Muži, co zírají na ženy a lidé, kteří poslouchají povídky z fleku, nestárnou!
Banner

Muži, co zírají na ženy a lidé, kteří poslouchají povídky z fleku, nestárnou!

milos 200Další várka povídek napsaných "z fleku" známého českého novináře a komentátora Miloše Čermáka vychází jako audiokniha Muži, co zírají na ženy v podání samotného autora. „Tohle už je druhá sbírka tzv. povídek z fleku. Ta první vznikla tak, že jsem se předloni rozhodl psát jednu povídku denně. Vždycky jsem si to rozvážil už při ranním běhání nebo po cestě do práce. A když jsem večer přišel domů, tak jsem si sedl a tu povídku napsal. Na první audioknihu jsem měl kladné ohlasy, takže jsem chtěl pokračovat. Jak jsou ty povídky krátké, tak se to docela hodí k poslechu, třeba do auta,“ líčí Miloš Čermák.



„Tyhle zábavné příběhy si ji užijí i ti, kteří tvrdí, že na poslech audioknih nemají čas, nebo by si nevydrželi dávkovat napínavou detektivku na pokračování. Je to taková ‘entry class audiobook‘ pro nevěřící Miloše. Stačí pět až deset minut času a poslechnete si velmi originální a výborně vypointovanou historku, která vám vykouzlí na tváři úsměv a pomůže ironií čelit každodenním strastem,“ doporučuje Martin Pilař z vydavatelství OneHotBook.

Hrdinové čtyřiatřiceti vtipných, absurdních a hravých povídek "ze života" se ve své snaze o štěstí, sex, uznání či peníze občas vypraví za hranice obvyklých jevů. Jejich příběhy se odehrávají jak u nás, tak ve Spojených státech, ale občas i trochu mimo hmatatelný svět; všechny však spojuje humor, zamyšlení nad současností a především nadhled. Svoje si tu ale užijí také přístroje, třeba kopírka jako objekt vášně, nebo varná konvice vibrující vzrušením. „Jsou to takové absurdity. Hodně z nich je založené na nějakém nonsensovém východisku, které mě napadne. Trik je v tom, že to absurdno zkouším nějak dál rozvést. Ale přesto, nebo i proto často ty povídky odrážejí skutečný život,“ popisuje svou povídkovou tvorbu Miloš Čermák.

milos1

 

Jak si ostřílený novinář poradil s nástrahami hlasové interpretace? „Naštěstí jsem docela zvyklý číst nahlas, protože jsem často načítal komentáře v televizi nebo do rádia. Samozřejmě, když tu povídku znám, je to lepší; na rozdíl od herců ji nemusím nastudovávat předem. A protože jsem si to psal sám, tak mi to jde i líp ‘do pusy‘. Ale jak jsem jich napsal hodně, tak občas nějakou zapomenu a pak jsem pointou skoro překvapen. Většinou ale vím, jak se to bude vyvíjet a tak podle toho reaguji, nebo se snažím trochu měnit tóny hlasu. Třeba je tam jedna povídka, kde se baví chlap se ženskou – a je to celé v podstatě jen dialog. To pro mě bylo náročné,“ prozradil autor, který se k audioknihám musel postupně proposlouchat, ale dnes na ně nedá dopustit. „Audioknihy jsem dřív považoval za náhražku pro lidi, kteří jsou líní číst. Ale během natáčení jsem dostal pár audioknih na CD a od té doby jsem tomu úplně propadl. Poslouchám je v autě a jsem z nich nadšený. Dokonce si myslím, že poslechem to člověk vnímá pečlivěji, než si když to čte sám. Dřív jsem hodně četl, ale dneska už na to nemám tolik času, nebo se k tomu nepřinutím, takže různě přeskakuji, když mě to nebaví… Kdežto v té audioknize přeskakovat nemůžete a vyprávění vám samo řídí své tempo. Teď jsem velký příznivec audioknih.“

Křest audioknihy MUŽI, CO ZÍRAJÍ NA ŽENY proběhne 25. června 2015 v Divadle Troníček v rámci večera Ego Night: Čermák, Staněk a hosté!  Začátek představení ve 20.00 hod.
Na všechny účastníky čeká příjemná audioknižní nadílka.

