Občas se ráda vracím do míst, kde mi bylo dobře. Ráda se vracím k autorům, které se mi dobře četly. Proto jsem se vrátila ke krimirománům Roberta Craise. Docela nedávno jsem přečetla novinku Zloději lidí i o něco dříve vydaný román Ochránce (o obou jsem již pro Kulturu 21 napsala) a zatoužila potkat autorovo soukromé očko, Elvisa Colea, ještě jednou. Elvis Cole mi totiž stoprocentně sedí. Je typickým představitelem detektivů „americké drsné školy“ – má slušnou vyřídilku, břitký jazyk, kterým dokáže šlehnout jako had, umí vtipně a elegantně reagovat, je-li to zapotřebí, slušně se ohání pěstmi, rány rozdává i přijímá a pokud dostane nakládačku, pak dlouho nefňuká. Také Joe Pike, který se vždy včas objeví, aby Elvisovi jistil záda, je sympaťák. Sice moc nemluví, zato rychleji jedná. K tomu všemu autor volí zajímavá prostředí, v nichž se případy odehrávají.

Proto jsem otevřela román Temnota, který u nás vyšel už v roce 2009. Brilantně vypointovaný příběh, ve kterém detektiv Cole zjišťuje, zda podivná sebevražda už jednou obviněného a posléze viny zproštěného Lionela Byrda, není náhodou vraždou. Zamotaný případ! Zdá se totiž, že někdo cosi „zavánějícího“ zametá celkem úspěšně pod koberec, že kdosi vlivný tahá v pozadí za nitky a odklání pátrání někam jinam, než by se mělo ubírat. Elvis Cole musí tentokrát obhajovat sám sebe. Byl to totiž on, kdo Byrdovu nevinu svým šetřením před lety potvrdil a zbavil ho vazby. Tenkrát si ho najal významný losangeleský advokát, který se Byrdovy obhajoby ujal. Teď je Byrd mrtvý, údajně se zastřelil a v rukách držel album plné snímků zavražděných žen, snímku, co byly pořízeny okamžitě po vraždě. Fotit tedy musel vrah. Zdá se, že se tím mrtvý doznává. Elvis i jeho přítel Joe však odmítají, že by se detektiv před lety nechal napálit, že by pomohl osvobodit zločince!

A tak Elvis Cole s přítelem Pikem běží jako ohaři po starých trochu vyčpělých stopách, odhalují nové indicie, jejich cíl je jediný: očistit detektivovo jméno. Pro svůj záměr využívají leckdy své známé u policie či v kriminalistických laboratořích. Pátrání je zavede hluboko do džungle politiky a korupce, do temnoty, z níž se v roli zabijáka na světlo může vynořit třeba i vážený člen městské rady…

Robert Crais je mistrem vyprávění. Jeho drsně vtipný styl zvoní, ubíhá v kvapíkovém tempu, a než se člověk naděje, je u cíle. Najednou je mu líto, že to uteklo tak rychle. Tento pocit mívám běžně u Chandlerových románů.

Chen mi řekl, že se sejdeme pod mostem na Čtvrté ulici. Byla to vylidněná industriální část Los Angeles, kde řeku lemoval beton a skladiště, a nejproslulejší byla kartonovým sluncem pod mostem. O dvacet minut později jsem chvíli pozoroval bezdomovce, než přijel Chen ve služební dodávce. Byl vysoký, vychrtlý a sledovat, jak vystupuje z auta, bylo jako se dívat na rozvinující se otazník. Zkoumal okolní budovy, jako by hledal špehy, a pak se rozběhl k mému autu.
„Řekl bych, že je nejmíň deset tisíc míst, kde by bylo snadnější se sejít než tady,“ prohlásil jsem.
„A deset tisíc míst, kde by nás mohli spolu vidět. Jsem na cestě k vraždě sekyrou v El Monte.“
Strčil mi do klína hnědou obálku a vzápětí si ji vzal zase zpátky. V nadměrně velkých brýlích vypadal jako podezřívavý papoušek.
„Řekls někomu, žes mi volal?“
„Ovšemže ne. Někdo snad něco podotýkal?“
(strana 101)

Robert Crais se proslavil jako literární otec soukromého detektiva Elvise Colea a řadou úspěšných románů, v kterých tento hrdina vystupuje. Tento rodák z Louisiany s oblibou vypráví, jak se vlastně stal spisovatelem. Prý to má na svědomí brožované vydání Raymonda Chandlera, které v patnácti letech koupil z druhé ruky a přečetl jedním dechem. To zažehlo jeho celoživotní lásku k městu Los Angeles, k detektivkám a k psaní příběhů. Dalším vzorem mu byl údajně Ernest Hemingway.

Přesto jeho kariéra nezačala u knížek, ale u filmu. Pracoval v Hollywoodu na scénářích tak známých seriálů, jako jsou Cagneyová a Laceyová nebo Miami Vice. Za svou práci na seriálu Hill Street Blues (u nás známý jako Poldové z Hill Street) obdržel cenu Emmy. Později z filmového průmyslu odešel a zaměřil se na svůj sen stát se romanopiscem.

Dnes se jeho romány prodávají asi ve dvaačtyřiceti zemích světa, tři z jeho knih byly nominovány na Edgarovu cenu a v roce 2005 se stal držitelem ceny Ross macdonald Literary Award. Podle jeho románu Rukojmí vznikl úspěšný film, v němž hlavní roli hrál Bruce Wilis.

Žije v horách Santa Moniky s jednou manželkou, třemi kočkami a mnoha tisíci knih.

Robert Crais: Temnota
Metafora, 2009
Překlad: Viktor Faktor
382 stran

Zdroj foto: www.metafora.cz