Pochopení pro slabosti druhých je tu v první řadě
Banner

Pochopení pro slabosti druhých je tu v první řadě

Email Tisk

kdomilujej perexjpgKdo miluje jinak je detektivní román Karin Fossumové norské spisovatelky, která hlavně díky místu svého bydliště se řadí k severským autorům. Ale její kniha není až tak „severská“ – tedy psána tak, jak jsme si navykli u detektivek autorů ze severu Evropy. Chladných, strhujících, akčních s až pobuřujícími detaily a popisy. Karim Fossumová se totiž víc než pátrání a popisů zranění obětí věnuje pečlivému rozboru osudů lidí, žijících na malém světě, jejich trápení i radostem. Její detektivové jako kdyby zločin nepovažovali za to hlavní, spíš připomínají přemýšlivé muže filozofující nad lidskými osudy a člověčím pinožením se. A takovou analýzou jednotlivců docházejí ke kýženému výsledku – odhalení zločinců.  

 

Samozřejmě jsme svědky nechutné vraždy – manželé Risovi najdou při nedělní procházce mrtvého chlapce. Chvilku před tím, než oběť naleznou, potkají muže, plachého, belhajícího se a snad i vyděšeného. Ovšem jejich popis podezřelého se liší, přesto lze dát do kupy celkem ucházející identikit. Samozřejmě vyšetřovatelé si uvědomují, že tento muž mohl také být jen turista na procházce. Ale v jeho chování prý bylo cosi podivného. Policisté tedy hledají člověka, který se údajně podobá dánskému pohádkáři Andersenovi. Takže jasný případ – mrtvý zneužitý malý chlapec, podezřelá osoba na místě činu, teď jen zjistit, kdo to je.  

My však nesledujeme jenom pátrání. Sledujeme i vývoj vztahu manželské dvojice. Submisivní žena a alfa samec. Ona v ústraní, on jediný, který musí mít pravdu za všech okolností, který je rád středem pozornosti. Vše je po jeho, výtkám a vzpouře se prostor nedává. Právě hrůzný nález a vše, co se děje po něm, ukáže jemné Kristině, že její manželství je v troskách, že není možné si dál něco namlouvat, že už není důvod, dál žít s člověkem, pro kterého ona sama nic neznamená, u kterého mrtvolka chlapce, znásilněného chlapce, vyvolala evidentně pocit podivné euforie. Reinhardt je zločinem posedlý. Hlavně je posedlý tím, že je svědek, očitý svědek. Oběť si ještě před příjezdem policie vyfotografuje, pak pečlivě sleduje postup pátrání, hltá informace v tisku i dalších médiích, snaží se být za každou cenu při tom. Dokonce se zúčastní pohřbu nešťastného chlapce.  

Vedle této linie sledujeme příběh muže, kterého přemohly jeho choutky, dosud bedlivě ukrývané. Člověka, který živoří na okraji společnosti, od dětství byl psychicky týrán vlastní matkou, líbí se mu děti, dnes nepracuje, žije nenápadně v ústraní. Jen v bílém autě jezdí po okolí a sleduje z dáli hrající si kluky. A pak potká jednoho na osamoceném místě, najednou se nezná, najednou je všechno jinak, cosi vypluje na povrch a on v jakémsi podvědomí udělá to, co by neměl, co ví, že je špatně. Pak nastane prozření a snaha, aby vše zůstalo utajeno. Daří se mu být neviditelným docela dlouho.  

Jednoho dne zmizí další chlapec – ovšem úplně jiného vzezření: velký, věčně se něčím cpoucí kluk, který nemá otce a matka je čerstvě zamilovaná. Je najednou na okraji jejího zájmu. Má jen školu a chápavého učitele. Je únoscem tohoto chlapce stejný pachatel? Podle výpovědi kamarádů ano. Blízko  místa, kde byl nezvěstný viděn naposledy, se objevilo bílé auto, stejné, jaké zaznamenali manželé Risovi na parkovišti u jezera.  

Pečlivá sonda zdatné fabulátorky nás vede společností – všemi jejími vrstvami. Kdo je viník a kdo oběť? Zákony mají jasno, ale v nás zůstává pocit, že ne vším jsou vinni ti, co budou odsouzeni. Že někde je něco špatně. Tento empatický vhled do společenství slabých a utiskovaných nese řadu otázek, evokuje odpovědi a vyvolává i pocity bezmoci, studu, že člověk mnohdy radši přivře oči, aby neviděl (i ve skutečnosti).  

Skvělý román, výtečně gradovaný, velmi zručně vystavěný. Je to detektivka nebo ne? Rozhodně ano. Přestože vraha známe dřív než oba vyšetřovatelé – Konrád Sejer a Jaco Skarre, nemám, co bych vytkla. Jen radím všem milovníkům Larsonova Milénia – tady nejde o zdrcující akční a strhující čtení. Norská spisovatelka spíš poklidně sonduje a nechává na nás, jakým tempem palčivé příběhy zkonzumujeme.  

Kdo miluje jinak  

kdomilujejinak

Autor: Karin Fossumová  
Překladatel: Daniela Mrázová  
Vydáno: 2014  
Stran: 224  
Vydalo nakladatelství: Host  
Hodnocení: 90 %  

Zdroj foto: www.hostbrno.cz

( 6 hlasů )

 
Banner

Rozhovor

Premiéry nepatří mezi mé oblíbené dny, říká herečka Jaroslava Tihelková

jarka tihelkova 200Komediální i charakterní herečka, která má navíc muzikální talent, což dokázala třeba v titulní roli dnes už legendárního muzikálu Hello, Dolly! - Tak nějak lze jen velice stručně charakterizovat Jaroslavu Tihelkovou, dlouholeto...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Jídlo pro duši Táni Havlíčkové vychází z metody Octo Codes

Jidlo pro dusi perexMódní návrhářka Táňa Havlíčková vydala v roce 2018 knihu Jídlo pro duši, která se věnuje stravě. Zdá se, že to není tak velký skok od módy. Její zajímavou stylovou metodu Octo Codes lze totiž aplikovat do všech oblastí života.


Literatura

Lékárník z Osvětimi - Nevyřčený příběh Victora Capesia

 

Lékárník z Osvětimi, perexMyšlenka o vyhlazení evropských Židů a koncentrační tábory, kde genocida zuřila na plné obrátky, patří k nejděsivějším památkám na minulé století. Druhá světová válka a zvěrstva s ní spojená je milník naší ...

Divadlo

Nekonečno snů Michala Nesvedy

nekonecno snu200Bez mučení přiznávám, že jsem v neděli vstupovala do Vinohradského divadla v Praze poněkud skepticky. První, čeho si ovšem k mému velkému překvapení všímám, je velké množství lidí, které se tu ten den sešlo. Hmatatelné napětí prostupuje ...

Film

Porozumět Lustigovi...

Přítomnost Arnošta LustigaNakladatelství Mladá fronta se rozhodlo vydat, řekněme, přímé svědectví o osobnosti Arnošta Lustiga, jednoho z nejdůležitějších českých spisovatelů píšícího o holocau...