Reklama
Banner

Muž jménem Ove dojme, potěší a pobaví

Email Tisk

ove perexNakladatelství Host Brno si dává záležet. Vydává jednu knihu lepší než druhou. Po Achilleově písni přichází další lahůdka – Muž jménem Ove, prvotina švédského autora Fredrika Backmana. S tématem, které rozvíjí, se v poslední době jakoby roztrhl pytel (stačí si vzpomenout na známý román Jonase Jonassona „Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel“).

 

 

Jedná se o téma žhavé, týkající se dříve či později nás všech. Neboť každý má své různorodé zkušenosti s nějakým seniorem ve své rodině a okolí. A jednou každý z nás zestárne a bude se muset k této skutečnosti postavit čelem. V upoutávce na tuto knihu bylo uvedeno: „Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem.“ Začala jsem být zvědavá. Když jsem knihu otevřela, byla jsem ještě zvědavější, neboť úvodní věnování je určeno „Pro Nedu. Vždycky jde o to tě rozesmát. Vždycky“. Nevím, kdo je Neda. Ale závidím jí. Taky bych chtěla být rozesmávaná. A tomuhle autorovi se to, musím říci, podařilo. Smála jsem se od první stránky prakticky neustále.

Děj není nijak zvlášť komplikovaný. Ale je psaný takovým způsobem, že trošku komplikovaně působí. Autor nás tak trochu napíná, střídá přítomnost s minulostí, postupně objasňuje věci, které bez tohoto kontextu působí praštěně a nepochopitelně. Autor si pohrává s dějem, osobami, zápletkami i s námi. Hlavní hrdina – muž jménem Ove (a takto začíná jedna každá kapitola) je svérázný muž starého ražení, na kterého si chvilku musíme zvykat. Ale postupně, když jej poznáme blíže, si nás získá, stejně jako si získá své sousedy, ačkoliv o to vlastně vůbec nestojí. Život pro něj prakticky skončil a rád by jej ukončil. Přitom se však stane tolik neuvěřitelných situací, že se to ne a ne podařit. A vy nevíte, jestli se máte smát, nebo plakat. Umíte si ho představit jako svého souseda a vlastně byste byli moc rádi, kdyby jím opravdu byl. A taky si uvědomíte, že opravdovost, poctivost, ochota pomoci a opravdová láska jsou hodnoty, které rozhodně nepatří do starého železa a že povrchnost moderní doby nemusí znamenat vůbec nic, jde-li o zdraví, mezilidské soužití a lásku ve všech jejích podobách. Kdyždočtete, budete pravděpodobně dojatí a něco se ve vás změní.

Fredrik Backman (narozen v roce 1981) se tímto románem zařadil mezi švédské spisovatele. Pravidelně píše sloupky do švédských novin a na svůj blog. Muž jménem Ove je jeho prvotinou. Ve Švédsku se ho prodalo doposud přes 600 000 výtisků. Připravuje se jeho vydání v 25 zemích světa. V roce 2012 vydal román Vše, co můj syn potřebuje vědět o světě a v roce 2013 knihu Babička pozdravuje a omlouvá se. Doufejme, že obě brzy u nás vyjdou. Autorů humoristů není na tomto světě dostatečný počet.

Jitka Herčíková svým překladem podpořila autorův záměr. Její překlad je velmi zdařilý. Kniha je standardně pro nakladatelství Host dobře graficky řešená. Zdařilá je i obálka knihy, využívající podkladů Nilse Olssona.

Knížku Muž jménem Ove hodnotím velmi vysoko a mohu ji s čistým svědomím doporučit všem milovníkům humoristických románů. Rozhodně stojí za přečtení.

Muž jménem Ove (ze švédského ooriginálu En man som heter Ove)

ove

Autor: Fredrik Backman
Přeložila: Jitka Herčíková
Žánr: próza – beletrie
Nakladatelství: Host – vydavatelství, s.r.o.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 333
Zdroj foto: Host, s.r.o.
Hodnocení: 100 %

www.hostbrno.cz
nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/prekladova-beletrie/949

( 3 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Kamenný déšť: vlajková loď nové severské krimi série

kamenny dest200Máte rádi sociopaty, hrdiny na dně, osoby, které se zcela vymykají tomu, čemu říkáme běžný život a paradoxně tím působí lidštěji, než jejich bezproblémoví kolegové? Pak je novinka moravského nakladatelství Moba Kamenný déšť...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Povídky K.V.Raise - klasika v jiném světle

rais perexSe jménem Karla Václava Raise jsem se setkala poprvé na základní škole, když jsme v hodinách literatury probírali klasiky. Mezi ně K. V. Rais bezesporu patří. Nechápala jsem ale, proč se musím učit něco, co mě nebaví a čemu nerozumím. Taková četba pr...

Měli bychom se na svět dívat růžovými brýlemi

ruzove bryle 200V Divadle Ungelt se v březnu představily v české premiéře dvě výjimečné herečky – Hana Maciuchová a Zuzana Byndžovská. Milan Hein pro ně vybral hru Růžové brýle...

Více je méně, méně je více. Víceméně

tramvaj pavlatova nicmeneVečer víceméně animovaných filmů Michaely Pavlátové s víceméně živou účastí Anny Polívkové (Institut Více Krásy) a Marthy Issové (Institut Méně Pravdy).

18. Rock for People: den nultý

altUž je to tady! Začal festival, držící všechna ”nej”. Prý nejlepší, největší, nejpohodovější a…letos, zdá se, zatím i nejdeštivější. Osmnáctiny se většinou slaví tekoucími proudy alkoholu, na RFP ovšem proudy ”dešťovky”. Jak to vypadá, když v zahajo...