Nahrávka s názvem Tatínek 002 vznikla na motivy stejnojmenné knížky Arnošta Goldflama, která získala v roce 2007 Sukovu cenu za nejoblíbenější knihu pro děti a mládež. Vždycky jsem měla pana Arnošta za legračního chlapíka, kterého jsem znala z televizních her, filmů nebo divadelních představení. Ale v roli vypravěče jsem ho teď poznala poprvé.

 

Výhodou přednesu vlastního textu je, podle mého názoru, fakt, že autor sám nejlépe zná svůj příběh, a proto včlení i správné emoce tam, kde je sám jako autor cítí. A při poslechu těchto pěti příběhů jsem často nepoznala, zda jsou čtené, nebo vyprávěné. Je v nich všechno - upřímný smích, opravdový vztek, strach, rozčilení, ale i dobrota a lehká naivita, stejně jako údiv a překvapení.

Hlavní postavou je tatínek a kolem něj se všechno točí. Ne ale v tom smyslu, že by jej všichni obskakovali, nýbrž on je vždycky tou hlavní postavou a kolem něj se odehrává příběh. Ostatní členové rodiny jsou tu samozřejmě také. Je tu maminka a děti, a ti společně tyto příběhy dotvářejí. Ale tatínek je prostě ten hlavní.

A je to patrné i z názvů - například Tatínek a splašená zvířata, Tatínek a medvěd, Tatínek a ... tři další příběhy. Každý z nich vychází z běžného života. Ale vždycky se to tak nějak podivně zamotá, že vznikají vtipné až absurdní situace, některé ale gradují v opačném pořadí. Docela dobře si umím představit, že se některé z nich opravdu staly.

U nosiče s mluveným slovem navíc velmi oceňuji obrovský prostor pro zapojení a rozvíjení představivosti. A funguje to docela dobře nejen u dospělých. Můj syn - jedenáctiletý chlapec, jednou nohou v pubertě, která nás začíná strašit ze všech stran (nečekaně, ale velmi intenzivně), se nevědomky, ale překvapivě ochotně stává mým pokusným králíčkem. Při společných cestách autem posloucháme právě mluvené slovo. A já ho nenápadně pozoruji, co on na to. Nezmýlila jsem se, když jsem si myslela, že by ho vyprávění pana Arnošta mohlo zaujmout. Zaujalo. Směje se a přemýšlivě krčí čelo, natáčí hlavu směrem k reproduktoru, aby mu neuteklo ani slovíčko. A chce to pouštět znovu a znovu. Možná proto se Tatínek 002 v knižní podobě právem pyšní svojí cenou z roku 2007 - umí zaujmout.

Přednes autora je čistý, bez vulgarit a zbytečných dvojsmyslů, pro děti snadno pochopitelný a logický. Navíc už samotná obálka zaujme veselou a barevnou karikaturou pana Goldflama a láká vás k tomu, abyste ji vzali do ruky a prohlédli si ji ze všech stran. A co se mi na ní ještě líbí, že je opatřena označením v  Braillově slepeckém písmu. Tomu říkám opravdový komfort!

Pojďte i vy na chvíli nahlédnout do soukromí úplně obyčejné, normální rodiny a usmívat se a občas i kroutit hlavou nad tím, co život dokáže vymyslet.

Příjemný poslech!

Název: Tatínek 002

Napsal a vypráví: Arnošt Goldflam
Žánr: Mluvené slovo
Režie: Jan Jiráň
Hudba: Dominik Renč
Ilustrace: Petra Goldflamová Štětinová
Nahráno: ve studiu Svengali (nahrávka vznikla podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Andrej Šťastný v Praze v roce 2006)
Vyrobilo: Vydavatelství Audioberg v Praze v říjnu 2013
Celkový čas: 71:12 

Obálka je opatřena Braillovým slepeckým písmem.   

Hodnocení:100%

< Předchozí		Další >