Všichni známe příběh slavného Philease Fogga, který za osmdesát dní objel Svět. Pavel Fedorko se svou rodinnou posádkou se jako on rozhodně necítí. Svou cestu přes Afriku si chtějí užít a prozkoumat nám neznámé kraje. „Nejedeme tam, abychom viděli jiné věci, ale abychom viděli věci jinak,“ dodává ke svému poutavému vyprávění o plánované cestě. Jejich cestu můžete sledovat na internetových stránkách: www.unzip.cz.Jak jste přišel na nápad odcestovat do Afriky?
Už odmalička jsem ležel v knížkách a Afrika mě nějak lákala, takže Africký kontinent je pro mne nejzajímavější. Když jsem přemýšlel o tom, že bych nějakou takovouhle velikou cestu uspořádal, tak Afrika byla jednoznačná volba.
Uchvacuje vás na Africe více příroda, lidé, nebo samotná kultura?
Všechno. Myslím si, že Afrika bude víc o lidech, než o zvířatech, ale na zvířata se těším samozřejmě také.
Nebojíte se?
Bojím. Bojím, ale asi jiných věcí, než na které se ptáte. Bojím se zlých lidí, ale možná že spíše než strach se jedná o respekt.
Budete mít nějakého průvodce?
Nebudeme mít žádného průvodce, budeme sami sobě průvodci.
Jak dlouho trvalo celé plánování cesty?
Konkrétní - když bylo jasné, že jedeme - to bude celkem devět měsíců. To jsme už tvrdě plánovali, ale také podnikali kroky, které s tím souvisely. Jako očkování, vybavení. Celou cestu mám v hlavě už více než dva roky. Mimochodem celé to plánování trvalo déle, než bude trvat celá expedice.
Na jak dlouho se chystáte na cesty?
Nemáme to přesně vymezené, ale přibližně sedm měsíců. Máme nějaké termíny, které musíme splnit.
Celou výpravu podniknete autem (Land Rover). Jaké byly úpravy na autě?
Auto máme nové. Je specielně upravené, je to vlastně finančně ta největší položka celé expedice. Vůz nám bude dopravním prostředkem, domovem, kanceláří, někdy i jídelnou, sprchou. Na autě se udělalo nejvíc práce. Koupili jsme ho v Německu, ale udělat z něj expediční trvalo dlouho a podílelo se na tom spousta dalších subjektů. Problém je to, že v Čechách není společnost, která by takovouhle úpravu udělala na klíč a my jsme si to museli vymýšlet a řešit na koleně. Samozřejmě pár firem by nám to provedlo, ale cena by pak přesáhla pořizovací cenu auta. Náklady určitě musely být veliké, máte nějaké sponzory?
Nemáme. Náklady jsou veliké, ale vše si zapisujeme a přesně víme kolik nás co stálo.
Jak auto dopravíte z Čech do Jihoafrické republiky?
Posíláme ho kontejnerem do Hamburku, kde se nalodí na loď a popluje do Kapského města. Tohle celé trvá tři až čtyři týdny. Je to celkem problematické, protože skoro nikdo neví jak na clo a jiné poplatky, tak máme docela obavy, aby vše dopadlo dobře a auto nám v pořádku vydali.
Do jaké země se těšíte nejvíc?
Jsou to dvě země. Nejvíce mě láká Botswana, kvůli národním parkům, poušti Kalahari. Druhou zemí je Mosambik. Tam byla dlouho občanská válka, ze které se do dneška tato země dostává a je tam malý turistický ruch.
Jaká je nejvíc nebezpečná země, přes kterou pojedete?
To je velice těžké říct. Afrika je pořád taková neznámá a mediální obrázek je velice zkreslený, právě proto nejvíce věřím lidem, kteří tam už byli a vrátili se zpět. Jsou samozřejmě země bezpečnější a méně bezpečné. Největší obavy mám ze severní Keni, kde se musí jet v konvoji s armádou. Hodně špatnou reputaci v mediích má Súdán, ale na druhé straně cestovatelé, se kterými jsme ve spojení, říkají, že tam byli nejvlídnější lidé. Čím je země chudší, tím jsou lidé podle mého názoru příjemnější. Nicméně chování obyvatel nekoresponduje s chováním vlády, která se vyjadřuje jinak a obrázek země navenek může být úplně jiný.
Budete trávit v nějaké zemi delší čas?
Ano, v každé zemi budeme kolem čtrnácti dní. Na jednom místě zůstaneme čtrnáct dní, a sice v Keni, kde se k nám připojí naši přátelé. Také se chystáme na Madagaskar, který je z pohledu hrubého domácího produktu nejzaostalejší zemí Afriky. Je velice zajímavé, že čím je země chudší, tím je pro nás dražší. Také se mimo jiné zastavíme ve středisku organizace ADRA v Keni, kde provozují takovou malou českou nemocnici. Pro tuto nemocnici jsme shromáždili něco málo finančních prostředků, které jí při naší návštěvě Keni předáme.
