Co jsem na světě, držím dietu, pak nedržím dietu, pak jím zaručeně hubnoucí potraviny, kašlu na dietu, tloustnu, držím dietu… Ale to už znáte. Je to takový můj kolotoč.

 

Jako asi každý, potřebuji dohled. Dohled co „neokecám“. To značí: potřebuji dozor přístroje, co se „obelhat“ nedá. A také vstřícnou paní doktorku, co mne neodradí svým přístupem (tím míním takové to opovržení, jak jsem se mohla tak vypapkat?).  A je to tady – na stará kolena jsem získala moudré pomocnice – drží mi palce, podporují mne a kontrolují a nejsou „na zabití“. A tak – pojďte se mnou shazovat kila s Centrem zdraví Vinohrady.

Od 9. 3. se snažím dodržovat zásady určené nutriční poradkyní Danou Šímovou, užívám SLIM FOOD společnosti wellU, což zařizuje Eva Brodská, a dohlíží na mne a svými úžasnými pomocníky mi pomáhá (tím myslím krásné technické přístroje, co upevní to, co být volné nemá, umožní vypudit vodu z mého těla, tedy nadbytečnou, a tak) Drahomíra Vídenská. Všechny tyto dámy (budete-li chtít) najdete na adrese Vinohradská 53, kde již zmíněné Centrum sídlí.

Protože bez DOHLEDU to nejde, rozhodla jsem se sepisovat postupně své pocity, prožitky, úspěchy i pochybení – pěkně se ke všemu doznat. Uvidíme, zda to zvládnu lépe, než vždy předtím, kdy jsem se pořád na něco vymlouvala – a sebe sám člověk dokáže dokonale obelstít, jen co je pravda. Pojďme do toho:

Týden první
Žvýkám tyčinky Slim Food. Chuťově jsou dobré, pro mne děsivě syté. Mám sníst denně v 1 až 1,5 hodinových intervalech 10 kousků (velikost asi jako Deli tyčinka). A to po dobu 6 dnů. Zdá se, že umřu hlady – tedy na počátku. Ale není to pravda: jsou opravdu syté a je těžké je všechny (tedy denní dávku) do sebe nasoukat. Zvládnu, co zvládnu – podaří se mi do sebe nasoukat denně 8 tyčinek.

Díky této jednoduché a vyvážené stravě odstartuji proces hubnutí, naučím se pravidelně jíst, prostě vykročím správnou nohou.

První dva dny jsou v pohodě. Hlad nemám, hojně popíjím minerálku, prostou vodu z vodovodu, čaj od černého po ovocný. Dodržuji svou obvyklou dávku 2 litrů denně. Samozřejmě si neodepírám kávu, bez té bych žít nemohla a nikdo mi ji nezakázal – tady jsem na dvou denně – ráno, abych rozlepila oko a nastartovala mozek, a v poledne, abych přežila druhou půlku dne.

Třetí den – mám pocit přecpanosti a trochu mne pálí žáha – ale držím…

Čtvrtý den – nastala krize. Mé tělo chce maso stůj, co stůj, odolávám, i když při přípravě večeře manželovi ukradnu lžíci rizota. Jak božské. U televize došla řada na pomeranč. Jinak stále „tyčinkuji“.

Pátý den – kontrola – je to dobré, dole jsou tři kila. Aleluja! Taky dojde na změnu jídelníčku – abych se z té jednotvárnosti nezbláznila. Tyčinky po ránu a odpoledne – dodržovat pět jídel denně, oběd (třeba s malou přílohou) večeře bez přílohy…

Tak zase za týden :)

< Předchozí		Další >