1913. Léto jednoho století - ukázka z knihy o kterou si můžete zasoutěžit
Banner

1913. Léto jednoho století - ukázka z knihy o kterou si můžete zasoutěžit

1913 host 200Kdy to konečně začne? Následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand je z toho věčného čekání skoro šílený. Už neuvěřitelných pětašedesát let sedí na trůnu třiaosmdesátiletý císař František Josef a nechce ho uvolnit svému synovci, který by teď — když je po smrti Sissi, milovaná žena Františka Josefa, i Rudolf, jejich milovaný syn — měl být na řadě.

 

 

Aspoň že kola auta Františka Ferdinanda mají zlaté paprsky jako císařův kočár. Ale titulem se honosí už od roku 1848 pouze on: císař František Josef. Nebo, abychom byli korektní: „Jeho císařské a královské Apoštolské Veličenstvo, z Boží vůle císař rakouský, král český a uherský, lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimiřský a illyrský; král jeruzalémský atd.; arcivévoda rakouský; velkovévoda toskánský a krakovský; vévoda lotrinský, salcburský, štýrský, korutanský, kraňský a bukovinský; velkokníže sedmihradský, markrabě moravský; vévoda horno- a dolnoslezský, modenský, parmský, piacenzský a guastallský, osvětimský a zátorský, těšínský, furlánský, dubrovnický a zadarský; knížecí hrabě habsburský a tyrolský, kyburský, goricijský a gradišťský; kníže tridentský a brixenský; markrabě horno- a dolnolužický a istrijský; hrabě hohenembský, feldkirchský, břežnický, sonnenberský atd.; pán terstský, kotorský a na Slovinském Krajišti; velkovévoda srbský atd. atd.“

Děti ve školách, které se celý titul musejí učit nazpaměť, se pokaždé nejvíc smějí tomu „atd. atd.“, protože to zní, jako by císaři patřil celý svět a člověk jako by z toho vypočítával jenom nepatrnou část. Následníka trůnu Františka Ferdinanda ale přivádějí do varu ta dvě slova před oním „atd. atd.“, a sice „velkovévoda srbský“. Tam dole na Balkáně zuří válka, která pro Františka Ferdinanda představuje nebezpečí. Požádá o audienci u „velkovévody vojvodství srbského“ v zámku Schönbrunn — u císaře, jehož bílé kotlety jsou dlouhé stejně jako jeho titul.

Před Schönbrunnem František Ferdinand spíš vyskočí než vystoupí z automobilu značky Gräf & Stift a v generálské uniformě se vřítí nahoru do pracovny Františka Josefa. Prý se musí něco zásadního podniknout, aby Srbům zatnuli tipec. Až příliš vzpurně jedná království na jihovýchodním křídle říše, brojí, destabilizuje. Ale je třeba to udělat s dobrým odhadem. Je třeba se stůj co stůj vyhnout preventivní válce, kterou požaduje šéf generálního štábu v memorandu z 20. ledna, protože ta by do hry jednoznačně vtáhla Rusko. Císař si láteřícího, bědujícího, rozechvělého synovce klidně vyslechl: „Nechám si to projít hlavou.“ Pak chladné rozloučení. Zbytek je mlčení. František Ferdinand chvátá ke svému obrovskému automobilu. Olivrejovaný šofér nastartuje a povzbuzován následníkem trůnu musí pekelnou rychlostí vystřelit schönbrunnskou Zámeckou ulicí. Když už je František Ferdinand nucen celý život čekat, tak aspoň že ne v silničním provozu.
•••
Nahoře, v okně u Trojanovských, stojí Stalin při jedné ze svých krátkých pracovních přestávek, odsouvá závěs a zvědavě, byť přece jen trochu vyděšeně shlíží na vůz následníka trůnu, který se mu velmi rychle vzdaluje z dohledu. Takto tu u Trojanovských za svých pobytů ve Vídni stával i Lenin. V únoru roku 1913 kdesi ve městě sleduje ženoucí se auto se zlatými paprsky i mladý Chorvat s výrazem znalce. Kvality automobilu následníka trůnu zná velmi dobře, neboť je automechanik a odnedávna testovací jezdec společnosti Mercedes ve vídeňském Novém městě. Jmenuje se Josip Broz. Jedenadvacetiletý hazardér a sukničkář se tou dobou nechává vydržovat velkoburžoazní Lizou Spunerovou coby její milenec — díky ní bere hodiny šermu a z jejích finančních darů hradí i alimenty na svého čerstvě narozeného syna Leoparda „tam doma“, jehož matku nedávno opustil. Liza ho nechává jezdit testovacím vozem po celém Rakousku, aby pro ni nakupoval nové šaty. Když otěhotní, opustí Josip i ji. A tak bude vždycky. Někdy později se vrátí do vlasti, která se teď jmenuje Jugoslávie, a podmaní si ji. Josip Broz pak přijme jméno Tito.

