Reklama
Banner
Banner

Kdo miluje jinak

Email Tisk

kdomilujejinak perexLibrary Journal napsal: "Fossumová nikdy nepíše o jednoduchých tajemstvích. Vytváří spletité příběhy, zalidněné plnokrevnými postavami, a proto si v současné vlně skandinávské detektivní literatury vydobyla čelní místo." A je pravda, že tento příběh je velmi spletitý. A hned od začátku.  

 

 

Při jedné z pravidelných nedělních vycházek najdou manželé mrtvého chlapce a roztáčí se kolotoč událostí. Fossumová neponechá nic náhodě a bravurně nás obeznámí s tím, co se děje na několika frontách současně. Takže nejen, že se seznámíme s truchlící matkou, která se dozvídá tu nejhorší zprávu, kterou matka může slyšet. Vidíme i to, jak se mění charakter muže, který pro svou ženu rázem znamená nudu a obavu, stává se z něj lovec senzací, hyena. Současně máme jako na paletě i pocity pachatele, nebo domnělého pachatele, který má rád dětské cokoli. Ví, že si pro něj stejně přijdou, neví, kam by se schoval a vlastně ví, že je to zbytečné. Neví, co ještě smysl má a současně ví, že smysl už nemá vůbec nic. Máme tu vyšetřovatele, kteří dělají svoji práci, ale dlouho tápou a jsou ve slepé uličce. Máme tu i profil učitele, gaye, který se najednou ocitá v úplně jiném světle - v podezření. A máme tu i další problém - zmizení druhého chlapce. Oba případy spolu zdánlivě souvisejí, a to je zavádějící. Protože ve skutečnosti jsou úplně odlišné.  

Kniha, při které se vám budou potit ruce, vypráví skutečně o tom, Kdo miluje jinak. Prožívala jsem ji jako čtenář, kterému se dostane do ruky příběh s kriminální zápletkou. Prožívala jsem ji jako člověk, který si uvědomuje rozdíly mezi lidmi, žijícími v různých prostředích a podmínkách. A hlavně jsem ji prožívala jako matka. Představa, že ty ženy přišly o své děti takovým způsobem... A že vůbec přišly o své děti...  

Četla jsem tu knihu jedním dechem a bylo mi divně, a to hned z několika důvodů. Vedle hrůzného faktu, že přijdou dva chlapci o život a závěrečného rozuzlení, jsem nemohla nevnímat i vývoj manželství lidí, kteří prvního chlapce našli. Žena je vystrašená z toho, co viděla, nešťastná z toho, že sama vlastní dítě nemá, i když by ho strašně moc chtěla. Vedle ní je její muž, kterému kdysi slíbila, že s ním bude v dobrém i ve zlém, ale o kterém ví tolik, že už s ním nechce být, protože je to někdo jiný než ten, koho si tehdy brala. Dívá se na něj s pocitem hnusu z toho, co všechno dokáže udělat. Jak se snaží těžit z neštěstí druhého. Ale i tenhle, zdánlivě neřešitelný příklad má nakonec překvapivé řešení.  

Kdo miluje jinak - to je kniha, u které se zamyslíte. Každý se u ní musí zamyslet. Začtěte se a třeba mi dáte za pravdu. Nemám ráda otázku proč. A když už přijde, ráda se dozvím odpověď. Tady jsem dostala všechny odpovědi, leč mnoho z nich mě příliš neuspokojilo. Byla jsem smutná z toho, že tohle všechno se prostě v životě děje. Není nic, co bych autorce vytkla. Naopak, oceňuji styl, příběh, spád i formu. Měla - li bych hodnotit jako ve škole, tak jednoznačně za jedna!  

Kdo miluje jinak  

kdomilujejinak

Autor: Karin Fossumová  
Z norského originálu přeložila: Daniela Mrázová  
Redaktorka: Květoslava Hegerová  
Obálka a vazba: Lucie Zajíčková (na obálce použita fotografie Melissy Weisové)  
Žánr: Beletrie pro dospělé/ Detektivní román  
Nakladatelství: Host - vydavatelství, s.r.o., Brno  
Rok vydání: 2014, 915. publikace, první vydání, vázaná
Počet stran: 223  
ISBN: 978-80-7294-904-5

Hodnocení: 100%


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JANA SEMELKOVÁ

šéfredaktorka týdeníku Naše rodina a jednatelka JaS nakladatelství, s.r.o

Kniha:


knihy od JIŘÍHO HOLUBA, FREDERIKA BACKMANA

Je velice těžké z řady knížek, které kolem mne jsou, vybrat jedinou. Miluji knihy Jiřího Holuba a v poslední době jsem se zcela nepokrytě zamilovala do románů Frederika Backmana. Poměrně mladý Švéd dokonale ve svých příbězích vystihuje myšlení zkušených lidí, kteří jsou ve světě upřednostňujícím mládí najednou ztraceni. Mají pocit, že je už nikdo nepotřebuje, jenže se ukáže pravý opak. Tedy Muž jménem Ove vás zprvu naštve, vrátíte se k němu a nakonec ho budete milovat. Kniha Tady byla Britt-Marie ukáže, jak se postavit nepřízni osudu. Stanete se fanoušky fotbalu a uklízení, ani nebudete vědět jak. V té třetí – Babička pozdravuje a omlouvá se – prožijete dobrodružnou cestu malé dívenky za jakýmsi pokladem. Připravila ji pro ni umírající babička a vlastně jí pomohla vyrovnat se se smrtí. Tři krásné příběhy se vyznačují laskavým humorem i sžíravou ironií, jsou plné života a víry, že to s námi, lidmi, není úplně špatné… Moje tipy tedy zní: cokoli od Holuba nebo Backmana a nebudete litovat.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Soukromé životy – ideální čtení k vodě

soukrome zivoty 200Kniha Soukromé životy od Tasminy Perry nás zavede do prostředí slavné právnické firmy, kterou využívají především celebrity, když potřebují něco zamést pod koberec. Jenže nejsou to jen ony, kdo pot...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Pierre Bayard: Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli
ImageZdravý rozum velí, že pouštět se mezi lidmi do vášnivých debat o knihách, které jsme nečetli, je jasný trapas a společenká sebevražda. Francouzský profesor literatury a psychoanalytik Pierre Bayard ...
Nobelova cena za lék proti rakovině
ImageLék proti rakovině, který umožňuje léčení zhoubného nádoru jako běžné chřipky, vynalezl hlavní hrdina komedie Vejce, kterou uvedl klub Nod Roxy.
...
Návštěvní den na Barrandově - výlet do zákulisí české továrny na sny

navstevni den barrandovV sobotu 1. září se Barrandov Studio otevře veřejnosti. Nepropásněte jedinečnou příležitost k unikátnímu výletu do filmového zákulisí a poznejte, jak funguje opravdová „továrna na sny“. Jeden z největší...

Masters of Rock 2012: FREEDOM CALL

altJsou metalové kapely temné a pochmurné, s ponurými obličeji na nás burácejí své doom - black - deathmetalové drsňárny a jejich texty jsou dobrým materiálem pro deprese. Ale jsou i kapely, řekněme, normální, sem tam balada, nějaká ta rebe...