Reklama

Jakubiskovo živé stříbro imaginace

Email Tisk

jakubisko Zive stribro 200Na konci dubna oslavil režisér Juraj Jakubisko, kdysi jeden z nejmladších aktérů československé nové vlny, pětasedmdesátiny. Česká televize k tomu nachystala sérii jeho filmů a sám Jakubisko si nadělil knihu poutavých vzpomínek Živé stříbro. Vydalo ji nakladatelství XYZ.

 

 

Do tuzemské kinematografie vstoupil Juraj Jakubisko před pětačtyřiceti lety a byl to vstup impozantní. Do vyprávění vnesl burleskní, surovou, ale přitom hravou obrazotvornost jako hlavní stavební kámen. Tvarově suverénní byly již Jakubiskovy krátkometrážní pokusy, prodchnuté podmanivě soumračnou melancholií. To vše vešlo také do režisérova celovečerního debutu Kristove roky (1967), zpodobňujícího nezakotvené osudy mladého Slováka v Praze.

A pak následoval obdivuhodný rozjezd, během tří let (1968-1970) roztočil tři filmy, které mohly znamenat zásadní předěl ve vývoji celé československé kinematografie - kdyby ovšem nebyly okamžitě zakázány. Povídkové podobenství Zbehovia a pútnici (1968), varující před válečným běsněním, ještě zvítězilo na plzeňském národním festivalu, ale do distribuce již vstoupit nesmělo, vadil nejen deziluzivní akcent, ale zejména dokumentární vsuvka o vstupu "spřátelených" vojsk v srpnu 1968.

 jakubiskoZbehiovia a putnic

Následný anarchistický počin Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) spatřila jen hrstka diváků na rozsáhlé přehlídce československé kinematografie v italském Sorrentu. Třetí příspěvek Dovidenia v pekle, priatelia (1970) Jakubisko dokončoval až po dvaceti letech, po pádu komunistického režimu. Mladý tvůrce se musel ve svých třiatřiceti - oněch "Kristových letech" - smířit s tím, že oslnivý umělecký rozlet skončil tvrdým přistáním.

jakubisko  Vtackovia siroty

Až sem Jakubisko své vzpomínání dovádí, aniž by se zavazoval, že ještě sepíše nějaké pokračování. Začíná svým narozením v rázovité slovenské dědině Kojšov, v osadě, kam snad nevedla ani žádná cesta, jen vyšlapané stezky. A jednotlivé události si vybavuje jako barvité, sugestivní obrazy, které zbývá jen nakreslit, vyfotografovat nebo nafilmovat. Některé jako by se vsákly i do jeho pozdějších filmů.

Popisuje své dětství i dospívání, vojenskou službu i křivolaký vzdělávací proces, kdy doslova nasával nové, dosud neznámé podněty. Přibližuje svérázné postavičky, s nimiž se setkával, svěřuje se s milostnými zážitky. A zejména se znovu a znovu vrací k někdy bolestnému překonávání svého vesničanství. Když se ocitá na studiích FAMU v Praze, naráží na odmítavé postoje svých spolužáků. Dávají mu najevo své opovržení, svou kulturní převahu - a netuší, že je záhy zastíní svým eruptivním talentem. Už jeho školní filmy prozrazují zrod mimořádné osobnosti.

Ve stručných náčrtech Jakubisko přibližuje hlavně spřízněné duše, ať již to byl oddaný kamarád, ostýchavý Elo Havetta, z něhož se též vyklubal nadějný filmař, nebo ročníkoví pedagogové Václav Wassermann a Bořivoj Zeman. Byli to režiséři klasicky vystavěných komedií (u prvního např. Plavecký mariáš, u druhého Dovolená s Andělem), avšak vycítili a plně podporovali robustní svéráz svého studenta. Jakubiskova talentu si ostatně vážili i další učitelé, jakkoli nahlížení s menšími či většími výhradami, ale posléze stejně s úctou a obdivem - Otakar Vávra, případně A. M. Brousil. Se zadostiučiněním vzpomíná na vlnu hřejivé přízně, na zájem, jaký svými díly vyvolal, na jednání v zahraničí.

Nepominul však ani ty, kteří se na jeho věhlasu přiživili (jako italský producent Ergas) nebo mu dokonce ničili uměleckou dráhu. Ján Podhradský, normalizační ředitel bratislavské Koliby, filmového studia, odkud je Jakubisko nadlouho vykázán, téměř básnicky odůvodnil vynesený ortel: "Z filmu Věry Chytilové Pytel blech, který avizoval novou vlnu, přilétli na Kolibu ptáčci, siroty a blázni a s nimi hejno bludných myšlenek o tom, že rozhodující pro náš film je úspěch na západních festivalech, a ne zájem našeho socialistického diváka... Z některých filmařů se postupně stali zběhové a poutníci, bloudící po zpustošených zahradách kultury."

