Brněnské nakladatelství Host nedávno vydalo do češtiny přeložený román světově úspěšného dramatika, spisovatele, esejisty a také filmového scénáristy žijícího především v New Yorku, původem však Poláka, Janusze Głowackého. Všechna tato svá literární pole působnosti Głowacki přenesl do nejnovější prózy Good Night, Džerzy. Když tento fakt spojíme s poutavým tématem o kontroverzní, dříve reálně existující postavě emigranta, vysokoškolského učitele a především (pseudo)spisovatele Jerzyho Kosińského, máme před sebou přinejmenším zajímavé dílko. Pojďme se s ním tedy více sblížit.
Určitě bude více takových, kteří pohnutý osud Jerzyho neznají, proto by nebylo od věci připomenout si nejprve ve zkratce jeho život (s klidnou duší však můžete tuto krátkou encyklopedickou část přeskočit).
Jednou z mála věcí, jež o Jerzym (pův. jménem Josek Lewinkopf) víme s jistotou, je ta, že byl polským Židem nuceným skrývat se před německými vojáky za časů druhé světové války. Jakým způsobem se ukrýval, tedy jestli sám, anebo v blízkosti rodičů, dodnes nevíme a právě tato nejasná skutečnost se stala předmětem mnoha sporů mezi ním a novináři (především plátek Village Voice se zasloužil o jeho zkompromitování, do té doby se v USA Kosińskému dostávalo mnohých uznání a dokonce i hodnotných literárních ocenění). Nejasným se stal rovněž jeho odchod do USA v době nastolení komunistického režimu v Polsku. Jerzy, jakožto výborný vypravěč, celou dobu tlumočil historku o svém polském pronásledování a také o jakémsi zfalšování profesorských doporučení. Novináři však přišli s možností naprosto neutrálního obdržení víza za účelem Kosińského studia ve Spojených státech. Kde je tedy pravda? Kdo byl ve skutečnosti Jerzy? Napsal všechna svá díla, nebo je opsal, jak se tvrdilo (tedy i tak silně autobiograficky laděné Nabarvené ptáče)? Všechna tajemství a nedořečené pravdy o „Jurkovi“ nám zůstanou zřejmě navždycky skryty. Pokusů o jejich odkrytí už tu bylo mnoho, ale jasných odpovědí se nikdy nikdo nedobral. Pojďme nyní nahlédnout na to, jak s pravdami nakládá Janusz Głowacki.
Děj je ve své podstatě lineární, čtenář je schopen se snadno zorientovat, i když vyprávěný příběh působí občas fragmentárně a nesouvisle kvůli nabourané chronologii. Na časové ose se totiž spisovatel pohybuje velmi dynamicky – skáče nejen rychle, ale také daleko, tzn. mnoho let dopředu i dozadu. Tento princip připomíná metody filmového střihu, čemuž napomáhá i fakt, že osud Džerzyho je zpracován v rozličných rovinách a jednou z těchto rovin je právě scénář k filmu. Mimo to spisovatel využívá žánru dopisu či zpovědi jeho blízkých anebo příběh tvoří samotné vypravěčovy vize. Tato metoda zajišťuje možnost, že o Džerzym tvrdí každý něco odlišeného a především něco svého. Před čtenářem se tak vyjímá mozaikovitě roztříštěná výpověď a obraz spisovatelova života.
Na začátku příběhu přichází Janusz (důkaz silné přítomnosti autobiografických prvků) se svým návrhem hry o Džerzym ke dvěma producentům, Rogerovi a Raulovi. Ti jej ale odmítají. Až díky literárnímu agentu Dennisovi může Janusz realizovat své přání o Džerzym napsat a takto ho znovu nejen literárnímu světu připomenout. Klíčovou postavou je Klaus Werner, bývalý manžel Máši, jenž se s Džerzym znal osobně. Umožní Januszovi napsat filmový scénář k budoucímu filmu o Džerzym Kosińském. Od této chvíle je čtenář svědkem prolínání několika pravd, resp. polopravd, a také lží nejen o Džerzym, ale i o jiných postavách. Kupříkladu velmi důležitou je Máša, ruská talentovaná, leč neúspěšná malířka, která se jala po zklamání v lásce s nevyzpytatelným umělcem Kosťou a také kvůli tuhým rodinným vztahům uchýlit do náruče německého oděvního návrháře Klause Wernera a žít s ním v USA. Zde ale potkává Džerzyho. Džerzyho, který je neústupným sukničkářem s nevybraným chováním a na Mášu udělá špatný dojem, který však záhy přeroste řekněme až v její posedlost jím. Velmi zajímavými pasážemi jsou Mášiny sny přibližující psychickou část její personality. Máša je, zdá se, velmi křehká, citově labilní, ale pro muže přesto neodolatelně zajímavá žena. Její manžel Klaus je zase velmi submisivní a rovněž citově nevyrovnaný, o čemž svědčí především jeho závěrečný dopis Januszovi, který nepřímo odhaluje Klausovy nejen citové pohnutky… Odlišné znaky chování vykazuje postava Jody, sebevědomá šéfka umělecké agentury a milenka Džerzyho, jíž také okouzlil až natolik, že opustila svého přítele Michaela a toužila si nechat Džerzyho dítě, jím však nechtěné….
