Banner

Hrabalova Jarmilka

200mlu„…a závodní rozhlas shůry nám svítí na cestu: …a tak jsme nastoupili cestu ke šťastné budoucnosti, jen musíme všichni dělat, je to naše… Jarmilka stáčí hlavu tím směrem a křičí do nebe: Jděte do prdele, kecálisti… to já jdu ke šťastný budoucnosti!… šla jsem si koupit kočárek, ale čtyři tisíce a kde vzít a nekrást?… A kde vezmu prádýlko kecálisti… Ale hlas shůry neslyšel Jarmilčin hlas a pokračoval: …máme nejlepší platy, nejlepší pojištění na světě a proto už z vděčnosti musíme více vyrábět… Ale Jarmilka opět křičí vzhůru: …Cože? Co to tam blafáš? …já mám dvanáct korun na hodinu a ještě jste mne teď okradli o lístky, a na co sáhnu stojí samý tácy… Avšak tentýž hlas, ale už z jiného ampliónu, nám kráčí vstříc: …musíme státi v jednom šiku pod praporečníkem míru… A Jarmilka se tak pěkně na mne podívala a řekla: Von tomu hlasu člověk nemůže utýct…“
(Sebrané spisy BH, svazek 3, str. 96)

 

Hrabalův půvabný příběh svačinářky Jarmilky má v sobě sílu daného okamžiku, odhaluje s zvláštní syrovostí život dělníků v kladenské Poldovce v padesátých letech minulého století, kdy sem za prací, na výzvu budovatelské kampaně „70 000 do výroby“ dorazili dobrovolníci a setkali se s dělníky z povolání, dělníky z donucení i vězni. Sem tenkrát zamířil i sám právník Bohumil Hrabal, zde sbíral podněty pro své psaní, poznával prosté lidi, zapisoval jejich příběhy. Jarmilka je obyčejná venkovská holka, která touží po jediném – prožít šťastný život s milovaným mužem a dětmi. Čeká potomka, jenže ten „její“ se k ženění moc nemá. Bohumil Hrabal ve své novele popsal bez příkras a úprav svět, který zažil, prožil, který se mu dostal pod kůži. Zaznamenával hovory, které dělníci mezi sebou vedli, tak, jak je slyšel, a ty pak skládá do příběhu. Drsné podmínky ve fabrice, společenství lidí různých vrstev a názorů, jadrná mluva – to vše v sobě nese určitou dávku ryzí poetiky. Té, kterou Bohumil Hrabal tak dobře ovládal.

mlu

Novela Jarmilka, kterou autor napsal v roce 1952, v původní verzi nebyla puštěna raději zařazena do prvního souboru Hrabalových povídek Hovory lidí, který vyšel v roce 1956. Ale bez úprav se nedostala ani do sborníků pozdějších. Té cti se jí dostalo až v roce 1992. 

Právě onu původní verzi čte Oldřich Kaiser. Hraje si s námi i naší fantazií, dává Hrabalovu textu další rozměr, kterým nás uvede do transu. My pak jen posloucháme, hodnotíme slyšené a hlavně si představujeme ve své fantazii hromady šrotu, které spalují vysoké pece. Oldřich Kaiser je příjemný vypravěč, k svačinářce Jarmilce je laskavý a jako Jarmilka sama pak neodolatelně přímý až drzý, tak nějak by se jistě samodruhá dívka bez vidiny sňatku chovala. Nahrávka, jejíž režie se ujal Aleš Vrzák, byla natočena Českým rozhlasem v roce 2012.

Zvuková ukázka:

http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/jarmilka.mp3

Název: Jarmilka
Autor: Bohumil Hrabal
Čte: Oldřich Kaiser
Rozhlasová úprava: Jiří Vondráček
Režie: Aleš Vrzák
Stopáž: 112 minut
Vydavatelství: Radioservis, 2013
Hodnocení: 99 %

Zdroj foto: www.radioservis-as.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Opera Betlém aneb Naivní vánoční zpěvohra

Betlem supraphon perexPustíte – li si jakýkoli nosič divadla Semafor, ať zvukový, nebo obrazový, nemůžete nikdy chybit. Mě k poslechu tohoto CD vedla hlavně zvědavost. Neuměla jsem si vůbec přestavit, jak pojmu „pouze“ zvukový záznam bez toho, abych...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Tahák do hodiny věčnosti

intu200Petr Neckář, „energický optimista, idealista a snílek s věčným úsměvem“ (důkaz najdete na zadní straně obálky), se polovinu svého prozatímního života živil jako profesionální DJ. Ve své prvotině „3IN. Intuice Instinkt Inspirace“ vypráví autobiograficky f...

Divadlo

Simona Stašová a Svatopluk Skopal si střihnou manželství po italsku

filumena marturanoTragikomedii Filumena Marturano italského režiséra, dramatika a herce Eduarda De Filippa připravuje Simona Stašová spolu se svým dvorním režisérem Zdeňkem Kaločem.

Film

Jeníček a Mařenka jsou postrachem všech čarodějnic

jenicek a marenka 200Žili byli dva malí sourozenci Jeníček a Mařenka, které jejich otec odvedl v noci do hlubokého černého lesa a zanechal je tam napospas divoké přírodě. Po krátkém bloudění ve vysokém porostu našli bratr se sestro...