„Železnice je poezie svého druhu“ hlásal kdysi hrdě slogan propagující železniční dopravu. O tom, že železnice má svoje kouzlo, není pochyb. Kolejnice, které se v dálce spojují díky optickému klamu, specifická vůně motorového oleje na kolejích, pravidelné dunění vlaku během jízdy, návěstidla, výhybky, více čí méně romantická nádraží. Jednotlivé úseky tratí, viadukty, nádraží a také vlakové soupravy by mohly vyprávět. Jejich tiskovým mluvčím se stal Pavel Schreier v knize České železnice. Zajímavosti, rarity, památky.

Putování po kolejích tentokrát autor nezačíná v okamžiku počátku jejich budování na území naší republiky, ale z Prahy jakožto pomyslného středobodu železniční dopravy na našem území se postupně vydává všemi směry do vzdálenějších koutů České republiky. Pomyslné putování po českých železnicích začíná v Praze na Masarykové nádraží, přes karlínský viadukt se čtenář společně s autorem vydává na trať Posázavského pacifiku, který po léta vozil vyznavače trampingu ven z města. Malou odbočku do historie představuje kapitola o budějovicko-linecké koněspřežce. V jižních Čechách nelze opominout úzkorozchodnou trať v okolí Jindřichova Hradce. Dále s Pavlem Schreierem vystoupáme do nejvýše položené stanice na našem území, březenským tunelem doputujeme k Tanvaldu omrknout ozubnicovou dráhu, tzv. zubačku. Křížem krážem pak čtenář projde celou Českou republiku se zastaveními v místech železničních pozoruhodností.

Jak již podtitulek knihy napovídá, tato publikace o železnici se věnuje zajímavým místem, událostem, místním specifikům a zvláštnostem, které nelze nikde jinde spatřit. Autor měl nelehký úkol vybrat to nej, a zvládl tento úkol na výbornou. V každé kapitole nalezne čtenář trochu historie, trochu místopisu a popisu dobových zvyklostí i místních poměrů, a to vše v poměru velmi čtivém, kdy ani jedna část nepřebíjí ostatní a nadměrně nezahlcuje čtenáře nezáživnými fakty.

Podobný typ publikací by byl jen polovičním bez fotografií a obrázků. Každou kapitolu knihy dokreslují ať fotografie historické či ze současné doby, fotokopie jízdních řádů, dobových jízdenek nebo obrazy. Autor projevil cit pro to, které záběry a obrazové doplňky vhodně podtrhnou informace obsažené v textu, zaujmou oko čtenáře a navnadí ho k dalšímu čtení.

Podstoupit exkurzi do zákoutí české železnice rozhodně nedoporučuju na jeden zátah. To potom hrozí zahlcení informacemi a následná otupělost při čtení dalších kapitol. Ač jsou historická data i vše ostatní dávkována uvážlivě, přečtení třeba tří kapitol v kuse naplní čtenářovu hlavu solidním množstvím informací, které pak bude nejspíš jen obtížně zpracovávat. Naštěstí však lze knihu odložit a třeba po několika dnech po ní opět sáhnout a není potřeba usilovně lovit z paměti obsah předchozích kapitol. Čtenář se též může vydat na ten konec republiky a za tou železniční raritou, na kterou má právě náladu, knihu není potřeba číst popořadě.

Železnice, nejen ty české, mají své kouzlo, ale jsou i takovým specifickým mikrosvětem, který má své zákonitosti a svá specifika. Určitě stojí za to je objevovat a rozhodně s Pavlem Schreierem. Ač tento autor vydal o železnici již několik knih, tak i člověk, který se o železnici zajímá a něco málo o ní ví, najde v každé jeho další publikaci vždy něco nového a zajímavého. A to platí do puntíku i o knize České železnice.

Název: České železnice. Zajímavosti, rarity, památky.
Autor: Pavel Schreier
Žánr: populárně naučná
Vydáno: 2013
Stran: 248
Vydalo nakladatelství: Mladá fronta
Hodnocení: 88 %

Zdroj foto: nakladatelství Mladá fronta