Bez televize si sotva dokážeme představit svůj život. Obrázky, které se z ní nepřetržitě linou, ovlivňují, ba určují naše vnímání okolního světa. Někteří badatelé dokonce tvrdí, že ve skutečnosti nezažíváme realitu vůbec, kromě té, jež je dána kódy televize a jiných médií. O tom všem pojednává Kniha o televizi, kterou sepsal Jeremy Orlebar. Její čtvrté vydání se stalo základem českého překladu, který pořídila Helena Bendová.

Velkou předností knihy je její přehlednost: rozčleněna do 23 kapitol postupně probírá klíčové jevy, které postihují celé fungování televize - od zamyšlení nad tím, jaká je dnešní televize a jaký je úkol vysílání veřejné služby, přes vnitřní strukturu a vnímání televizních pořadů diváky až k výrobním procesům, k práci v televizním studiu. Každou kapitolu též provází seznam odborné literatury, převážně ovšem anglické a u nás sotva sehnatelné.

I tento vypravěčský princip prozrazuje, že Kniha o filmu aspiruje na učebnicový rozměr, kdy skrze teoretizující rozmýšlení spěje jak k jasně, zřetelně formulovaným konkrétním poznatkům, tak k jejich stručnému shrnutí do jedné věty pod hlavičkou hesla Zapamatujte si. K některým kapitolám jsou připojeny rozbory jednotlivých pořadů, osobností či profesí. Oceníme rovněž, že snadné pochopitelnosti přispívá i přehledná, terminologicky i výrazově přesná čeština překladatelčina.

Určitě zajímavé jsou postřehy o způsobech komunikace televizních (hraných) pořadů s jejich publikem, autor se zabývá uspořádáním typických seriálových produktů, jmenovitě těch z nemocničního prostředí a obecně pak nekonečných sitcomů. I když takové pořady mohou také zprostředkovávat obraz světa, navzdory naprosté a často primitivní smyšlenosti vnímatelný více či méně jako reálný, jedinečnost televize se opírá hlavně o programy navozující zdání dokumentárně zachycené reality. Málokdo si uvědomuje, že "autenticita" funguje jinak, jak se dočteme pod hlavičkou Zapamatujte si: "Realismus se už nenachází uvnitř televizního obrazu, ale uvažuje se o něm spíše jako o konstrukci vznikající mezi tvůrcem pořadu, zobrazovaným subjektem a publikem." (s.85) Zvlášť patrné je to u reality show, ale také u hudebních pořadů nebo sportovních přenosů.

Zajímavé je rozčlenění jednotlivých typů dokumentu: i z českého vysílání známe observační ("sledovací") dokumenty postavené na výpovědích a skutcích účinkujících osob, snadno si představíme i hraný dokument (případně žánrově sporné docudrama), patří sem rovněž moderovaný dokument (najmě cestopisný), přidat lze hudební dokumenty. Jeden typ ovšem u nás málokdy spatříme, a to dokument autorský, který nepředkládá "objektivní" pohled, ale naopak buduje svébytné autorské stanovisko, mnohdy zaujaté a prosazující jednoznačný výklad. V americkém kontextu je to třeba Michael Moore, v tuzemském bychom hledali asi obtížněji, snad lze uvažovat o Vítu Klusákovi a Filipu Remundovi (proslavení zejména Českým snem).

Důležitá je kapitola o televizních zprávách: hned na počátku se dozvíme, že i v tomto zdánlivě neutrálním pořadu má výběr zpráv a forma, jakou jsou zobrazovány, zjevně politické účinky ve smyslu ideologické dikce. Zapamatujte si: „Televizní zprávy zároveň formují i reflektují dominantní všeobecné předpoklady o tom, co je důležité, jelikož zprávy jsou už z definice tvořeny tím, co je považováno za podstatné.“ (s.112) Jinak řečeno: televize vytváří iluzi důležitosti už tím, že se něčemu jako důležitému věnuje. To znamená, že i zcela okrajová záležitost se může stát zásadní, je-li tak v televizi označena a získá-li tomu odpovídající prostor.

Poslední kapitoly se věnují praktické tvorbě pořadů - od psaní scénáře přes realizaci až k postprodukčnímu dokončení. Vysvětlují, co obnášejí jednotlivé profese, které se podílejí na vzniku televizního pořadu, i když pro některé obtížně hledáme český termín i vymezení (například "runner" označený za "pomocníka"). K lepšímu pochopení textu napomůže též připojený slovníček vybraných speciálních výrazů, k optimální orientaci napomůže rejstřík, slučující předmětná i jmenná hesla. A konečně: odbornou redakci knihy - potažmo revizi překladu - zajišťovala Jitka Saturková z České televize.

Kniha o televizi
Autor: Jeremy Orlebar
Přeložila Helena Bendová, odborná redakce Jitka Saturková.
Vydalo Nakladatelství Akademie múzických umění, Praha 2012, 228 stran.

Hodnocení: 100%

Zdroj foto: Nakladatelství AMU, tservis.com, ceskatelevize.cz

< Předchozí		Další >