Poté, co bavorský vévoda Albrecht III. zemřel, rozhodl se jeho bratr po mléku a dvorní šašek Jan Burger, že se vyzná ze svého děsivého prohřešku. Přiřízl si několik husích brků a začal vyprávět příběh svého života po boku bavorského korunního prince a posléze panovníka.

Narodili se nedlouho po sobě a Janova matka Barbara, které chlapci říkali Barbra, je oba odkojila. Z Albrechta, kterého Barbra nadevše milovala, vyrostl pěkný mladík, Jan však přestal růst někdy ve čtyřech letech a pro vlastní matku téměř přestal existovat. Jeho končetiny sice sílily, ale zůstaly krátké, na zádech mu narostl hrb, jen tvář měl krásnou – stala se ideálem mužského půvabu.

Díky blízkému vztahu s korunním princem získal Jan vzdělání, dokonce se naučil střílet – bravurně – ze samostřílu. Stal se důvěrníkem prince Albrechta a všude jej doprovázel. Na bavorském území nebylo bezpečno. Bylo tehdy rozděleno do tří vévodství a každá strana čekala na chybu druhé. Proto Albrechtova matka umluvila svého chotě Arnošta, aby syna poslal na výchovu do Prahy, kde byla českou královnou sestra Arnoštova otce Žofie. Do Prahy odjel Albrecht i se svým bratrem po mléku. Jan se cesty obával. V Mnichově v Nové pevnosti, kde dosud žili, ho každý znal, ale jak tomu bude jinde?

Brzy byl díky svému vzhledu považován za dvorního šaška. Nebránil se tomu, věděl, že jeho zjev tomu napovídá. Jen si vymínil, že nebude nosit šaškovské oblečení a šaškem bude jen příležitostně. Pro Albrechta byl stále skoro bratrem. Nikdy na něho nedal dopustit a svěřoval mu nejtajnější mise. V Praze získal Jan od královny hodnost rytíře. Zde dokonce zachránil svou pohotovostí svému pánu a příteli život.

Život šel, Jan věrně provázel Albrechta na jeho cestách. Až na jedné z nich potkali krásnou lazebnici Anežku Bernauerovou, která princi učarovala. Stejně okouzlila svým vystupováním i Jana. Ten věřil, že až ji Albrecht kvůli dvorské morálce a zvykům bude muset opustit, stane se on jejím mužem a bude tím, kdo ji bude milovat a chránit do konce svých dnů. Jenže vše se vyvinulo úplně jinak, Albrecht se s Anežkou odstěhoval z Mnichova, odmítal nátlak svého otce, aby se oženil s ženou svého stavu, dokonce se tajně oženil. Proto musel vévoda Arnošt zakročit. Žárlivostí zmítaný dvorní šašek přesvědčil sám sebe, že pomáhá svému bratru po mléku, a kul pikle proti jeho ženě - lazebnici…

Dvorní šašek a čarodějnice je čtivý historický román ve formě zpovědi starého člověka, který se potřebuje vyzpovídat ze svého nejtěžšího hříchu. Autor barvitě vykresluje život šlechty na přelomu 14. a 15. století. Intriky, které decimovaly dvory v Praze i Mnichově a dalších městech, neustálý boj o nadvládu nad územím. Co nebylo zakázáno, bylo povoleno – a nebyly-li důkazy, nějaké si stvoříme. Vévodové se nežení z lásky – z lásky mají levobočky – vévodové se žení pro blaho svého panství.

Obyčejný příběh jedné závisti a žárlivosti, která vyústila v tragédii, se odehrál kdysi a jistě se něco podobného někde děje právě teď. Jenom v jiných historických kulisách. Vždy se někde najde někdo, kdo omluví vlastní žárlivost vyššími zájmy, kdo si vstřícné chování druhého vysvětlí podle svého a nesplňuje-li následně jeho představy, začne nenávidět. Chování lidí se prostě nemění. Jen kdysi následky byly hrůznější a mnohdy definitivní.

Netuším, nakolik si autor vyfabuloval tento příběh. Je však uvěřitelný, historie zde nedostává až tak na frak, proto mu můžeme odpustit nepřesnosti, kterých se dopustil při líčení českých dějin. Nepsal historickou esej, ani literaturu faktu – psal román. Román o lásce a nenávisti. Což se mu jako zručnému spisovateli vcelku zdařilo.

Dvorní šašek a čarodějnice
Autor: Siegfried Obermeier
Překladatel: Zlata Kufnerová
Žánr: historický román
Vydáno: 2012
Stran: 224
Vydalo nakladatelství: Knižní klub
Hodnocení: 70 %

Zdroj foto: Knižní klub