Banner

Historický román, jemuž náleží přívlastky: děsivý, mrazivý, dech beroucí

Email Tisk

ZlaZena perexPřesně tato slova se mi honila hlavou, když jsem četla historický román Zlá žena Marka Pastora. Navíc byly umocněny informací, že jde o zpracování skutečných událostí, které se staly na počátku dvacátého století v Barceloně. Autor velmi působivě svěřil roli vypravěči tajemné postavě – Smrti. Jak se dozvíme, Smrt je spíš muž, takový pan Smrtka, může to být kdokoli, bere na sebe podobu toho či onoho a navštěvuje, koho se mu zachce. Ví mnohé, ví, jak dlouho budeme žít, ví, kdy a jakým způsobem odejdeme, a rád naslouchá. Je bez emocí. Pozoruje a v určitou chvíli přijde. Nikoho nehodlá zachránit, to je na tom kterém člověku.

 

Právě tato postava nám prozrazuje v rozhovorech s postiženými informace, které nemohou vědět hlavní protagonisté příběhu – inspektor Moisès Corvo a jeho kolega Juan Malsano. Tím se vše poněkud zamotává a občas je potíž pochopit, proč ti dva tak tápou. Zároveň tím autor posiluje napětí, vytváří nečekané situace a nutí nás k pozornějšímu čtení – není to trhák na hltání, je to propracovaný obrazec s mnoha vrstvami a mnoha liniemi.

Barcelona roku 1911. Propastné rozdíly mezi chudinou a mocnými dotvářejí kolorit celého příběhu. Ti jedni živoří, ti druzí si dělají, co chtějí. Nikdo je nemůže ohrozit, policie jim jde na ruku. Některé případy se prostě vyšetří tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To se nelíbí inspektoru Corvovi, proto tu a tam pátrá na vlastní pěst a sem tam použije nepřiměřené prostředky výslechu… Corvo se dozví, že se v barcelonských ulicích začaly ztrácet děti. Ale vlastně o tom nikdo neví, jde většinou o syny a dcery prostitutek, a ty případ nenahlásily ze strachu, aby nepřišly o práci, samy nebyly vyšetřované – však mají s policií neblahé zkušenosti. Kde není oznámení, není případ. Jenže mohutný inspektor to takhle nevidí a přes zákazy klidně hledá tu (nebo toho), co je označována za přízrak. Drby, drby, drby. Bojí se všichni, a protože nevědí, co se v temných zákoutích odehrálo, tak věří na nadpřirozeno.

Na druhé straně je nudící se smetánka, co dokáže uplatit kde co – třeba i záhadné masti na své neduhy. Lektvary z podivných ingrediencí. Neptají se, co je to zač, hlavně, že jim pomohou třeba s obnovením bujaré kštice. A tak „upírka z ulice Ponent“ má vystaráno – odbyt a přimhouřené oči, vlastně oslepené, nad svými praktikami a chutěmi. Pro krásu by udělala vše a mladá krev jí velmi chutná…

Velmi dobře rozehraný příběh, výtečně propracovaný syžet, zajímavá pointa. Po dlouhé době s klidem v srdci píši – mám před sebou opravdu thriller. Jen upozorňuji – není pro slabé nátury a některé části popisující praktiky paní Enriquety jsou opravdu odpuzující. Prostředí Barcelony na počátku minulého století líčí autor barvitě a velmi sugestivně. Rozháranost doby dokonale podtrhuje děsivost všech událostí. Velmi působivý historický román vyšel v překladu Olgy Čtvrtníčkové a pěkné grafické úpravě Braňa Matise. Do ruky se vám dostane „nepříjemný“ příběh v příjemném obalu. Proč nepříjemný? Obsahem a vědomím, že tohle všechno se kdysi stalo…

Zlá žena

ZlaZenaSoutez

Autor: Marc Pastor
Překladatel: Olga Čtvrtníčková
Vydáno: 2014
Stran: 248
Vydalo nakladatelství: HOST
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: www.hostbrno.cz
nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/krimi/945 

( 0 hlasů )

Soutěž o knihu ZDE: www.kultura21.cz/souteze/9675-host-zla-zena


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Martin Patřičný: Jak se dělá knížka aneb nezlikvidujeme si dřevo v globálním světě?

vystavka patricny 200Martin Patřičný je výtvarník a „dřevař“, tak trochu renesančního typu. Nejenže vytváří nádherné dřevěné artefakty, ale také píše knihy, je výborný společník, moudrý bavič, citlivý recitátor, hudebník a vůbec mu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Prostě na mě zapomněli

proc200Tak tohle bych nechtěla nikdy zažít – aby na mě moji blízcí zapomněli. Aby na mě vůbec někdo zapomněl. Není snad nic smutnějšího, než když člověk zůstane sám až do svých posledních dnů a nakonec sám odejde a vlastně nikomu neschází. Takhle to přesně bylo ...

Divadlo

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti získalo další dvě nominace na prestižní cenu

Cena Ravenhilla 200Po nominacích na Ceny divadelní kritiky, ceny Divadelních novin a poté, co se Slovácké divadlo umístilo v desítce nejlepších českých divadel, se v Uherském Hradišti radují zase. Od čtvrtku 8. dubna se slováčtí divadelníci chlubí i ...

Film

Jiřího Menzela léta rozmarná i hořká

menzelobalka perexObčas se i mezi režiséry vyskytne takový, který zatouží svým divákům sdělit, co všechno prožil a jak se kdy zachoval, zpravidla s výraznou tendencí hájit svá někdejší rozhodnutí a počiny. Tak si počínali pánové Jiří Weiss, Otakar Vá...