Banner

Jakubiskovo živé stříbro imaginace

Email Tisk

jakubisko Zive stribro 200Na konci dubna oslavil režisér Juraj Jakubisko, kdysi jeden z nejmladších aktérů československé nové vlny, pětasedmdesátiny. Česká televize k tomu nachystala sérii jeho filmů a sám Jakubisko si nadělil knihu poutavých vzpomínek Živé stříbro. Vydalo ji nakladatelství XYZ.

 

 

Do tuzemské kinematografie vstoupil Juraj Jakubisko před pětačtyřiceti lety a byl to vstup impozantní. Do vyprávění vnesl burleskní, surovou, ale přitom hravou obrazotvornost jako hlavní stavební kámen. Tvarově suverénní byly již Jakubiskovy krátkometrážní pokusy, prodchnuté podmanivě soumračnou melancholií. To vše vešlo také do režisérova celovečerního debutu Kristove roky (1967), zpodobňujícího nezakotvené osudy mladého Slováka v Praze.

A pak následoval obdivuhodný rozjezd, během tří let (1968-1970) roztočil tři filmy, které mohly znamenat zásadní předěl ve vývoji celé československé kinematografie - kdyby ovšem nebyly okamžitě zakázány. Povídkové podobenství Zbehovia a pútnici (1968), varující před válečným běsněním, ještě zvítězilo na plzeňském národním festivalu, ale do distribuce již vstoupit nesmělo, vadil nejen deziluzivní akcent, ale zejména dokumentární vsuvka o vstupu "spřátelených" vojsk v srpnu 1968.

 jakubiskoZbehiovia a putnic

Následný anarchistický počin Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) spatřila jen hrstka diváků na rozsáhlé přehlídce československé kinematografie v italském Sorrentu. Třetí příspěvek Dovidenia v pekle, priatelia (1970) Jakubisko dokončoval až po dvaceti letech, po pádu komunistického režimu. Mladý tvůrce se musel ve svých třiatřiceti - oněch "Kristových letech" - smířit s tím, že oslnivý umělecký rozlet skončil tvrdým přistáním.

jakubisko  Vtackovia siroty

Až sem Jakubisko své vzpomínání dovádí, aniž by se zavazoval, že ještě sepíše nějaké pokračování. Začíná svým narozením v rázovité slovenské dědině Kojšov, v osadě, kam snad nevedla ani žádná cesta, jen vyšlapané stezky. A jednotlivé události si vybavuje jako barvité, sugestivní obrazy, které zbývá jen nakreslit, vyfotografovat nebo nafilmovat. Některé jako by se vsákly i do jeho pozdějších filmů.

Popisuje své dětství i dospívání, vojenskou službu i křivolaký vzdělávací proces, kdy doslova nasával nové, dosud neznámé podněty. Přibližuje svérázné postavičky, s nimiž se setkával, svěřuje se s milostnými zážitky. A zejména se znovu a znovu vrací k někdy bolestnému překonávání svého vesničanství. Když se ocitá na studiích FAMU v Praze, naráží na odmítavé postoje svých spolužáků. Dávají mu najevo své opovržení, svou kulturní převahu - a netuší, že je záhy zastíní svým eruptivním talentem. Už jeho školní filmy prozrazují zrod mimořádné osobnosti.

Ve stručných náčrtech Jakubisko přibližuje hlavně spřízněné duše, ať již to byl oddaný kamarád, ostýchavý Elo Havetta, z něhož se též vyklubal nadějný filmař, nebo ročníkoví pedagogové Václav Wassermann a Bořivoj Zeman. Byli to režiséři klasicky vystavěných komedií (u prvního např. Plavecký mariáš, u druhého Dovolená s Andělem), avšak vycítili a plně podporovali robustní svéráz svého studenta. Jakubiskova talentu si ostatně vážili i další učitelé, jakkoli nahlížení s menšími či většími výhradami, ale posléze stejně s úctou a obdivem - Otakar Vávra, případně A. M. Brousil. Se zadostiučiněním vzpomíná na vlnu hřejivé přízně, na zájem, jaký svými díly vyvolal, na jednání v zahraničí.

Nepominul však ani ty, kteří se na jeho věhlasu přiživili (jako italský producent Ergas) nebo mu dokonce ničili uměleckou dráhu. Ján Podhradský, normalizační ředitel bratislavské Koliby, filmového studia, odkud je Jakubisko nadlouho vykázán, téměř básnicky odůvodnil vynesený ortel: "Z filmu Věry Chytilové Pytel blech, který avizoval novou vlnu, přilétli na Kolibu ptáčci, siroty a blázni a s nimi hejno bludných myšlenek o tom, že rozhodující pro náš film je úspěch na západních festivalech, a ne zájem našeho socialistického diváka... Z některých filmařů se postupně stali zběhové a poutníci, bloudící po zpustošených zahradách kultury."