Audiokniha vychází jako CD mp3 za 259 Kč a booklet uvnitř skrývá nečekané překvapení typu dva v jednom. Kdo si totiž cédéčko pořídí, najde v něm kód na stažení autorovy předchozí audioknižní sbírky povídek Lovestory ve výtahu (a dalších 77 povídek z fleku) z portálu Audiolibrix ZDARMA.

Kdo neprahne po fyzickém nosiči, nebo už předchozí titul má, může si audioknihu stáhnout ve formě mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 249 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/2316/Audiokniha-Muzi-co-ziraji-na-zeny-Milos-Cermak

milos2

 

 

 

AUDIOKNIHÁM JSEM PROPADL
rozhovor s Milošem Čermákem k audioknize Muži, co zírají na ženy

Jak byste své povídky sám charakterizoval?

Jsou to takové absurdity. Hodně z nich je založené na nějakém nonsensovém východisku, které mě napadne. Ten trik, kdy se mi to nejlíp píše, je v tom, že to absurdno zkouším nějak dál rozvést. Ale přesto, nebo i proto často ty povídky odrážejí skutečný život. Navíc i bývají založené na nějakém reálném základu a snažím se, aby byly fakticky správně. Třeba hned úvodní povídka Dvě vteřiny věčnosti, která se odehrává v nemocničním sále, kde zachraňují paní se zástavou srdce, by měla po všech stránkách odpovídat realitě – tomu, jak to v nemocnici skutečně chodí. Věnoval jsem ji kamarádovi kardiologovi, který mi pak s jistou pýchou prozradil, že si to četly sestry na sále a že všechny říkaly, že je to napsané, jako bych tam byl. Je tam totiž popsaná situace, kdy všichni kolem lékaře jsou vlastně otrávení, že ještě zachraňuje člověka, o němž si ostatní myslí, že už je ztracený případ. A už taky chtějí jít na oběd… Což může člověku připadat poněkud cynické, ale když zachraňují životy několikrát denně, tak to vnímají trochu jinak. Ale samozřejmě je tam pak i nadpřirozeno a tak…

Většina povídek ve sbírce je spíš vtipná, ale zrovna zmíněný příběh je dost smutný. Čeho se snažíte při psaní dosáhnout?

Vždycky se snažím být vtipný, protože mě to jednak víc baví a jednak je to vlastně nejjednodušší emoce. Někoho rozesmát je podle mě o dost snazší, než někoho rozplakat. Byť má samozřejmě každý jiný smysl pro humor a jinak nastavené hranice… Přesto mi ale připadá, že je to pro autora nejvděčnější a nejsnazší cesta. Když se lidi smějí, tak vidím, že to funguje. Myslím, že ostatní žánry jsou těžší. Samozřejmě se snažím, aby to nebyla „jen“ legrace, ale chci, aby to v člověku nějak rezonovalo.

Jak jste sám zmínil, každá povídka je založená na nějakém zajímavém nebo absurdním nápadu. Jak při psaní postupujete, je prvotní ten nápad, nebo spíš situace…?

Tohle už je druhá povídková sbírka tzv. povídek z fleku a ta první vznikla tak, že jsem se předloni rozhodl psát jednu povídku denně. Takže jsem od prvního ledna začal, aniž bych měl něco připraveného v zásobě a skončil jsem v půlce dubna – shodou okolností povídkou číslo sto. Možná jsem osmkrát nebo desetkrát vynechal, ale v podstatě jsem to předsevzetí jedné povídky denně dodržel, ačkoli jsem zároveň normálně pracoval. Prostě mě to hrozně bavilo. Někdy se výjimečně stalo, že jsem napsal rovnou dvě a měl jsem tak jednu do zásoby. Vždycky jsem si to rozvažoval už při ranním běhání nebo při své ranní procházce od auta z Náměstí Republiky na Letnou do redakce a skoro vždycky jsem v té době vymyslel alespoň ten prvotní impuls. Třeba jsem čekal na přechodu, a když kolem jela tramvaj, napadlo mě, že napíšu povídku o miliardáři, který vášnivě rád jezdí tramvají. Po cestě do práce jsem si to rozvrhl, a když jsem večer přišel domů, tak jsem si sedl a tu povídku napsal. Ráno jsem se zkrátka přiměl k nápadu a během dne jsem to dopsal. Bylo to také nejzábavnějších tři a půl měsíce, jaké jsem v poslední době zažil. Ačkoli to bylo hodně práce, byl jsem z toho v dobrém rozmaru a také se mi lépe psaly jiné věci. Tyhle povídky pak vznikaly podobně, že jsem na ten svůj projekt vloni v létě navázal. Nebyla už ovšem jedna denně, ale třeba dvě tři do týdne. A asi během čtyř měsíců byl druhý soubor hotový.

