Až příliš důkladné rozpomínky Milana Uhdeho
Banner

Až příliš důkladné rozpomínky Milana Uhdeho

Email Tisk

Rozpominky perexRozpomínky. Co na sebe vím. To je název obsáhlých pamětí dramatika, esejisty, prozaika, básníka a politika Milana Uhdeho (* 1936), které vydalo nakladatelství HOST Brno v loňském roce. Více než 600 stran obsahuje svědectví o událostech, které Milan Uhde zažíval od dětských let a otevřené osobní zpovědi týkající se jak samotného autora, tak jeho přátel, známých i nepřátel.

 

 


Vždy, když kolem mých uší prolétne slovo memoáry, dostaví se smíšené pocity posvátné úcty a hrůzy. Úcta asi proto, že si podvědomě spojuji psaní memoárů s důležitostí osobnosti, které se týkají a hrůza z představy, že se jedná nepochybně o něco obsáhlého a nudného. Přesto jsem sáhla po Rozpomínkách, zejména proto, že tituly nakladatelství Host slibují kombinaci zábavy a poučení a ty, které jsem doposud měla možnost si přečíst, dodnes zaujímají čestné místo v mé knihovně. Zmíním zde alespoň Dějiny světla, skvěle napsanou knihu Jana Němce o Františku Drtikolovi. Milan Uhde – další umělec v pořadí, tentokrát dramatik…ale i redaktor, spisovatel, disident, politik. Copak na sebe ví, na co se rozpomíná?

Uhde – dítě, puberťák, student
V úvodních kapitolách se Milan Uhde rozpomíná na rané dětství, časy strávené ve školce, škole, na gymnáziu a filosofické fakultě. Již zde na čtenáře zapůsobí podivuhodná Uhdeho vlastnost, kterou je zvláštní směsice upřímnosti, trpkosti, individualismu, tvrdosti k sobě samému i k ostatním, perfekcionismu a tvrdohlavosti.
Pro mě, ženu a matku, bylo obtížné číst, že jako malý chapec nebyl příliš šťastný a jak díky své povaze a okolnostem zažíval nepříjemné chvíle a pocity. Doslova mě odpuzovala slova a věty plné ukřivděnosti a ve čtení jsem pokračovala s nechutí. Přemýšlela jsem o tom, proč autor zachází až takto do hloubky. Nakonec jsem tyto úvahy ponechala „koňovi“ a prokousávala se dalšími stovkami stran. Začala jsem Milana Uhdeho brát takového, jaký je – takového, jak jej mají rádi a jak si ho váží jeho přátelé a kolegové. Léta zrání, kultivace myšlení, názorů, vlastní osobnosti s sebou přinášejí i okamžiky, kdy na sebe člověk není příliš pyšný, tak to prostě je!

Uhde- mladý a čestný muž, paličák a furiant
Po ukončení studia pracoval Milan Uhde v Hostu do domu, oženil se, stal se otcem a v rámci možností se věnoval práci spisovatele a dramatika. Období opět nelehké – perzekuce ze strany úřadů, sledování StB, finanční nedostatek. Jako muž v domácnosti se musel naučit spoustu věcí s tím souvisejících – například nakupovat maso a samozřejmě vařit. Kromě rozpomínek na různé rodinné a profesní peripetie zde okryje i svou naivitu při výsleších, zakolísání v důležitých či zásadních rozhodnutích a zákulisí zakázané činnosti v řadách disidentů. Často sympaticky vyzdvihuje, jakou oporou mu v těchto chvílích byla manželka. Čtenář může postřehnout, že Uhde dozrál z naivního a poněkud sebestředného, občas neomaleného mladíka v čestného muže, kterému je však vlastní i strach – což otevřeně přiznává. O to víc je nutno ocenit postoje, které v té době zaujal s vědomím, že ani on, ani jeho rodina to nebudou mít lehké. Paličatost, jistá dávka furiantství a poněkud zvláštní smysl pro humor mu však zůstaly – což není na škodu, protože se k nim váže i pár historek úsměvných. Naproti tomu však lze vnímat poněkud nízkou hladinu džentlmenství – to když se nepokrytě zmíní například o dávných hříšcích Ljuby Hermannové…

Uhde – dramatik, politik, nešťastně šťastný
Závěr knihy patří období, které bylo asi nejaktivnější etapou Uhdeho života. Střípky z politické sféry, pohledy do zákulisí různých jednání a rozhovorů, sdílení různorodých emocí – zkrátka samé velké změny. Autor zde má potřebu vysvětlovat některá svá rozhodnutí, hnutí mysli, pozadí několika afér s jeho osobou souvisejících. Zmiňuje Václava Havla, Václava Klause i další politiky a kolegy. V těchto chvílích jsem si vždy pomyslela – není radno býti Uhdeho protivníkem. Má paměť jako slon!

Kniha Rozpomínky. Co na sebe vím je hlubokou sondou do nitra pozoruhodné osobnosti. Je však také obrazem společnosti let minulých a ukazuje vše bez příkras, ve vší nahotě, která není vždy žádoucí a příjemná. Sám Milan Uhde říká: "Byla to ostatně základní motivace mých vzpomínek – nevracet se jen k radostnému, ale také k tomu nepříjemnému a hlavně k vlastním chybám, s nimiž se dosud vyrovnávám."  Buch – a kostlivci vypadávají ze skříní.

Šest hlavních kapitol s desítkami podkapitol je shrnuto v obsahu, umístěném na konci knihy spolu s jmenným rejstříkem a bibliografií Milana Uhdeho. Nechybí fotografie dokumentující jednotlivá období autorova života.

Obsáhlé, zajímavé, bolestné i radostné, až příliš důkladné rozpomínky. A to v nich prý zdaleka není všechno!

Rozpomínky. Co na sebe vím

rozpominky

Autor: Milan Uhde
Počet stran: 648, váz.
ISBN 978-80-7491-059-3
Rok vydání:2013
Hodnocení: 75%

Zdroj foto/ obálka: www.hostbrno.cz

( 1 hlas )


 
Banner

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Olomouc

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

RECENZE: Syndrom E

syndrom 200Franck Thilliez, mladý francouzský spisovatel se psaní věnuje teprve od roku 2003, ale i přesto se může pyšnit již devatenácti vydanými knihami. Velmi populární byl například román Pokoj mrtvých, který se dočkal i filmového zpracování. Tentokrát s...


Literatura

Jídlo pro duši Táni Havlíčkové vychází z metody Octo Codes

Jidlo pro dusi perexMódní návrhářka Táňa Havlíčková vydala v roce 2018 knihu Jídlo pro duši, která se věnuje stravě. Zdá se, že to není tak velký skok od módy. Její zajímavou stylovou metodu Octo Codes lze totiž aplikovat do všech oblastí života.

Divadlo

Pantomima se vrací do Česka - na festival přijedou mimové ze čtyř kontinentů


mime 200Americká megastar Red Bastard, mimové z Egypta, Ekvádoru a mnoha Evropských zemích se spolu s českými umělci představí na 3. ročníku Mime Festu

Film

Febiofest zakončilo dojemné drama Pořád jsem to já

febio plakat 200V pátek 17. dubna byly slavnostně ukončeny Regionální ozvěny mezinárodního filmového festivalu Praha – Febiofest a tím i celý 22. ročník této oslavy filmu. U této příležitosti byl promítán také Oscarem ověnčený film s názvem Pořád jsem j...