Během 19. století nahradila řemeslnou výrobu v mnoha oborech výroba tovární. Zrychlilo se životní tempo a řemeslníci zkrátka nedokázali konkurovat továrním strojům chrlícím stovky a tisíce výrobků. Jenže nyní se ukazuje, že tovární výrobky naopak v mnoha směrech zase nejsou schopny konkurovat výrobkům ručním.
Nezbude než koupit nový model
Jde často a především o kvalitu, protože v rychlosti továrních strojů se zkrátka nedá uhlídat všechno, byť úroveň kontroly kvality stále stoupá. Navíc mnohé postupy výroby, které u ručních řemeslných výrobků zaručovaly kvalitu, jež vydrží klidně několik desítek let, ba dokonce celé generace, ani není možné v dnešních továrních podmínkách aplikovat. Takže je jisté, že tovární výrobky nakonec nevydrží tolik jako ty fortelné ruční. Spotřeba ale zkrátka podmiňuje další výrobu, to je zlaté pravidlo továren, se kterým kalkulují výrobci všeho možného. Dobře vědí, že když jeho zboží má vydržet dva roky, nezbude vám po dvou letech chtě nechtě nic jiného, než opět navštívit jeho obchod a koupit nový model.
Osobní vztah ke stařičké ošatce
Tovární výrobky ale nemají duši. Chybí jim punc výroby na zakázku, kdy je věc přizpůsobena vašim přáním a potřebám, nemají osobité kouzlo, které jim může vdechnout jedině jejich tvůrce. A právě tohle má i pro vás obrovskou cenu. Třeba takovou ručně pletenou ošatku po babičce si nenecháváte jenom proto, že přežila vaši matku, přežije vás a možná i vaši dceru, když s ní bude zacházet slušně. Necháváte si ji proto, že k ní máte svůj osobní vztah a stále dobře slouží svému účelu, byť už je hodně stařičká. Je to zkrátka takový poklad, který byste nevyměnili za nic na světě.
Titul určený pro šikulky
Málokdo ale tuší, že tradice ručních řemeslných výrobků se u nás oceňuje. Lidoví řemeslníci mají jakéhosi svého pomyslného Oskara. Pravda, významem sice zdaleka nedosahuje toho filmového, ale i tak znamená určitou formu reklamy, propagace. O zajímavých výrobcích zhotovovaných starými technikami se tak dozví mnohem více lidí, kteří mohou ocenit jejich krásu a třeba si je i pořídit domů. Ministerstvo kultury už od roku 2001 uděluje rok co rok různým lidovým výrobcům a šikovným řemeslníkům titul „Nositel tradice lidového řemesla“. Kdo a jak o tomto ocenění rozhoduje? Nominace na cenu připravuje Národní ústav lidové kultury ve Strážnici. Ten shromáždí podklady a dokumentaci k jednotlivým návrhům a ty pak předá komisi vytvořené ministrem kultury. Co musí prokázat kandidáti na ocenění? Především znalosti svého oboru a kvalitu výrobků.
O tom, kdo mezi nositele ocenění patří, se můžete více dočíst na stránkách www.lidovaremesla.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Kristýna Trpková žije v Holicích. Pracovala jako disponentka zákaznického servisu, nyní se věnuje péči o tři malé děti. Od sedmi let hraje na klavír, kromě toho ve volném čase ráda zpívá, jezdí na kolečkových bruslích nebo peče. P...
Nakladatelství Kazda vydalo další knihu z edice Živá příroda. Tentokrát není jejím autorem německý lesník Peter Wohlleben, ale biolog Jan Haft.
„To není pravda,“ zvolal polotichým hláskem asi sedmiletý chlapec, když v divadelním ztvárnění brazilské bajky Jorge Amada Kocour Mour a slečinka Vlaštovička důrazně zaznělo, že vlaštovka si nesmí vzít kocoura,...
Petr Jákl coby producent proniká stále hlouběji do filmového průmyslu. Už dávno přesáhl hranice Evropy a nějaký čas už je jeho jméno spojováno také s hollywoodskými superstar, držiteli nejprestižnějších filmových ocenění, jako jsou například Mi...