milos5


A psal jste každý den i včetně víkendů?

Jako každý mám sice rád pořádek, ale nejsem moc organizovaný člověk. Takže když mám něco dělat, musím se k tomu přinutit železnou pravidelností. Třeba už deset let opravdu každý den běhám a nikdy nevynechám, což je někdy dost šílené. A s těmi povídkami jsem to vzal podobně. Protože když člověk něco dělá občas a vlastně neví přesně kdy, tak si v pondělí řekne, že toho dneska má moc a odloží to – třeba běhání – na zítra, v úterý ale prší, třetí den ho bolí hlava, protože má kocovinu… a pak se ukáže, že je neděle a člověk nic neudělal.

Proč jste se rozhodl pro audio verzi obou povídkových sbírek?

S první audioknížkou mě oslovil Ivan Sabo z portálu Audiolibrix a vznik té druhé už jsem v podstatě inicioval já sám. I když mi bylo jasné, že to není žádný velký byznys, měl jsem na první audioknihu nějaké kladné ohlasy, takže jsem chtěl pokračovat. Jak jsou ty povídky krátké, tak se to vlastně docela hodí k poslechu, třeba do auta.

Jaký máte k audioknihám vztah?

Před vznikem první nahrávky jsem o audioknihách nic moc nevěděl. Věděl jsem sice, že existují – třeba v Americe už je to poměrně zavedená součást knižního trhu – ale moc mě nezajímaly, protože jsem je považoval za náhražku pro lidi, kteří jsou líní číst. Ale během natáčení jsem dostal pár audioknih na CD a od té doby jsem tomu úplně propadl. Poslouchám je v autě – teď už ne z cédéček, ale v aplikaci – a jsem z nich nadšený. Dokonce si myslím, že poslechem to člověk vnímá pečlivěji, než si když to čte sám. Dřív jsem četl hodně, ale dneska už na to nemám tolik času, nebo se k tomu nepřinutím, takže různě přeskakuji, když mě to nebaví… Kdežto v té audioknize přeskakovat nemůžete a vyprávění vám samo řídí své tempo. Teď jsem velký příznivec audioknih.

Od začátku jste chtěl svoje povídky do audioknižní podoby načíst sám?

Já jsem to vůbec nechtěl číst sám, ale Ivan mi tvrdil, že to ode mě jako od autora bude v tomto případě autentičtější. Tak jsem to zkusil a nevadí mi to. Naštěstí jsem docela zvyklý číst nahlas, protože jsem často načítal komentáře v televizi nebo do rádia. Samozřejmě, když tu povídku znám, je to lepší; na rozdíl od herců ji nemusím nastudovávat předem. A protože jsem si to psal sám, tak mi to jde i líp „do pusy“. Ale jak jsem jich napsal hodně, tak občas nějakou zapomenu a pak jsem pointou skoro překvapen. Většinou ale vím, jak se to bude vyvíjet a tak podle toho reaguji, nebo se snažím trochu měnit tóny hlasu. Třeba je tam jedna povídka, kde se baví chlap se ženskou – a je to celé v podstatě jen dialog. To pro mě bylo náročné.

Povídky se odehrávají buď v důvěrně známém českém prostředí anebo v Americe. Proč zrovna tahle kombinace?

