Reklama
Banner

Geografie ztráty – román Němci Jakuby Katalpy

Email Tisk

nemci200Hned na začátku je smrt. Zemřel otec čtyř dětí – Konrád. Jejich vztah k otci a otce k nim byl složitý. Celý vnitřní svět Konráda Mahlera převrátil naruby okamžik, kdy mu Hedvika Mahlerová, žena, kterou považoval za svou matku, přiznala, že balíčky, které na její adresu leta přicházejí z Německa, nejsou od nějaké vzdálené příbuzné, ale že je posílá jeho skutečná matka. Konrád tuto ženu, Kláru Rissmanovou, začal okamžitě nenávidět, vždyť ho jako miminko opustila, nechala ho v poválečné Praze. Přijal pravdu Hedvičinu, po jiné nepátral. Ale bylo to tak doopravdy? Skutečně ho jeho vlastní maminka odložila k cizím lidem a sama se vrátila po válce do vlasti?

Cítili jsme k němu podivnou, vysilující lásku; on nás měl rád podobně. S Martinem chodíval na ryby a s Pavlem stavěl papírové modely letadel. Mně koupil vytoužené akvárium a pravidelně se mnou objížděl burzy, kde jsem měnila závojnatky za paví očka a naopak. S Danielem fotografoval, pořídil mu dokonce drahý aparát a učil ho vyvolávat fotky.
Navzdory tomu však byly dny, kdy bylo lepší mu jít z cesty. Zničehonic se celý scvrkl, zavřel se v ložnici a odmítl vycházet, matka mu nechávala jídlo za dveřmi.
Museli jsme být ostražití, stále na pozoru, protože život s ním se podobal chůzi po zamrzlém rybníce, neměli jsme tušení, jak je led pod našima nohama silný. Někdy jsme si mohli dovolit, cokoli nás napadlo, a otec se jen blahosklonně usmíval, jindy stačilo neopatrné slovo a sesypal se, křičel a odcházel s prásknutím dveří.
Nejhorší to bylo, když přišly balíčky z Německa.
„Svině už zase píše,“ říkával s posměchem.
Mluvil o své matce.
(strany 12 a 13)

Po smrti tatínka dcera vyklízí pozůstalost a právě tehdy jí dojde, že všechno nemuselo být tak, jak se zdá. Přes odmítání bratrů se rozhodne odhalit minulost vlastní babičky Kláry. Touží vědět, jaká byla, co ji vedlo k tomu děsivému rozhodnutí, opustit vlastní dítě. A tak začíná dlouhé vyprávění o strastiplném životě jedné německé ženy, do jejíhož osudu zasáhly obě války a poválečné uspořádání Evropy.

Klára Rissmanová měla život krásně nalajnovaný – jedináček, milující rodiče, studia – stala se učitelkou. Pak potkala toho, kdo se měl stát jejím manželem. Vše spělo k svatbě, když zasáhlo gestapo – ženich byl těsně před svatbou popraven pro vlastizradu. A ke všemu Klára ztrácí své místo učitelky a nastupuje do továrny. Učit by mohla, ale ne v říši, musela by do Sudet. Po jednom z náletů se rozhodne a odjede. Stane se učitelkou vesnické školy v obci zvané Rzy.

Žije sice mezi Němci, ale místní obyvatelé jsou před ní ostražití – bojí se jí, jako by byla němečtější než oni, je přece říšská Němka. Jejím jediným přítelem je kolega učitel Fuchs, později se k němu přidá a milencem se stane ras Weissmann. Klára se pomalu sžívá s vesnicí a vesnice s ní. Přes všechny počáteční rozpaky se mladé učitelce podaří zakořenit, líbí se jí poklidný život a odmítá výzvy rodičů, aby se vrátila domů nebo, později, aby s nimi odjela do Švýcarska. Jako kdyby nechtěla přijmout fakt, že trvá ještě válka a Německo v ní vítězem nebude. Poválečné období ji zaskočilo nepřipravenou. Je jediná, kdo nebyl z vesnice odsunut – ztratily se její doklady, neexistuje. Přežívá na statku s kolegou Fuchsem. Jejich osud je sblíží. Klára čeká dítě. Přichází nová rána – její přítel má být vyhoštěn, ona ne. Muž nedokáže přijmout odchod ze svého rodiště, spáchá sebevraždu, Klára zůstává na statku. Je vyšetřována, ale doklady nemá, stále neexistuje, bojí se o své dítě. Je bezradná. Pomoc přichází nečekaně, někdejší učitelka Anna Wagnerová, její předchůdkyně, o které se spekulovalo, že zmizela neznámo kam a snad i zemřela, se vrátila. Kláře pomohla odjet do Prahy k její sestře Hedvice Mahlerové… Ale byla to doopravdy pomoc? Dá se po tolika letech dopátrat skutečné pravdy? Dokáže to dcera Konráda Mahlera?

