Havran k úmrtí jesenické legendy Zdeňka Zerzáně

Tisk

havran200Přinášíme vám fotoesej z knihy Ivana Fíly Jeseníky – Čas, ten pohyblivý obraz věčnosti z roku 2021.

 

 

O půlnoci mi v mobilu pípne zpráva: „Zítra ve dvě u mě v hangáru.“
Ten let s jeho Havranem, dvousedadlovým ultralightem, plánujeme už dlouho, ale pokaždé do toho něco přišlo. Teď najednou z toho nemohu spát. Mám strach. Honí se mi hlavou, co všechno se může stát. Přece jen poletím s člověkem, kterému je skoro pětaosmdesát. Nevím, jestli po světě létá někdo starší. Moje obavy se však záhy po startu rozplynou jako šum vánku linoucí se kolem nás. Jak jsem mohl jen pochybovat, říkám si a v duchu ho prosím o odpuštění. Po očku sleduji jeho pokerovou tvář. Vepsal se do ní pestrý život, všechna Zdeňkova dobrodružství, pády a vítězství.
Krátce po srpnové invazi 1968 riskoval Zdeněk život, když ukryl Věru Čáslavskou před KGB na Vřesové studánce.
V roce 1980 vstoupil do historie: jako první člověk na světě sjel na lyžích nejvyšší africkou horu Kilimandžáro z jejího nejvyššího bodu. Později o tom napsal knihu. Jako dlouholetý náčelník horské služby zachránil stovky životů a jako pilot se vznáší v nebeských výšinách už přes šedesát let. Jesenická legenda, každý ho tu zná.

havran2
„Je velký vedro, jsme už skoro na sto čtyřiceti,“ utrousí, když se před námi začne zdvihat masiv Hrubého Jeseníku.
„Jak na sto čtyřiceti?“ zneklidním.
„Vaří se olej.“
„Cože?“ vyhrknu. „A co budeme dělat?“
„Nouzový přistání. Hodím to dolů na pole.“
„Na pole?“ hlesnu a utírám si studený pot z čela.
„Jo. Je to dobrý, všude posekaná tráva.“
Když pak vidí moje vytřeštěné oči a mokrou košili, hurónsky se rozesměje.
„Neboj, to byla jen zkouška, co vydržíš.“
Zatáhne za páku a nabere výšku.
Po letu se pak se mnou rozloučí pevným stiskem ruky a nehybným pohledem. Na odchodu slyším za zády jeho hlas.
„Ideály nepotřebujou jen křídla, ale i místo, odkud můžou vzlítnout.“
Otočím se. Zdeněk se nenápadně usměje. V jeho očích se skrývá pokora a laskavost. „Až přijdeš příště, říkej mi havrane.“

 

havran1
Ivan Fíla je filmový režisér, scenárista, spisovatel a fotograf. Studoval film a fotografii na Fachhochschule v Kolíně nad Rýnem. Posléze pracoval jako fotograf v Hongkongu, Bangkoku a New Yorku a také jako novinář a dokumentarista pro Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). K jeho nejvýznamnějším dílům patří hrané filmy Lea, který získal nominaci na Zlatý glóbus a Evropskou filmovou cenu, a Král zlodějů, jenž se dostal do širší nominace na Oscara a získal cenu za nejlepší evropský scénář. Mezinárodní úspěch mu otevřel cestu do Hollywoodu. Na pozvání Stevena Spielberga napsal pro studio DreamWorks scénář The Betty Schimmel Story. Pro zahraniční televize natočil dokumentární filmy Margarete Buber-Neumann – Německý osud, Kroky v labyrintu, Mlha, Václav Havel – Česká pohádka a další.

V roce 2018 vydal k 50. výročí pražského jara svůj první román Muž, který stál v cestě, jenž se stal bestsellerem a nejposlouchanější radioknihou Českého rozhlasu Plus. O rok později následoval Rytec kamejí, surrealistická pohádka pro dospělé, která sklidila nadšený ohlas čtenářů i kritiků. Třetí kniha Nouzový stav – Zápisky cestovatele časem vznikala na jaře 2020 během šestašedesáti dní pandemického nouzového stavu. Autor putoval osiřelou Prahou a reflektoval své zážitky, myšlenky a vzpomínky.

Současně se vrátil ke své milované černobílé fotografii. V kombinaci povídek, literárních textů a černobílých fotografií pokračoval v knize Jeseníky - Čas, ten pohyblivý obraz věčnosti. Jako Chodec putoval více než rok po Jeseníkách, naslouchal nevšedním příběhům z dávné i nedávné minulosti, zaznamenával pohnuté lidské osudy, dějinné tragédie a křivdy, vítězství vůle a nezlomnosti. Své pocity vyjádřil v černobílých impresích ve stylu magického realismu. Kniha získala Zvláštní cenu města Šumperka a Cenu Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Vyšla také v angličtině a dostala se do sedmdesáti zemí světa.

havran3

Text a foto: Ivan Fíla


 

Zobrazit další články autora >>>