Máte nějaké reportážní ambice?
Určitě jsme ze začátku měli spoustu ambic. Moje přítelkyně bude fotit, já budu točit. Na začátku jsme přemýšleli o tom, že bychom z toho udělali dokument. Ať už jeden popřípadě sérii kratších, ale čím více se scházíme s lidmi, kteří cestují, nebo točí, tak nám to rozmlouvají. Je to velice náročné a máme malou šanci, že nám to někde uveřejní. Také by to bylo velice obtížné - když budeme chtít natočit auto, budeme potřebovat jiné, ze kterého bychom točili. Diváky by určitě nejvíce zajímaly stresové situace, ale pokud nějaká nastane, tak nebudeme mít čas držet kameru. Nevím, zda by někoho zajímal jen samotný průjezd Afrikou, ale samozřejmě budu psát deník. Zápisky v deníku budou někde uveřejněny?
Deník budu psát víceméně pravidelně. Budu ho dávat na naše webové stránky, které byly v zásadě dělané právě pro komunikaci s našimi blízkými. Jestli z něj poté něco použiji, to se ještě uvidí.
Myslíte, že zkušenosti z cesty nějak uplatníte?
Myslím, že ano. Studuji politologii a mezinárodní vztahy. Hlavně si myslím, že to jaksi posune člověka dál v poznání sebe sama. Teď to zní jako klišé, ale já si to opravdu myslím. Setkáme se tam s problémy, které jsou pro nás malicherné, ale pro ně jsou otázkou života.
Nebojíte se ponorkové nemoci?
Bojím.
Máte plán jak ji v případě nouze řešit?
Nemám. Nezbývá nám nic jiného než doufat, že si ponorkovou nemoc uvědomíme dříve než úplně propukne a s chladnou hlavou ji vyřešíme.
S čím dále budete mít problémy?
Určitě dalším problémem jsou víza. Ty vám nevydají moc dlouho dopředu a jejich platnost je omezená. Takže o víza budeme muset žádat i v průběhu naší cesty, ale nemáme jistotu, že nám je vydají. Také je tam dlouhá doba, než ho vydají, kolem dvou až tří týdnu, tak se může stát, že se na cestě zasekneme a budeme muset čekat. Dalším problémem jsou peníze. Většinou se nejedná o volně směnitelné měny, a tak se špatně shání. Co budete dělat, pokud vám víza nevydají?
Nebudeme to lámat přes koleno. Pokud nám je nevydají, tak do té země prostě nepojedeme.
A co africké nemoci?
Z těch máme určitě respekt. Nejvíce asi z malárie, proti které se nedá očkovat. Samozřejmě jsou na ni léky, například lék Malarone, ale je těžce stravitelný a při dlouhodobém používání může poškodit jiné orgány, takže ho nemůžeme brát po celou dobu. Proto je veliká šance, že malárii dostaneme, ale pokud se odhalí brzy tak není smrtelná. Ale určitě je velmi nepříjemná.
Když se cesta povede, vyrazíte na další?
Ano určitě, ale moc o tom nemluvím, protože nevím, jak to všechno dopadne. Nechávám to plynout a pevně věřím, že to co má přijít, přijde.
Budete mít s sebou nějakou zbraň?
Nebudeme, ale kdybych uvažoval o zbrani, tak určitě ne proti zvířatům.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Nejnovější články:
- Novinky z e-shopu opasky-sperky.cz
- Kolagen – praktické rady
- Malují lépe děti nebo známí ilustrátoři?
- 4. mezinárodní festival Dance Meridian 2010: Křehké momenty
- Vynálezce MBT Karl Müller prezentuje světovou novinku kyBoot
Starší články:
- Má cesta do věčného města a ještě dál - UVNITŘ FOTOGALERIE
- Lumpepark
- Taneční var z Francie – česká premiéra inscenace Čekání na Didiera v divadle Ponec
- Velké hvězdy brněnské ZOO
- Ibérica 2010: Archu rozpálilo španělské flamenko i víno
Více než 60 tisíc korun bylo vybráno při akci na podporu dětí odcházejících z dětských domovů a pro nadaci Divoké husy, která se věnuje vzdělávacím projektům pro děti. Koncertem provázeli herečka Valérie Zawadská a moderátor Jiří Zbořil. V rámci slavnostního večera, který se uskutečnil v hotelu Hilton Prague Old Town, proběhla i aukce předmětů známých osobností.