V prvních měsících roku 1913 tedy byli ve Vídni na krátkou chvíli spolu se Stalinem i Hitler a Tito, čili dva největší tyrani dvacátého století a jeden z nejodpornějších diktátorů. První studoval v pokoji pro hosty národnostní otázku, druhý maloval v ubytovně akvarely, třetí podnikal nesmyslné jízdy po Ringstrasse, aby otestoval chování automobilů v zatáčkách. Tři statisté, dalo by se říci, bez vlastního textu ve velké hře nazvané Vídeň kolem roku 1913.

Tento únor byl ledově chladný, ovšem slunce svítilo, což se ve Vídni stávalo a stává zřídkakdy, a tak ve sněhovém jasu zářila nádhera Ringstrasse ještě víc. Vídeň překypovala energií, stala se velkoměstem, což vnímal a cítil celý svět, jen v samotné Vídni nikdo, v ní se samou touhou po sebezničení přehlíželo, že se město nedopatřením dostalo na vrchol hnutí, kterému se říká moderna. Právě sebezpytování a sebezničení byly ústřední součástí nového myšlení, jinými slovy vypukl „nervózní věk“, jak tuto dobu nazýval Kafka. A ve Vídni byly nervy — prakticky, metaforicky, umělecky, psychologicky — obnažené tak nádherně jako nikde jinde.

Berlín, Paříž, Mnichov, Vídeň. Čtyři frontová města moderny roku 1913. Chicago si protahovalo svaly a New York se pomalu probouzel, štafetový kolík od Paříže definitivně převzal až v roce 1948. Ale už v roce 1913 tam byla dostavěna budova Woolworthu — první stavba, která svou výškou předčila Eiffelovu věž —, došlo k otevření Grand Central Station, největšího nádraží na světě, a výstava Armory Show zajistila, aby do Ameriky přeskočily jiskry avantgardy. Jenže Paříž byla v onom roce stále ještě kategorie sama pro sebe, ani budova Woolworthu, ani Armory Show nebo Grand Central se ve francouzských novinách nepostaraly o rozruch — a proč taky? Ve Francii přece měli Rodina, Matisse, Picassa, Stravinského, Prousta, Chagalla „atd. atd.“ — a všichni pracovali na svém dalším velkém díle. A město, na vrcholu manýry a dekadence, ztělesňované tanečními experimenty kolem Ruského baletu (Ballets Russes) a Sergeje Ďagileva, magicky přitahovalo každého kultivovaného Evropana, především čtyři zjemnělé muže v bílých oblecích, tedy Huga von Hofmannsthala, Julia Meier-Graefeho, Rainera Mariu Rilka a hraběte Harryho Kesslera. Jen Proust už chtěl na Paříž roku 1913 vzpomínat, všichni ostatní vždy mířili kupředu, ovšem jinak než v Berlíně, nejradši jen s plnou sklenkou šampaňského v ruce.

1913. Léto jednoho století
Florian Illies

Přeložil Tomáš Dimter

Počet stran 320, váz.

Rok vydání 2013

Nakladatelství HOST

O knihu můžete soutěžit ZDE!


 

Rozhovor

Anna Julie Slováčková: Chtěla bych, aby lidé měli rádi sami sebe

a s200Mladou herečku a zpěvačku Annu Julii Slováčkovou můžete již několik měsíců vídat na prknech Divadla Kalich jako Rózi v kultovním muzikálu Krysař. Jak se s novou rolí sžila a jaké plány má v novém roce 2018 se dočtete v následujícím rozhovor...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

David Deida: Prostá pravda

prost 200V anglickém originálu je tato kniha známá jako Blue Truth… Bavilo mne pátrat po emočním původu toho výrazu „modrá pravda“. Blankytná, průzračná, ryzí pravda. Pravda tak jednoduchá, že nad ní stojíme v úžasu. Prostě PROSTÁ.

...

Literatura

King v komiksu aneb Temná věž 2: Dlouhá cesta domů

temna vez200Komiksové vydavatelství Crew vydalo koncem listopadu grafickou verzi vysoce ceněné knižní série Stephena Kinga Temná věž, konkrétně druhý díl s podtitulem Dlouhá cesta domů. Od originálních knih se v tomto epickém příběhu odkloníme a je na pováž...

Divadlo

Ľadové zrkadlo

ladove zrkadlo zpV rámci Bratislavského majálesu sa 1. mája predstavili deti z ochotníckeho divadla z Devínskej Novej Vsi pod vedením Marty Potančkovej v detskom muzikálovom predstavení Ľadové zrkadlo. ...

Film

10. festival LA PELÍCULA spouští předprodej; představí ceněné novinky, filmy z Latinské Ameriky i perličky s Banderasem

pelic 200Provokativní a aktuální témata, naturalistické pohledy na současnou společnost i odhalování historie, bláznivé komedie, dramata, autorské snímky, ale i hudební film či dokumentární road movie. Festival La Película již podesáté ukáže rozmanitost španěls...