Banner

Přítelkyně z domu smutku čte Jana Štepánková

pritelkyne perexKnihu Evy Kantůrkové jsem četla, viděla jsem i její televizní zpracování s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. Jenže já ráda naslouchám, ráda „čtu ušima“. Proto jsem přivítala vydání knihy Přítelkyně z domu smutku na „empétrojce“. Mne totiž poslech – v tomto případě četba, ne dramatizace – přináší další nečekané zážitky. 

 

 

Když čtu, představuji si, pohybuji se však pořád v okruhu svých znalostí, jsem zacyklená sama v sobě, mé představy odpovídají mým zkušenostem, také se musím soustředit na písmenka, což mému vnitřnímu zraku trošku omezuje kapacitu. Když naslouchám, mé oči odpočívají a já si představuji, přímo za víčky sleduji příběh, který narůstá, košatí a modeluje se přímo opticky. A interpret mne svým hlasem osvobozuje (částečně) od onoho vnitřního zacyklení. Jako kdyby mi vedle autora textu ještě i on předával vlastní zkušenosti a znalosti, jichž nabyl. 

Neváhala jsem a příběh Evy Kantůrkové – pro mne zdrcující, vlastně šílený, nepředstavitelný – jsem si poslechla. Neopakovatelně jej čte Jana Štepánková. Vykresluje před vámi jednotlivé postavy, zcela jasně modeluje jejich obrysy, formuje jejich chování, charaktery tak, jak je autorka v knize zpodobnila. Při poslechu jsem zjistila, že některé pasáže jsem při četbě asi vnímala jinak, některých jsem si možná díky nepozornému čtení nevšimla. Při poslechu totiž musí být člověk soustředěn, zároveň má však větší šanci jeho fantazie, může růst bez toho, že by dávala pozor, zda to či ono písmenko čte správně. 

Přítelkyně z domu smutku jsou autobiografickým dílem, vzniklo, jak říká autorka, živelně. Odhaluje svět, který žádná z žen, snad kromě patologických průšvihářek, nechce poznat – svět v cele a svět bez svobody. Hrdinka je nesmyslně obžalována a ve vězení se potkává s ženami, které by za normálních okolností nepotkala, které by nikdy nepoznala. Objevuje v prostředí plném násilí a pocitů bezmoci, nachází jiný svět, svět obnaženého lidství. Kniha mi dala mnoho podnětů k zamyšlení, díky Janě Štěpánkové, která ji načetla pro Český rozhlas, se mé dojmy zostřily, vyplynuly jiné motivy, vyjevily se mi jinak i charaktery některých postav, než jak se mi jevily při čtení. 

Jde o výjimečný text, reprodukovaný skvělým interpretem, v režii zkušené režisérky. Jak by toto mohlo dopadnout jinak, než skvěle.

Proto – máte-li rádi audioknihy, určitě si tuto nenechte ujít. Poznáte – i ti, kdo knihu četli či viděli televizní inscenaci – že Přítelkyně z domu smutku jste ještě pořádně neznali. Jana Štěpánková vám je skvěle představí a vymaluje.  Nahrávka vznikla v roce 1992, nyní je tedy k mání i na nosičích. 

Ukázka: http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/pritelkyne.mp3 

Přítelkyně z domu smutku 

pritelkyne z domu smutku.png


Interpret: Jana Štěpánková
Žánr: audiokniha 
Stopáž: 5 hodin 16 minut
Vydavatelství: JAZZ Music, s. r. o. ve spolupráci s Radioservisem, a. s. v roce 2013 
Hodnocení: 93 % 

Zdroj foto: www.radioservis-as.cz

( 1 hlas )

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Čas zešílel. Druhý díl Hry o trůny má v audiu 50 hodin

cas 200Příběhů, které dokáží ovlivnit svou dobu a stanou se fenoménem, které překonají generace, mezilidské rozdíly, hranice zemí a vytvoří ze svých fanoušků doslova národ, není mnoho. Pokud se jen na okamžik zamyslíte, která knižní (a posléze filmová či seriál...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Legenda The Beatles

TheBeatles perexKdo by je neznal – čtyři sympaťáci z Liverpoolu dobyli v šedesátých letech svět: promlouvali svými písněmi, stali se hvězdami snad ze dne na den. Fanynky je zbožňovaly, sály praskaly ve švech. Jejich písničky měly co říct tenkrát, mají co ř...

Divadlo

Sladký - nesladký domov

slad200Sladký domov, je nová hra od maďarského spisovateľa Gyorga Spiró, ktorá bola uvedená Slovenskému publiku 5. mája v podaní režiséra Juraja Bielika. Hlavnú úlohu Milky si v nej zahrala Elena Podzámka a jej pomocníkom bol Ujo Lisný, ktorého si zahral Peter ...

Film

Jiřího Menzela léta rozmarná i hořká

menzelobalka perexObčas se i mezi režiséry vyskytne takový, který zatouží svým divákům sdělit, co všechno prožil a jak se kdy zachoval, zpravidla s výraznou tendencí hájit svá někdejší rozhodnutí a počiny. Tak si počínali pánové Jiří Weiss, Otakar Vá...