Slovy thriller či bestseller se označuje kdejaká kniha, ne každá z označených si tento přídomek zaslouží. Zloději lidí – krimiromán Roberta Craise – na ně mají právo. Autor totiž má nos na trháky. A dokáže velmi lákavé téma svižně zpracovat. Příběh mladého páru, který se nešťastnou shodou okolností dostane do smrtelného nebezpečí, strhne čtenáře k překotnému hltání událostí a nepustí ho, dokud nenarazí na konec.

 

Autor tvrdí v úvodu příběhu, že jde o fikci. Snažím se tomu uvěřit! Jenže jeho příběh je vystaven natolik reálně, že mi červíček nejistoty vrtá hlavou: A co když je to pravda? Co když se kupčení s lidmi tímto způsobem na americko-mexické hranici děje? Vždyť o podobných praktikách zločineckých a naprosto perfektně zorganizovaných gangů se dozvídáme dost často z různých zpráv v médiích. Organizovaný zločin těžící z chudoby lidí v různých koutech světa a jejich touhy po lepším životě v bohaté zemi je skutečností. A nejen na území Severní Ameriky.

Pojďme k ději: Krista a Jack, mladý pár, se dostanou do potíží. Vyjeli si na vyjížďku do noční kalifornské pouště. Nečekají nic zlého, místo, kam míří, je nedaleko jejich poklidného městečka. Jenže právě tady dojde ke střetu bandy pašeráků lidí, která právě přes hranice převezla skupinu lidí, s gangem únosců. Nelítostní bandité zajmou celou skupinu i mladý pár, který se k akci přichomýtl. Nešťastníky čeká živoření v příšerných podmínkách. Únosci požadují výkupné od jejich rodin – nejde o vysoké částky, jde jen o jejich pravidelnost. Dokud peníze tečou, zajatci žijí, tedy spíš živoří, vyschne-li pramen, je s nimi konec. Skvěle naplánovaný brutální a nelítostný byznys.

Kristina matka Nita Moralesová je přesvědčena, že dcera pouze utekla z domova. A podivný telefonát, v němž ji Krista podivným přízvukem žádá o peníze, považuje za hloupý způsob, jak chce vymámit prostředky k útěku. Přesto se obrátí na soukromého detektiva Elvise Coela. Chce, aby jí milovanou dceru přivedl zpátky domů. Ani Elvis nepředpokládá, že se při pátrání dostane tak blízko smrti. Očekává běžnou rutinu. Velmi záhy se však zamotá do sítě nebezpečných individuí a stane se jejich zajatcem. Jeho parťák Joe Pike naštěstí zasáhne včas a všechny osvobodí. Pro mnohé zajatce je však už pozdě… Zatraceně pozdě.

Když lidé volají soukromému detektivovi, protože se pohřešuje někdo, koho milují, a především je-li to jejich dítě, probublává jejich hlasem strach jako škvařící se sádlo. Když onoho rána Nita Moralesová volala, protože pohřešovala svou dospělou dceru, neznělo to vystrašeně. Byla popuzená. Paní Moralesová mi volala, protože před osmi týdny vyšel v nedělním Los Angeles Times Magazine článek, ve kterém se psalo o případu, při němž se mi podařilo očistit nevinného muže obviněného z několikanásobné vraždy. Novináři z časopisu přišli do mé kanceláře, udělali několik moc pěkných fotek a rozhovor, ve kterém jsem díky nim mluvil jako kříženec Philipa Marlowa a Batmana. Kdybych byl Nitou Moralesovou, zavolal bych si také.
(strana 22)

Robert Crais se v románu drží klasické formy stavby dramatu. Stručně uvede čtenáře do děje, rozvine jednotlivé motivy a podmotivy, aby v rychlém staccatu dospěl k rozuzlení. Je mistrem dialogů, znalcem prostředí, popisy omezuje na nezbytně nutné vykreslení tohoto prostředí. Jeho styl je „filmový“ a zcela odpovídající „drsné americké škole“, je nevyumělkovaný, střízlivý, míří spolehlivě na cíl jako pěst rváče na bradu soupeře. Obraz za obrazem postupuje vpřed a hlavním atributem je „akce“. Své hrdiny vykresluje jasně a zřetelně, snaží se vystihnout jejich dobré i špatné stránky, žádná z postav není černobílá. Výsledkem je drsný příběh, mistrně napsaný a rychle se čtoucí. Skvělý román na víkend. Robert Crais je zkrátka mistrem kriminálních románů.

Robert Crais se proslavil jako literární otec soukromého detektiva Elvise Colea a řadou úspěšných románů, v kterých tento hrdina vystupuje. Tento rodák z Louisiany s oblibou vypráví, jak se vlastně stal spisovatelem. Prý to má na svědomí brožované vydání Raymonda Chandlera, které v patnácti letech koupil z druhé ruky a přečetl jedním dechem. To zažehlo jeho celoživotní lásku k městu Los Angeles, k detektivkám a k psaní příběhů. Dalším vzorem mu byl údajně Ernest Hemingway.

Přesto jeho kariéra nezačala u knížek, ale u filmu. Pracoval v Hollywoodu na scénářích tak známých seriálů, jako jsou Cagneyová a Laceyová nebo Miami Vice. Za svou práci na seriálu Hill Street Blues (u nás známý jako Poldové z Hill Street) obdržel cenu Emmy. Později z filmového průmyslu odešel a zaměřil se na svůj sen stát se romanopiscem.

Dnes se jeho romány prodávají asi ve dvaačtyřiceti zemích světa, tři z jeho knih byly nominovány na Edgarovu cenu a v roce 2005 se stal držitelem ceny Ross Macdonald Literary Award. Podle jeho románu Rukojmí vznikl úspěšný film, v němž hlavní roli hrál Bruce Wilis.

Žije v horách Santa Moniky s jednou manželkou, třemi kočkami a mnoha tisíci knih.

Název: Zloději lidí
Autor: Robert Crais
Překladatel: Hana a Martin Sichingerovi
Vydáno: 2013
Stran: 352
Vydalo nakladatelství: Metafora
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Metafora

< Předchozí		Další >