Proč Džerzy dítě nechtěl? Protože Džerzy je podivný. Může za to jeho minulost, snově promítaná v knize prostřednictvím malého Jurka-Džerzyho a jeho negativních zážitků, jež se v něm nějakým způsobem odrazila? Těžký a hlavně pohnutý život zajisté měl, byl pronásledován fašisty s celou jeho rodinou a polský komunistický převrat také nevítal. Byl to lhář? Opravdu svá díla kopíroval z polských starých originálů? Opravdu neplatil redaktorům za obšírné překlady a tedy za větší kus díla samotného? Skutečně měl na své tvorbě tak minimální podíl? Nevíme, nevím to já, čtenář a ani Janusz, který ani písmenem nenaznačí svůj osobní názor. A je to, myslím, i jedno. Pro zážitek bohatě stačí, že jsme svědky sondy do duše psychopata, jenž se vyžívá v sexuálních zvrhlostech (obzvlášť výživná je kapitola na poli naturalismu, kdy Džerzy s Mášou objevují „tajemství domu neřestí“, velmi silně připomínající těžce zneuctěný prostor v Kubrickově snímku Eyes Wide Shut), sukničkáře, lháře, pokrytce, hulváta, ale také skvělého vypravěče, charismatické osobnosti a člověka, který si prožil opravdové peklo.
Z výše uvedených řádků můžeme dedukovat inklinaci autora k psychologismu, jímž je dílo opravdu s přemírou „prošpikováno“. Głowacki však vytváří i sociální obraz doby od 60. do řekněme 90. let, tedy zejména New Yorku a pochybných praxí v showbusinessu. Zvlášť se svým detailním a sugestivním líčením zaměřuje na evropské emigranty (povětšinou z okraje společnosti) a evropské prvky vůbec, nyní zasazené v citově a morálně vyprahlé Americe.
Dokonce se spisovatel dotýká i filozofické roviny, markantní jsou úvahy nad osudovostí vzhledem k životu Džerzyho. Byl to vše osud, nebo to byla náhoda? A není náhodou náhoda osudem? Co je hybatelem světa, duch či tělo, resp. člověk z masa a kostí? Džerzy se snad pokoušel tyto dvě roviny spojit, když v exhibicionistickém ukájení tělesných tužeb hledal základní princip existence, i když moc dobře věděl, že vše okolo nás je abnormálně absurdní. Každopádně to vše skončilo seb…………..
Má předchozí závěrečná věta nechť je nesena v duchu nedořečenosti a náznaku, se kterými se zde mocně pracuje a na nichž je vlastně primárně román založen. Právě v tomto bych viděla klíč a zároveň přednost; autor nám nevnucuje vůbec nic, jen shromažďuje materiál. Zvlášť oceňuji formu, tedy to, jakým způsobem jsou „fakta“ v díle, zároveň silně prosyceném groteskností a ironií, shromážděna. Kupříkladu velmi důvtipně je řešena symbolická rovina – několikrát se opakující symbol rozloučení „Good Night“, snu, ve kterém je také vše mlhavé, nebo ďábla - pokušitele, zrcadlící Džerzyho náturu. Také samotný přepis jména Jersy (Džerzy) je voleno nejspíš záměrně, počáteční souhlásky poukazují na původ „amerického“ spisovatele, jenž je ale z Polska a tíživý životní úděl si nese celou dobu na svých bedrech.
Zajímá mě, kdo další přijde po Głowackém a pokusí se oživit kult Džerzyho osobnosti. A zdalipak bude postupovat také tak originálně a půjde především svou cestou. Bude to mít ale těžké, protože:
„Utrhnout se z řetězu dokázal jen Džerzy.“
Good Night, Džerzy
Žánr: román
Vydáno: originál 2010; český výtisk 2012
Stran: 275
Vydalo: Nakladatelství Host
Hodnocení: 87 %
Zdroj foto: Nakladatelství Host
| < Předchozí | Další > |
|---|