Kultura21.cz

Básnický svět je plný významných jmen. Jedním z takových velikánů je právě Vítězslav Nezval, básník, jehož sbírky jsou plné nádherných obrazotvorných slov, plné něhy a originálních spojení. Letos v dubnu si připomínáme 50. výročí od jeho úmrtí. Knížky tohoto umělce by neměly chybět v žádné z domácích knihoven.

Vítězslav Nezval se narodil 26. května 1900 v malé vesničce zvané Biskoupky, poblíž Moravského Krumlova. Od třech let však pobýval v Šamkovicích. Často na ně vzpomínal ve svém díle – Z mého života (1959). V devatenácti letech ukončil studium na gymnáziu v Třebíči. Na chvíli narukoval, ale po dvou měsících byl propuštěn. Začal studovat právnickou fakultu v Brně, ale kvůli přednáškám F. X, Šaldy přestoupil do Prahy na filozofickou fakultu. Studia však nedokončil. Více než Praha ho ovlivnilo Brno. Měl ho velice rád.

Stal se významným představitelem poetismu, v rámci Devětsilu se podílel na jeho založení spolu s Karlem Teigem. Byl iniciátorem avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ. Věnoval se psaní. Jeho raná tvorba je ovlivněna hlavně poetismem, který byl velice hravý. Do tohoto období patří například sbírky jako Hra v kostky, Akrobat, Edison, Pantomima či Podivuhodný kouzelník. Nezval hodně cestoval, kromě SSSR, navštívil i Itálii, Řecko a Francii. Právě tady se setkal s André Bretonem, který ovlivnil další část jeho tvorby. Byl to surrealismus, jež vystřídal jeho poetické období. Založil Skupinu surrealistů v ČSR, kterou však rozpustil ani ne čtyři roky po jejím založení.

K jeho asi nejznámějším dílům patří tyto: Falešný mariáš (1925), Básně noci (1930), Skleněný havelok (1932), Sbohem a šáteček (1933), Žena v množném čísle (1936), Praha s prsty deště (1936), Absolutní hrobař (1938) a moje nejoblíbenější Manon Lescaut (1940). Jeho tvorba rozvinula skoro všechny žánry, hlavně lyrickoepické jako pásmo a baladu. Nezvalovy verše a jeho poetická technika je velice dokonalá – to je také jeden z důvodů, proč se jeho tvorba stala inspirací pro mnoho dalších mladých básníků v padesátých letech (patřil k nim mimo jiné i například Milan Kundera, který se však dnes od svých básnických děl distancuje). Kořením Nezvalových děl byla právě jeho rozvitá fantazie a svou poezií dokázal přiblížit moderní umění širokému spektru čtenářů. Posuďte sami kouzlo jeho rýmů.

Manon Lescaut

Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.

Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztrácí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!

Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach, Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje, umřít pro krásu.

Král vosa

Byl jeden král, byl starý,
už netěšil ho svět.
Netěšily ho dary.
Ten král rád jedl med!

Když jedl, trůn zářil,
když nejedl, trůn zhas.
Ten král se šťastně tvářil
a tak mu plynul čas.

Na jeho sladkém nose,
jenž svítil jako báň,
zalíbilo se vose.
A usedla si naň.

Když jednou setmělo se
a začal padat sníh,
král omluvil se vose
a třikrát mocně kých!

Ta vosa byla podlá.
Ten nevděčný tvor zhrd.
Ta vosa krále bodla
a král měl z toho smrt…

Za války byl zatčen gestapem a uvězněn. Po válce byl velmi aktivní v komunistické straně. Díla z tohoto období proto nejsou moc kvalitní. Vítězslav Nezval umírá 6. dubna 1958 v důsledku srdečního infarktu a spály.