Princip fotografie krystalizoval během 30. let 19. století - protnuly se v něm dvě důležité položky, jednak znalost chemických látek citlivých na světlo, které dovolily fixaci snímaného obrazu, jednak princip dávno známého technického zařízení zvaného camera obscura. Nejčastěji to byla různě velká skříňka (někdy až o velikosti celé zatemněné místnosti) s otvorem na jedné straně. Světlo z vnějšku, procházející tímto otvorem, dopadalo na protější stranu, ovšem v převrácené podobě. Pokud se obraz promítal na papír, vzniklý obraz stačilo obkreslit. Camera obscura byla známa již v antice a v průběhu věků byla zdokonalována jak užíváním zrcadel, tak vsouváním čoček.

Kniha Jaroslava Anděla Myšlení o fotografii/I zachycuje úvahy, které se o fotografii během staletí nahromadily. O mechanickém zobrazování reality přitom umělci (zejména malíři, ale také spisovatelé) i teoretici uvažovali dávno před vynálezem fotografie, protože "světelnými kresbami" se zabývali Leonardo da Vinci, Johann Wolfgang Goethe a další velikáni. Kniha, rozdělená do dvaceti tematických kapitol, zkoumá fotografii z hlediska ohlasů, z hlediska estetického, jako nástroj rychle se šířícího zpodobnění (a také interpretace) reality.

První česky psaná zpráva pochází z roku 1839 a její čtení vyvolává notný závan nostalgie i nadšeneckého očekávání. Vždyť začíná například slovy: "Co posud jen básníci ve svém nadšení tušili, to naše století nám ve skutek uvádí." Ostatně, také Karel Havlíček Borovský fotografii věnoval jeden z epigramů. Kniha zahrnuje široké časové období, zahrnující i poválečnou éru. Například připomínkou Susan Sontagová, jejíž kniha O fotografii vyšla i česky, sahá hluboko do druhé půle minulého století.

Jaroslav Anděl zvolil široký mezinárodní záběr svých textů, z nichž povětšinou uveřejňuje toliko nejpříznačnější úryvky. Přibližuje dění nejen na českém území, ale také v rámci Evropy a dokonce zámoří. Každou kapitolu navíc předchází stručný úvod, který čtenáře seznámí s kontextem shrnovaných názorů, s dobovými společenskými i politickými poměry.

Vějíř zacílení je široký: řada příspěvků dokládá zápas o uznání fotografie jako umění, obhlédneme, jak se fotografie dostala do služeb vědy, jak ji ovlivnilo moderní umění a různé avantgardy. A nechybí ani mravnostní výtky, protože byla záhy obviněna ze šíření pornografie, za kterou byly považovány i pouhé reprodukce malířských aktů. Fotografie se ovšem stávala i nástrojem politické propagandy, a to nejen v totalitních režimech. Fotografové už pouhým výběrem a opracováním obrazu prozrazovali i své cítění.

Cenné jsou zejména příspěvky jednotlivých představitelů toho či onoho zaměření - od malířů si můžeme přečíst postřehy Gauguinovy, Matissovy, Picassovy, Duchampovy, nalezneme "fotomanifesty" hlásící se k futurismu, konstruktivismu, surrealismu atd. Zajímavé jsou doklady o pronikání fotografického vnímání do literatury, početné odkazy nalezneme zejména v Proustově Hledání ztraceného času, ale také u Joyce nebo Kafky.

A rovněž přistupují stati umělců, kteří se fotografování průkopnicky věnovali, například Mana Raye, Lászla Moholy-Nagyho nebo Henriho Cartiera-Bressona. Experimentátoři jako Muybridge nebo Marey zjišťují, že rychlý sled statických fotografií navozuje iluzi pohybu. Fotografii se věnovala i řada teoretiků, často v souvislosti s filmem (Rudolf Arnheim, Siegfried Kracauer, u nás Karel Teige).

Svůj význam mají také obrazové doklady, do textů průběžně vřazované. Ačkoli jejich tisková kvalita sotva ohromí, osvětlují vývoj fotografie jako technického procesu i jako uměleckého vyjádření. Nejstarší obrázek považovatelný za fotografii pořídil Joseph Niépce už v roce 1826 - je jím Pohled z okna, zde rovněž reprodukovaný. Avantgardní tendence dokládá např. proslulá fotografie Raye Mana nazvaná Duchampova Nevěsta svlékaná svými mládenci (1920) - viz foto.

Od Jaroslava Anděla ovšem nedostáváme do ruky takto "citačně" zacílený projekt (navíc s přislíbeným druhým dílem) poprvé. Stejně pojednal oblast filmu, když před několika lety vydal antologii odborných tuzemských textů Stále kinema, dovedených do roku 1950. Můžeme přitom jen litovat, že u této neméně cenné publikace se dalšího pokračování zřejmě nedočkáme - sborník novějších a nejnovějších českých studií o filmu vyšel toliko v Polsku, přirozeně v polském překladu...

Myšlení o fotografii / I (Průvodce modernitou v antologii textů)
Autor: Jaroslav Anděl
Vydala Akademie múzických umění, Praha 2012. 464 stran.
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: kniha Myšlení o fotografii/I, www.dada.tribe.net, www.cavanarts.ie

< Předchozí		Další >