Jakubisko vypráví prostě a uvolněně, vyhýbá se složitějším úvahám. Nechává své vzpomínky volně protékat, byť někdy až příliš bezbřeze. Ovšem podmanivou obrazotvornost, kterou tak uchvacoval ve svých filmech, se mu ne vždy podařilo vyjádřit slovy, někdy se ocitá na hraně banalizace. Nenalezneme však nic strojeného ani alibistického. Neskrývá svůj subjektivní náhled, když si vybavuje (nebo rekonstruuje?), jak to či ono prožíval. Vypomáhá si přitom jakýmsi "zpřítomněním" zážitků, když je opatřuje útržky rozhovorů, když si spřádá, co mohl tehdy říkat a co mu říkali jiní.

Věřím v upřímnost spontánně předestřené zpovědi, rozčleněné do šestnácti kapitol, které zpravidla provázejí údaje o konkrétním místu a datu. Začíná se Kojšovem a rokem 1938, končí Bratislavou na počátku 70. let. Tehdy se rozbíhala další, "vyhnancovitá" etapa Jakubiskova života. Jak sám na předposlední stránce píše, živé stříbro tvůrčího zaujetí se proměnilo v obyčejnou rtuť, po které zbyly jen výpary, pro leckoho jedovaté. A i ty se nakonec rozplynuly...

jakubisko Zive stribro

Juraj Jakubisko: Živé stříbro
Ze slovenštiny přeložil a upravil Pavel Cmíral
Vydalo nakladatelství XYZ, Praha 2013. 320 stran + 21 stran obrazových příloh.
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: kniha, www.ioffer.com, www.asianworld.com


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

JUDr. JITKA LENKOVÁ


nar. 20. ledna 1963, obchodní manažerka, Kozoroh (a skoro Vodnář), ascendent ve Štíru,v čínském horoskopu Tygr (ten vodní, ze všech Tygrů nejhodnější), v indiánském Vydra

  • pochází z Tábora, žije ve středočeské obci Statenice, OSVČ, je hlavně publicistka, inzertní manažerka (a poradenství všeho druhu - nevíte si rady, zeptejte se tady :-) )
  • s K21 spolupracuje od 7. 7. 2017, protože tady prý může zúročit své pracovní zkušenosti ve prospěch dobré věci a ve společnosti skvělých lidí, to znamená v pohodě
  • zrovna teď se chystá druhý dotisk její knihy Tajemná místa Česka, takže to bude celkem náklad 11 tisíc výtisků, což je na naše poměry víc než slušné
  • Jitka je milovnicí koček, odchovala 4 koťata, která kočka prvorodička vrhla venku na zahradě a která tam také strávila první měsíc svého života (zastřešila je jako vykopávky). Jitka říká, že je zřejmě jediná, kdo pěstuje kočky na záhoně,což asi hovoří za vše
  • Jitky motto je jednoznačné: Karma je zdarma
  • navíc mé podnikatelské zásady: 1. jít cestou nejmenšího odporu, 2. priority - stanovovat, držet se jich a přehodnocovat, 3. zaměnitelnost
  • když v projektu jeden segment nefunguje nebo nevyjde, hledat náhradu, 4. udělej to hned!, 5. kdo se ani nepokusí, vzdává to rovnou
Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 23

Z archivu...

Čtěte také...

O schůzce, která se vlastně neuskutečnila

Rendez vous 200Přestože se román Deborah McKinlayové jmenuje Rendez-vous v Paříži, nejde vůbec o milostné randění v městě nad Seinou. Ti dva, o nichž je řeč, se do francouzské metropole spolu vůbec nedostanou. Na rendez-v...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Bella a Sebastián - soudržnost, láska a velká odvaha

Bella perexSilnější kniha většího formátu s líbivou obálkou, na níž je fotografie chlapce s velkým bílým psem, je rozdělena do pěti částí. Každá část skrývá několik kapitol napsaných tak poutavě, že i můj dvanáctiletý syn, kterého do čtení jinak doslova k...

Divadlo

PIŠ, KAFKA, PIŠ

KafkoPis perexJak se asi tvářil Franz Kafka, když psal slavnou povídku Proměna? A co si myslel o hlavním hrdinovi Řehoři Samsovi? Herci divadla SKLEP Monika Načeva, Jan Slovák, David Vávra a Lenka Vychodilová vidí Franze K...

Film

Začátek a konec Fresh Film Fest: Bestie a Wrong

drama bestie fresh film fest9. ročník mezinárodního filmového festivalu Fresh Film Fest zahájí ve středu 29. srpna psychologické drama Bestie, zatím poslední snímek dánského režiséra Christoffera Boeho,...