Reklama
Banner
Banner

Hrabalova Jarmilka

200mlu„…a závodní rozhlas shůry nám svítí na cestu: …a tak jsme nastoupili cestu ke šťastné budoucnosti, jen musíme všichni dělat, je to naše… Jarmilka stáčí hlavu tím směrem a křičí do nebe: Jděte do prdele, kecálisti… to já jdu ke šťastný budoucnosti!… šla jsem si koupit kočárek, ale čtyři tisíce a kde vzít a nekrást?… A kde vezmu prádýlko kecálisti… Ale hlas shůry neslyšel Jarmilčin hlas a pokračoval: …máme nejlepší platy, nejlepší pojištění na světě a proto už z vděčnosti musíme více vyrábět… Ale Jarmilka opět křičí vzhůru: …Cože? Co to tam blafáš? …já mám dvanáct korun na hodinu a ještě jste mne teď okradli o lístky, a na co sáhnu stojí samý tácy… Avšak tentýž hlas, ale už z jiného ampliónu, nám kráčí vstříc: …musíme státi v jednom šiku pod praporečníkem míru… A Jarmilka se tak pěkně na mne podívala a řekla: Von tomu hlasu člověk nemůže utýct…“
(Sebrané spisy BH, svazek 3, str. 96)

 

Hrabalův půvabný příběh svačinářky Jarmilky má v sobě sílu daného okamžiku, odhaluje s zvláštní syrovostí život dělníků v kladenské Poldovce v padesátých letech minulého století, kdy sem za prací, na výzvu budovatelské kampaně „70 000 do výroby“ dorazili dobrovolníci a setkali se s dělníky z povolání, dělníky z donucení i vězni. Sem tenkrát zamířil i sám právník Bohumil Hrabal, zde sbíral podněty pro své psaní, poznával prosté lidi, zapisoval jejich příběhy. Jarmilka je obyčejná venkovská holka, která touží po jediném – prožít šťastný život s milovaným mužem a dětmi. Čeká potomka, jenže ten „její“ se k ženění moc nemá. Bohumil Hrabal ve své novele popsal bez příkras a úprav svět, který zažil, prožil, který se mu dostal pod kůži. Zaznamenával hovory, které dělníci mezi sebou vedli, tak, jak je slyšel, a ty pak skládá do příběhu. Drsné podmínky ve fabrice, společenství lidí různých vrstev a názorů, jadrná mluva – to vše v sobě nese určitou dávku ryzí poetiky. Té, kterou Bohumil Hrabal tak dobře ovládal.

mlu

Novela Jarmilka, kterou autor napsal v roce 1952, v původní verzi nebyla puštěna raději zařazena do prvního souboru Hrabalových povídek Hovory lidí, který vyšel v roce 1956. Ale bez úprav se nedostala ani do sborníků pozdějších. Té cti se jí dostalo až v roce 1992. 

Právě onu původní verzi čte Oldřich Kaiser. Hraje si s námi i naší fantazií, dává Hrabalovu textu další rozměr, kterým nás uvede do transu. My pak jen posloucháme, hodnotíme slyšené a hlavně si představujeme ve své fantazii hromady šrotu, které spalují vysoké pece. Oldřich Kaiser je příjemný vypravěč, k svačinářce Jarmilce je laskavý a jako Jarmilka sama pak neodolatelně přímý až drzý, tak nějak by se jistě samodruhá dívka bez vidiny sňatku chovala. Nahrávka, jejíž režie se ujal Aleš Vrzák, byla natočena Českým rozhlasem v roce 2012.

Zvuková ukázka:

http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/jarmilka.mp3

Název: Jarmilka
Autor: Bohumil Hrabal
Čte: Oldřich Kaiser
Rozhlasová úprava: Jiří Vondráček
Režie: Aleš Vrzák
Stopáž: 112 minut
Vydavatelství: Radioservis, 2013
Hodnocení: 99 %

Zdroj foto: www.radioservis-as.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

LENKA KLESTILOVÁ

ředitelka terénní pečovatelské služby Kvalitní podzim života, z.ú

Film:


PHAR LAP

Nejsem ani fotbalista a ani hokej mě nebaví. Vlastně žádný sport mě nenadchl natolik, abych ho sledovala natož, abych se mu věnovala, ale nasel se jeden hrdina, který mě vážně inspiroval. Emotivní příběh z doby třicátých let, kdy v Austrálii řádila ekonomická krize, je plný nadějí a odhodlání vyhrát, ale i pádů. Krásně ukazuje, jak zkažená umí být lidská povaha. Moc, bohatství a závist, které světem vládnou. Australský film z roku 1983 mi přinesl mého sportovního hrdinu - Phar Lapa. Tenhle anglický plnokrevník byl osobnost. Přestože byl o 10 cm větší a o 150 kg těžší než jeho vrstevníci a prohrával závod za závodem, jeho trenér věřil v jeho dobrý rodokmen a trénoval ho až do úmoru. Jednoho dne se ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, najednou začal posouvat dopředu, až na konec zaujal první pozici. Od té doby byl jasným vítězem ve všech dostizích, ve kterých startoval. Pro sázkaře byl jistotou, ale Austrálii rozdělil na dvě části. Jednou byl milován, druhou nenáviděn. A to natolik, že jednoho dne zemřel. Hypotéz o příčině jeho smrti je mnoho, avšak ta pravá nebyla nikdy objasněna. Ať už za smrt toho koně může kdokoliv, jedno je jisté, můžou za to lidi a jejich hamižnost po penězích. Viník bohužel nikdy nebyl potrestán. Stále ho můžeme vidět v Melbournském muzeu. Snad se mi někdy povede se tam zajet podívat. Díky filmu se mi opravdu vryl do srdce!

Banner

Anketa


Chat s osobností

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Bambini di Praga v podání Oldřicha Kaisera

200mluCD vychází u příležitosti 100. výročí narození Bohumila Hrabala v březnu 2014. Devítidílná povídka v podání Oldřicha Kaisera nás zavede do roku 1947, do doby, kd...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Literatura

Louise L. Hay: Miluj svůj život

Zivot 200S pokorou a tušením rozechvělého požitku jsem otvírala tento kalendář pro rok 2016. Přesně před dvěma lety jsem s podobným strávila celý rok a byla jsem nesmírně spokojená. Nástěnný kalendář se ukázal jako velice výhodný nejen ve své praktičnosti, ale...

Divadlo

Ďáblice – po čertech povedená inscenace

dablice perexPoslední premiéra letošní divadelní sezóny přivedla na prkna Městského divadla ve Zlíně Ďáblici. One woman a two men show, kterou na jevišti rozehráli Hana Tomáš Briešťanská, Zdeněk Julina a Zdeněk Lambor.

Film

ZOO: Nikdy nevíš, kdo přistoupil.

ZOO 200Zoo je povídkový film odehrávající se v kupé během jedné cesty vlakem. Rozjetý vlak jen tak nezastavíš, nevyskočíš, zůstáváš jeho součástí, dokud sám nezabrzdí. Známý svět zůstává tam venku, uzavřený ubíhá za okny, jen se zrcadlí v odrazech skel vlaku. V...