Jakubisko vypráví prostě a uvolněně, vyhýbá se složitějším úvahám. Nechává své vzpomínky volně protékat, byť někdy až příliš bezbřeze. Ovšem podmanivou obrazotvornost, kterou tak uchvacoval ve svých filmech, se mu ne vždy podařilo vyjádřit slovy, někdy se ocitá na hraně banalizace. Nenalezneme však nic strojeného ani alibistického. Neskrývá svůj subjektivní náhled, když si vybavuje (nebo rekonstruuje?), jak to či ono prožíval. Vypomáhá si přitom jakýmsi "zpřítomněním" zážitků, když je opatřuje útržky rozhovorů, když si spřádá, co mohl tehdy říkat a co mu říkali jiní.

Věřím v upřímnost spontánně předestřené zpovědi, rozčleněné do šestnácti kapitol, které zpravidla provázejí údaje o konkrétním místu a datu. Začíná se Kojšovem a rokem 1938, končí Bratislavou na počátku 70. let. Tehdy se rozbíhala další, "vyhnancovitá" etapa Jakubiskova života. Jak sám na předposlední stránce píše, živé stříbro tvůrčího zaujetí se proměnilo v obyčejnou rtuť, po které zbyly jen výpary, pro leckoho jedovaté. A i ty se nakonec rozplynuly...

jakubisko Zive stribro

Juraj Jakubisko: Živé stříbro
Ze slovenštiny přeložil a upravil Pavel Cmíral
Vydalo nakladatelství XYZ, Praha 2013. 320 stran + 21 stran obrazových příloh.
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: kniha, www.ioffer.com, www.asianworld.com


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

KAMILA PĚTRAŠOVÁ

redaktorka K21, PR manažerka UPM v Praze

Jestli se o mně něco dá říct, tak že jsem knihomol. A proto bych na tomto místě doporučila několik autorů, kteří mi dělají nejčastěji společnost. Zaměřuji se především na severskou krimi, a tak pokud hledáte nějaký tip a rádi se trochu bojíte, podívejte se v knihkupectví nebo v knihovně na jména: Dan T. Sehlberg, Samuel Bjork, Carl-Johan Vallgren, Kristina Ohlsson, Camila Läckberg, Gard Sveen, Jens Lapidus. Určitě se hodně z vás těší na pokračování příběhu Lisbeth Salanderové, na kterém pilně pracuje David Lagercrantz. Pro případ, že byste chtěli okusit spíše severský humor – Jonas Karlsson a Lars Vasa Johansson jsou správnou volbou. Pokud jste fanoušci severu a knihy vám nestačí, sledujte aktivity Skandinávského domu. Pro divadelní večer doporučuji hru Švandova divadla na Smíchově Zabít Johnnyho Glendenninga – jestliže vám nevadí peprná slovíčka nebo výstřely. Jako PR manažerka Uměleckoprůmyslového musea v Praze nemohu opomenout krásnou expozici Český kubismus v Domě U Černé Matky Boží a komorní Galerii Josefa Sudka, která sloužila jako Sudkův byt, až do jeho smrti – zažijte pravý genius loci.

Anketa


Banner

Chat s osobností

Hledat

Mimísek 13

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Nicky

nicky 200S osobou Nicholase Wintona jsem se poprvé setkala v kině při promítání filmu Síla lidskosti. Byl to tak emotivní zážitek, že jsem dlouhou dobu nemohla myslet na nic jiného. Příběh mladého Angličana, který přijel těsně před vypuknutím druhé světové válk...

Nové komentáře

  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...
     
  • 17.05.2017 07:55
    problém
    Nelze odeslat odpovědní ...

Facebook

Twitter


Literatura

Deník třicetileté puberťačky na cestách

200cabotÚdajně by mělo jít o knihu pro dospělé a podle všeho také o vyprávění příběhu jedné dospělé ženy. Ani na jedné frontě však tento aspekt nesedí.

...

Divadlo

Záhada Jablůňkov witch

altČarodějnici, která stojí za ztrácením dětí, nemají jen v Blair. Jedna jí podobná řádí i ve vesnici Jablůňkov. Tu z Blair “jen” mapovali studenti s kamerou v ruce, proti čarodějnici od Jablůňkova byl nasazen detektiv Lupa. Její záhadu rozpl...

Film

Žádný film není jako film o Mupetech
ImageOriginálu se opravdu jen těžko něco přiblíží. Nejenom, že Mupeti jsou nenahraditelné loutkové příšerky, ale také nikdo další neměl v Disney produkci tak šílený nápad. O nadabované české verzi se zmíním dále v textu....