První etapa nové stálé expozice na Svatomikulášské městské zvonici – Starší byt věžníka s černou kuchyní. Důležitou součástí středověkých a raně novověkých měst byly obecní zvonice, objekty z nichž se na města dohlíželo především kvůli častým požárům.
Fenomén městské hlásné služby je bohužel stále na okraji zájmu odborné i laické veřejnosti. Muzeum hl. města Prahy připravilo k tomuto tématu expozici v obecní zvonici Menšího Města pražského – Malé Strany. Návštěvník se seznámí s tím, jak se obecním zaměstnancům žilo v objektech nepříliš uzpůsobených pro obývání. Byt věžníka v Svatomikulášské městské zvonici představuje utilitárně řešený byt, kde obecní zaměstnanec žil po dobu služby často i s celou rodinou. Byt je ukázkou standardu bydlení nižších vrstev v metropoli druhé poloviny 18. století. Nejednalo se o příliš komfortně zařízený prostor, obyvatelé si často stěžovali na zimu či těžkosti s vytápěním. Obytné zázemí se skládalo z dobově standardních místností: obytné, tzv. světnice, a provozní ‒ černé kuchyně.
Světnice, tedy obytná místnost, sloužila jak k odpočinku, tak ke stravování a práci. Rozložení nábytku je dáno jednak sluneční orientací bytu, komunikačně-provozním schématem, tak i dobovými zvyklostmi. Jednoduchý mobiliář a kachlová kamna představovaly skromné bydlení obecního zaměstnance.
Černá kuchyně byl standardní prostor pro vaření a topení ve všech dobových typech obytných staveb. Skromné poměry pro život obecních zaměstnanců byly kompenzovány stálým, byť nevysokým příjmem. I přesto ale docházelo k častému střídání věžníků. Život na věži s impozantním výhledem na město tehdy, zvláště v chladných částech roku, málokdo ocenil.
Do poloviny 19. století měla věž a věžník nezastupitelnou roli v ochraně města proti požárům. Strážce věže, který v pozorovatelně žil, v pravidelných intervalech sledoval dění na Malé Straně a v případě požáru, které byly kvůli černým kuchyním časté, dal znamení hasičům. Byt věžníka odráží způsob života z přelomu 18. a 19. století. Návštěvníci si mohou prohlédnout autentickou černou kuchyni, kterých v městském prostředí zbylo jen velmi málo. V červnu příštího roku se lidem otevřou i další části věže. Návštěvníci uvidí byt, v němž věžníkova a později hodinářova rodina žila ještě v 50. letech minulého století. Zcela nahoře bude ve věži expozice, která připomene zneužití věže totalitní mocí.
Věž u barokního chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně sloužila v minulosti jako zvonice i požární hláska a sídlo ponocného. Barokní zvonice, byla sice budována spolu s kostelem sv. Mikuláše, ale její větší část byla postavena až po dokončení chrámu. Stavbu navrhl a postavil barokní architekt Kilián Ignác Dienzenhofer. Věž byla stavebně dokončena již roku 1752. Ochoz věže se nachází ve výšce 65 metrů a je přístupný po 215 schodech. Zajímavostí je, že věž nepatřila nikdy církvi, ale byla vždy součástí obecního majetku Malé Strany.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jedním z letitých přátel šansoniérky Hany Hegerové byl i operní pěvec Radek Krejčí. Prvně se potkali začátkem 80. let minulého století v salónu malíře Karla Laštovky. Zatímco ona byla už slavná zpěvačka, on svou uměleckou dráhu teprve zač...
Na českém knižním trhu se loni v létě objevilo nové nakladatelství. Nese název KNIHA.JE, a přestože se narodilo poměrně nedávno, už teď se pyšní hned několika zajímavými tituly. A další budou následovat.
Z čeho je den je román Dominiky Prajdové, který vyšel v Knižním klubu a získal také Literární cenu Knižního klubu.
V neděli 12.února 2012 uvedlo Městské divadlo Zlín pohádku Jak si spolu hráli. Na jedné louce se ocitli dva – Zajda a Felix. Ona veselá, hravá, trošičku potrhlá, ale v hloubi duše hodná bytůstka. On, na ...
Film Popelka (2015) je možná nejpropracovanější a nejlepší zpracování známé pohádky o umouněné popelce a princi. Nic zde nechybí, nic nepřebývá a kromě toho, že je pohádka i vtipná, nechává si svůj drsný a tvrdý charakter.