nemci1

Jakuba Katalpa vytvořila členitou mozaiku osudů mnoha lidí, kteří se v určitých okamžicích svého života potkali na delší či kratší dobu. Všechny do jednoho ovlivnily „velké dějiny“ – války první i druhá a pak poválečná doba. Prožijeme život jedné německé rodiny, která přijímala vše, co se děje kolem ní, a snažila se žít pokud možno nenápadně a bezkonfliktně, jejím cílem bylo hlavně přežít. Válka všem převrátila životní cestu. Autorka nám ukazuje, jak těžké je najít nový směr, někde opět zakořenit, vytvořit si znovu vlastní místečko, navázat na zpřetrhané vazby a vztahy. Vidíme každodenní život a najednou ony „velké dějiny“, které známe z učebnic dějepisu a historických publikací, vidíme naprosto jinak. Malé střípky do sebe zapadají jako puzzle a vytvářejí jeden velký, členitý a mnohabarevný obraz. Najednou přestaneme vidět černobíle.

Velmi vzrušující román, který bych charakterizovala jako „komiks malovaný slovy“. Pročítáte jednotlivé příběhy a před očima vám vyskakují obrazy. Ty spojujete a dokreslujete. Obarvujete jimi to, co jste se naučili ve škole – zaplňujete dějepis skutečnými, živoucími lidmi. Lidmi s jejich klady a zápory. A tak jednotlivé korálky lidských osudů navlékáte na nit, abyste na konci měli před sebou drsný i něžný příběh velké životní ztráty, vykořenění a hledání nové cesty v celé jeho členitosti. Jedinečně rozehrané osudy, výtečně vykreslené charaktery všech postav, skvěle vystavený román, vytříbený jazyk – to jsou hlavní atributy, které z románu Němci vytvářejí skvost české literatury minulého roku. Není divu, že si jeho kvalit povšimli porotci jak Magnesie Litery, tak Ceny Česká kniha za rok 2012. Teď musíme počkat, zda nominace přetaví román Jakuby Katalpy v cenu nejvyšší. U čtenářů ji už určitě získala.

Jakuba Katalpa (vlastním jménem Tereza Jandová, nar. 1979) je spisovatelka a výtvarnice. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii. Její románový debut Je hlína k snědku? byl v roce 2007 nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku a Hořké moře získalo v roce 2009 nominaci na Cenu Jiřího Ortena.

nemci2
Název: Němci
Autor: Jakuba Katalpa
Vydáno: 2012
Stran: 422
Vydalo nakladatelství: Host, Brno
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: nakladatelství Host


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Papiňák: Malý soubor drobných úvah

Papinak krivancovaDostala se mi do rukou útlá knížka v měkké vazbě, tak akorát do kabelky. Napsala a vydala ji Ludmila Křivancová, která do ní shromáždila čtyřicet glos, čtyřicet svých náhledů na život.  Knížka se jmenu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Všichni jsme zrozeni k běhu

altDivoké a drsné mexické pohoří Sierra Madre plné kamení a kaktusů je domovem tajemného národa Tarahumarů a bláznivého běžce, jehož Tarahumarové přijali za svého přítele a spřízněnou duši. Dali mu jméno Caballo Blanco – Bílý Kůň.

Pan Polštář sice nezahřeje, ale rozhodně nenudí

polstar200Na policejní vyšetřovnu je dovlečen spisovatel, který si myslí, že důvodem je obsah jeho povídek, ve kterých se pravděpodobně provinil proti hlubokému totalitnímu režimu, a je připraven přiznat cokoliv, jen aby jeho povídky zůstaly nedotčené. Pravda...

Filmové ceny TRILOBIT BEROUN 2016 poprvé v přímém přenosu a Janem Krausem v moderátorské roli

trilob200Hned několik novinek provází další ročník filmových cen TRILOBIT BEROUN 2016, které se tradičně udělují v městě Beroun, letos již po šestnácté. Scénou pro vyhlášení nejhodnotnějších českých audiovizuálních děl za uplynulý rok se vůbec poprvé stane ...

18. Rock for People: bouře

altDo druhého festivalového dne se ubytovaní ve stanovém městečku probudili pořádným parnem. Už od ranních hodin sluníčko nikoho nešetřilo, místní rybník vzdálený pár stovek metrů od kempu byl v obležení lačnících po skoro až ledově chladné hladině. Stánkaři d...