mimořádně podařený. Máme tu tři příběhy slavných mileneckých dvojic – ovšem nečekejte nějakou romantiku  - naopak, budou to příběhy plné mužské a ženské rafinovanosti:

Samson a Dalila – o lásce k dlouhým mužským vlasům se tu dozvíte víc, než jste doposud tušili…

Ctirad a Šárka – ta ho panečku přelstila mužskými i ženskými zbraněmi, až chudák Ctirad svou hanbu  neunesl

Oldřich a Božena – tak ti to taky vyřešili, ale nebudu prozrazovat víc.

A čtvrtý hned zkraje! Aneb vygradovaný úvod hned na úvod!

Nemusíte se bát, že by vás tato exkurze do let dávno minulých- ba ani já jsem ještě nebyla na světě- nebavila. Naopak! Již první čtyřminutový úvod nás seznámí s průvodci  touto audionahrávkou a ukáže, co vás čeká, v naprosto zhuštěné podobě. Dokonale vypracované dialogy, které se v jednotlivých větách a myšlenkách vrací, prolínají se tu názory žen a mužů na jednu věc, ovšem stále se tu nevytrácí láska a porozumění  - ač si často muž a žena nerozumí.

Ano, myšlení je totiž  u obou trošku jiné a má jiné základy.

Dnes možná již tyto jemné nuance umíme lépe pojmenovat a respektovat, ale je s podivem, s jakou grácií a lehkostí – i když někdy i dobovou těžkopádností – tu Miroslav Horníček nahlíží do mužského světa a nechává se ovívat slovy Libuše Švormové, která mluví ženskou část.

Je opravdu muž víc?

Nejprve mi připadalo poněkud špatné, že tu za tu tolerantnější je tu vždy žena, nepere se se svým názorem, zatímco muž se snaží svým postojem zatlačit ženu do kouta a dát jí ve světě vedlejší roli.

Ale kdoví… možná právě to je to, co ve vás zanechá ten správný posluchačský zážitek.

Miroslav Horníček (10.11.1918 – 15.2.2003) tuto knihu napsal v době normalizace, kdy neměl příliš prostoru k výrazné veřejné seberealizaci, tehdy se věnoval tvorbě koláží a především vlastní literární tvorbě.  Jeho Dobře utajené housle byly v Supraphonu také vydány jako audiokniha. Napsal tehdy více než 20 knih a většinu také sám namluvil na gramofonové desky. Četl a namlouval nejen svá díla, ale i například  dílo Oty Pavla: Smrt krásných srnců. Za svůj život posbíral mnoho významných ocenění, včetně Ceny Thálie a Medaile za zásluhy.

I v tomto díle, v jeho slovech a tónu vycítíte jeho charakteristické vlastnosti – vtip, klid, radostnou srdečnost i hloubku moudrosti.  Je úžasné, že i tolik let po jeho smrti máme možnost slýchat jeho hlas ve zbrusu nových nahrávkách.

Jablko je vinno
Interpret: Miroslav Horníček, Libuše Švormová
Žánr: audiokniha
Stopáž: cca 60 minut
Vydavatelství: Supraphon, 2012
Hodnocení: 90%

Zdroj foto: Supraphon


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

  • Vánoce jsou tady!
    Pravda, na Vánoce si ještě chvíli počkáme, ale prosincové vydání Tapíra je plné sněhu, Mikulášů a Vánoc, takže ano! Vánoce...
  • Tapír listopadový
    Ten čas ale letí, co? Ani jsme se nenadáli a už tady máme listopad. A ačkoliv zima už netrpělivě klepe...
  • Říjnový Tapír se hlásí o slovo
    A je to opět tady! Měsíc se sešel s měsícem a je zde opět čas na nové, už dvacáté číslo...

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

LENKA KLESTILOVÁ

ředitelka terénní pečovatelské služby Kvalitní podzim života, z.ú

Film:


PHAR LAP

Nejsem ani fotbalista a ani hokej mě nebaví. Vlastně žádný sport mě nenadchl natolik, abych ho sledovala natož, abych se mu věnovala, ale nasel se jeden hrdina, který mě vážně inspiroval. Emotivní příběh z doby třicátých let, kdy v Austrálii řádila ekonomická krize, je plný nadějí a odhodlání vyhrát, ale i pádů. Krásně ukazuje, jak zkažená umí být lidská povaha. Moc, bohatství a závist, které světem vládnou. Australský film z roku 1983 mi přinesl mého sportovního hrdinu - Phar Lapa. Tenhle anglický plnokrevník byl osobnost. Přestože byl o 10 cm větší a o 150 kg těžší než jeho vrstevníci a prohrával závod za závodem, jeho trenér věřil v jeho dobrý rodokmen a trénoval ho až do úmoru. Jednoho dne se ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, najednou začal posouvat dopředu, až na konec zaujal první pozici. Od té doby byl jasným vítězem ve všech dostizích, ve kterých startoval. Pro sázkaře byl jistotou, ale Austrálii rozdělil na dvě části. Jednou byl milován, druhou nenáviděn. A to natolik, že jednoho dne zemřel. Hypotéz o příčině jeho smrti je mnoho, avšak ta pravá nebyla nikdy objasněna. Ať už za smrt toho koně může kdokoliv, jedno je jisté, můžou za to lidi a jejich hamižnost po penězích. Viník bohužel nikdy nebyl potrestán. Stále ho můžeme vidět v Melbournském muzeu. Snad se mi někdy povede se tam zajet podívat. Díky filmu se mi opravdu vryl do srdce!

Banner

Anketa


Chat s osobností

Partneři

Čtěte také...

Rakytník – Zázračná rostlina, oranžový poklad

Rakytnik 200Tady se to píše až v Závěru, ale já bych tím začala: „Ještě před třiceti lety byl rakytník u nás takřka neznámou rostlinou. Objevoval se jen v okrasných výsadbách jako vysoký trnitý keř s oranžovými, malými a kyselými plody.“ Přiznávám, že j...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Literatura

Encyklopedie komiksu 2 představuje další kreslené příběhy
Image13. února byl pokřtěn druhý díl encyklopedie komiksu pánů Josefa Ládka a Roberta Pavelky. Kmotrem publikace se stal fotograf Miroslav Martinovský. Zatímco první díl encyklopedie se zabýval výhradně časo...

Divadlo

Romeo a Julie … a co jako? aneb To světu svítá a stmívá se v nás

romeo a julie a co jako´Není lhostejné, kde právě jsme. Nebezpečně se k sobě blíží některé hvězdy. Také zde dole dochází k násilnému odloučení milenců jen proto, aby se čas zrychlil o tlukot jejich srdcí. Jen prostí lidé nehledají štěstí… ´(Vlad...

Film

Téměř ztracené Brehy nehy se vracejí

altFero Fenič natáčel svůj televizní hraný debut Brehy nehy v roce 1982 (jak nasvědčuje i datum na školní tabuli) a v témže roce jej dokončil, protože záhy - v měsíčníku Film a doba 3/1983 - na něj v rámci širší studie upozorňuje...