České prostředí s americkým jsem se rozhodl střídat proto, že jednak mám Ameriku rád a vzhledem k tomu, že tam studuje můj syn, tak jsem tam za ním hodně jezdil. Takže jsem to trochu bral, že je to pro mě taky známé prostředí. Netroufl bych si to situovat třeba do Říma nebo do Pákistánu…

Také se v nich hodně míchá přízemní realita s nadpřirozenými jevy, či dokonce sakrální s profánním? Jaký k tomu máte vztah?

Hodně tam vystupují andělé a Bůh, kterého ale často ztvárňuji jako nějakého manažera nebo ředitele. Já sám nejsem věřící a považuji se za ateistu, takže to beru spíš jako takovou konstrukci, která rámuje příběh a vysvětluje věci jako „náhoda“, „osud“ nebo „schéma“. Je to spíš ornament, který pro mě není tolik důležitý. Proto to ani nevnímám jako rouhání, když tam mám Boha nejen s lichotivými vlastnostmi. Beru to spíš jako mechanismus fungování světa – protože jsme z křesťanského prostředí, takže máme nějaké povědomí o takto pojatém Bohu, víme, jak to náboženství vzniklo, a známe dané kulturní aspekty. Tendence ukázat i tuhle stránku coby jistým způsobem zmechanizovanou považuji za součást nastíněné absurdity.


Miloš Čermák (*1968)
Český novinář a spisovatel, vydavatel, konzultant a šéfredaktor serveru iHNed.cz vystudoval kybernetiku na elektrotechnické fakultě ČVUT. Působil v Lidových novinách (šéfkomentátor 2003 –2005) a časopise Reflex (redaktor 1992 – 2003). Celkem napsal přes dvacet knih, je také spoluautorem komiksu Hana a Hana. Pro Českou televizi připravoval např. pořady Zavináč, Bez obalu, Letem světem. Od roku 2001 je členem katedry žurnalistiky FSV UK a učí rovněž na CIEE (Council on International Educational Exchange). V roce 2010 získal ocenění Osobnost roku v anketě Křišťálová lupa (Cena českého Internetu), čtenářské ankety zpravodajského serveru Lupa.cz. Po jeho povídkové sbírce Lovestory ve výtahu (Publixing, 2013) vychází v audio podobě také další soubor Muži, co zírají na ženy.

Miloš Čermák: Muži, co zírají na ženy
Čte: Miloš Čermák

délka: 5 hod. 39 min.
vydává: OneHotBook


 

Komentáře   

 
0 #1 čárka ve větěEwva 2015-06-08 10:28
Doplňte si čárku v souvětí:
Hlavní věta je "Muži a lidé nestárnou."
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Partneři

Hledat

Mimísek 35

Z archivu...

Čtěte také...

Zamyslete se nad pravou láskou

jedine-prave-lasky 200Téměř zároveň s knihou vydala Audiotéka ve spolupráci s Mladou frontou audioknižní román Jediné pravé lásky o ženě řešící nelehké osudové dilema. Interpretace se ujala Klára Issová.

...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Dávejte si pozor, abyste nepotřebovali dívku, která krotí noční děsy

Povidky po 1 perexUrčitě jste o nich už slyšeli – o svěřencích slečny Peregrinové, kteří nás vtáhli do úplně nového světa podivných. Jak to dopadlo s hrdinou Jacobem, už víte. Ale co se dělo desítky, stovky let před tím, než jsme se seznámili s J...

Divadlo

LETNÍ SCÉNA NA STŘEŠE GALERIE HARFA UVEDE LETOS CELKEM 60 PŘEDSTAVENÍ

letni Galerie Harfa 200Po loňské úspěšné první divadelní sezóně Letní scény Galerie Harfa se mohou diváci těšit na ještě širší nabídku divadelních představení a to nejenom z repertoáru Divadla Artur. Hostovat zd...

Film

Filmová propaganda v sovětském Rusku a nacistickém Německu

pro200Richard Taylor se v záslužné knize Filmová propaganda zaměřil na prvoplánová propagandistická díla, která vychvalovala přednosti nejproslulejších totalitních režimů světových dějin, bolševického a nacistického, usilujících o vytvoření ideálního "nového člov...