Reklama
Banner

Nebe začíná v tobě

Email Tisk

nebe zacina v tobe200K relativně útlé knížce jsem se dostala víceméně omylem. Ale byla to šťastná náhoda. Jako laik toho vím velmi málo o mnišství, jeho důvodech, způsobu přemýšlení těchto lidí, natož žijících v první polovině prvního tisíciletí (přesněji 300 – 600 n. l.). Začalo mě to zajímat.

 

 

Mnichové v té době odcházeli do pouště, pozorovali a poznávali sami sebe uzavřeni o samotě v „kellách“ (mnišských celách), kde jim nezbývalo nic jiného, než zůstat sami se sebou, neutíkat před sebou do reje a víru světa. Soustředěni sami na sebe se učili poznávat, pozorovat své pocity a myšlenky, vášně a emoce, pochopit je, smířit se s nimi a dosáhnout vnitřního klidu. Skrze poznání svých vášní a emocí pochopili jednání lidí kolem sebe a skutečně tak prožívali boha. Jedná se o tzv. spiritualitu zdola, kdy poznáním své nedokonalosti a chyb lze skutečně procítit přítomnost boha. Dnes podobným způsobem pracují analytičtí psychologové Jungovy školy. Psychologové se dnes zajímají o zkušenosti dávných mnichů, o jejich metody, jak se snažili pozorovat myšlenky a pocity lidí a zacházet s nimi.

Vědci se přou, z čeho mnišství povstalo. Zřejmě nemá jen křesťanské kořeny, neboť Bible k mnišství nevyzývá. Zdá se, že mnišství je všeobecné lidské hnutí, protože se vyskytuje ve všech náboženstvích. Důvodem může být prapůvodní touha v člověku sjednotit se s Bohem, askezí a útěkem ze světa se připravit na setkání s ním. Křesťanští mniši jdou za touto touhou. Mnohé jejich myšlenky a praktiky vycházejí z řecké filozofie, podobají se myšlenkám pythagorejců. Znalosti asketické praxe přejali od asketů různých náboženství. Potřebovali je, aby zvládli osamělý život v poušti a neskončili psychickým zhroucením a šílenstvím.

Mniši chápali své pokyny k askezi a spiritualitě jako úvod do umění zdravého žití. Kolem roku 300 se začali usazovat na různých neobydlených místech včetně pouští. Pracovali a modlili se tam celý den, postili se a vzájemně se předháněli v askezi. Stali se psychology tehdejší doby, neboť v samotě pozorovali přesně své myšlenky a pocity, rozebírali je se svým duchovním otcem po nedělní mši, aby jejich asketický zápas nevedl k omylům. Vznikla tak tzv. mnišská zpověď, při níž nešlo o odpuštění hříchů, ale o duchovní vedení. Jednalo se o jakýsi předstupeň terapeutického rozhovoru, jak jej rozvinula moderní psychologie. Proto se k mnichům začali stahovat poutníci, kteří si k nim přicházeli pro radu. Začaly vznikat kláštery, které formovaly svými motlitbami a prací kulturu západního světa. Některé moudré rady, příběhy, výroky a poučení „otců pouště“ byly zaznamenány ve sbírkách výroků (apofthegmatech), ze kterých lze čerpat i v naší době.

Například: „Stálost – snášet sám sebe, zůstat u sebe – je podmínkou každého lidského a duchovního pokroku.“ „Strom musí zakořenit, aby mohl růst. Stálé přesazování jen brání rozvoji.“ Nebo: „Mnich přece nezůstává sedět v cele, protože si myslí, že je lepší než lidé, kteří zůstali ve světě. Mnohem spíše se stahuje do své kelly proto, aby svět chránil před sebou. Je to jistý druh duchovní ochrany životního prostředí, který tu praktikuje. Očišťuje svět na malém prostoru své kely od zloby a nenávisti a vytváří tak kousek čisté atmosféry lásky a milosrdenství“. Při čtení tohoto výroku mě napadla analogie s vězni. Vůbec mě napadala celá řada myšlenek, celá kniha je velmi inspirativní. Ale to už posuďte sami.

nebe zacina v tobe

Název knihy: Nebe začíná v tobě. Moudrost otců pouště
Autor: Anselm Grün
Překlad: Jiřina Štouračová
Nakladatelství: Portál, s. r. o., 2013



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Úvod do vizuální kultury

uvod do vizualni kulturyVětšina lidí - zejména těch méně soudných, neschopných orientovat se v záplavě informací a dospět k vlastnímu pohledu - si svou představu o okolním světě a dění tam probíhajícím vytváří zejména prostřednictvím televiz...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Ruda z Ostravy - podivín nebo borec? SELEBRYTA!!!

selebryta perexPro někoho je Ruda z Ostravy podivín, pro někoho trapný a pro někoho borec. Já ho registruji již několik let v rozhlasových a televizních pořadech a přiznám se, že jsem nikdy moc dobře nevěděla, co si o něm mám myslet. Často jsem se ptala, ...

1984 – Divadelní představení proti nenávisti

1984 200Divadlo D21 uvede své úspěšné představení 1984. Adaptace mrazivého románu od George Orwella získá tentokrát další význam. Představení je totiž benefiční a Divadlo D21 bude hrát ve prospěch podpory tzv. Hate Free zóny, tedy míst bez strachu a nenávisti....

Muž z oceli aneb Návrat Supermana na filmová plátna

Superman je asi nejslavnější komiksovou postavou na světě a patří k největším klenotům, jaké tato literatura má. Celovečerní film Richarda Donnera z roku 1978 byl navíc průkopníkem, protože tehdy se podobné adaptace nenosily a šlo o velké riz...

Starý dobrý kov

altIron Maiden. Vyčpělá legenda? Soubor „unavených starců“ pro omezené  publikum pár let před důchodem? Otravné retro? Jestli vás tohle napadá, jděte se bodnout! Anebo – dejte si na uši sluchátka a poslouchejte nové 2CD „En Vivo!...