Banner

Hájíčkova Rybí krev v podání Dany Černé

RybiKrev perexHájíčkovu Rybí krev jsem četla vloni – to se stala knihou roku Magnesia litery. Nabudila ve mně nostalgickou náladu, trošku mne v něčem nazlobila – celkově jsem ji hodnotila spíš příznivě. Také není radno se vymykat celonárodnímu názoru. Jiří Hájíček je vskutku dobrý romanopisec, který dokáže pojmenovávat věci pravým jménem, dobře evokuje blízkou minulost a pro mne je představitelem novodobého vesnického románu. Takového toho zemitého, přímého, jadrného.

 

Jak říkám, občas mne něčím nazlobil – nově nastolené kamarádství mezi spolužačkami, které se roky neviděly a navíc se rozkmotřily kvůli mužskému, mi přišlo neuvěřitelné (já bych ji hnala i po těch patnácti či kolika letech), i umanuté setrvávání vlastně v cizí odepsané chalupě (jak to pěkně dělá hlavní hrdinka) mi přišlo nepřirozené. Ale to je moje zkušenost a moje mínění. Jiný to může vidět jinak. Jiný to může cítit jinak. Hodnocení románu – lepší chvalitebná (alespoň za mne).

V současné době se roztrhl pytel s audioknihami. Vítám to, protože ráda „čtu ušima“. Baví mne naslouchat textu, baví mne naslouchat cizímu hlasu a hodnotit, jak text chápe on, zda stejně jako já sama. Zjistila jsem však, že víc si vychutnám audioknihu v okamžiku, kdy už znám text, kdy jsem román, povídku, novelu četla. V ten okamžik totiž si nemusím fixovat kdo je kdo. Proto jsem si s radostí pustila Hájíčkovu Rybí krev, kterou nám „ušním čtenářům“ zprostředkovává Dana Černá.

Nezklamala jsem se. Naopak, interpretka celý příběh posunula o stupínek výš – vyprávění ženy, která se po letech vrací do rodných míst, potkává se s někdejšími přáteli, s tátou, se kterým si tenkrát dvakrát nerozuměla, je dojemné. A daleko víc, právě, díky Daně Černé, si uvědomíte ono vykořenění, které hrdinka pociťuje, když musela opustit vesnici, v níž se narodila. A ona nebyla v rodině první – stejný osud zažil děda s babičkou, stejně tak táta, pak přišla na řadu ona. Proto putovala světem a nikde se nehodlala usadit na delší doby, nechtěla se zakořenit, protože co kdyby… Především v těchto pasážích je Dana Černá dokonalá. Ona rozpolcenost z touhy po domově a obavy z něho tryská z jejích slov. I to, jak dokáže odlišit dvě roviny vyprávění – to, co se odehrává kdysi, před útěkem, a dnes, po návratu – zcela zřetelně rozlišíte náctiletou dívku od zcestovalé pětatřicetileté mladé ženy.

Audiokniha vyšla péčí Radioservisu ve spolupráci s OneHotBook v režii Luboše Koníře. Máte-li rádi členité příběhy z našeho prostředí, určitě si tento nenechte ujít. Klidně si jej „jen“ poslechněte, ale já doporučuji i čtení: za prvé je fajn a za druhé vám tak neunikne ani věta.

Ukázka:
www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/rybi_krev.mp3

Rybí krev

RybiKrev

Interpret: Dana Černá
Autor: Jiří Hájíček
Stopáž: 5 hodin 15 minut
Vydavatelství: Radioservis ve spolupráci s OneHotBook
Hodnocení: 96 %

Zdroj foto:  www.radioservis-as.cz
www.radioservis-as.cz/katalog/katalog.php?hledat=ryb%ED+krev

( 0 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Jistě, pane premiére

jiste-pane-premiere-perexPo dvou dílech audioknih Jistě, pane ministře, vychází v rámci edice Načteno pokračování s názvem Jistě, pane premiére, které vás nenechá na pochybách, že břitký britský humor je nezni...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Pohádky pro neposlušné děti

pohad 200Mám ráda hezké věci. Proto se hezkými věcmi obklopuji. Mám ráda hodné lidi, proto se snažím být v jejich společnosti, je – li to trochu možné. Mám ráda hodné děti. Ale hodné děti děláme my – dospělí. Dobrým příkladem, důslednou výchovou, vzory, a poku...

Divadlo

Nabarvené ptáče představilo první díl s názvem Bastard
ImagePalissimo Company uvedlo 7. a 8. února v divadle Archa reprízu kontroverzního tanečního představení z trilogie Nabarvené ptáče jeho první část s názvem Bastard. Že se jedná o skrze neotřelé a velmi poeticky zaměřené...

Film

Světla, kamera, akce … začalo natáčení nového filmu LÍBÁNKY

libanky ana geislerova jan hrebejkKoncem srpna začalo natáčení nového filmu Jana Hřebejka podle scénáře Petra Jarchovského Líbánky, který uzavře volnou trilogii příběhů se současnosti, tvořenou úspě...