Dvacátým stoletím Na vlastní kůži

Dvacátým stoletím Na vlastní kůži

Email Tisk

na vlastni kuzi academiaKniha Na vlastní kůži líčí osudy Hedy Margoliové - Kovályové, která „na vlastní kůži“ zažila nacismus i komunismus, tedy oba totalitní režimy, které se tak nechvalně podepsaly na společnosti 20. století. Kniha zachycuje vzpomínky od začátku druhé světové války a končí okupací v roce 68, kdy autorka odchází do amerického exilu.

 

Samotnou válkou se Heda Margoliová-Kovályová zabývá pouze okrajově, větší pozornost věnuje době poválečné, tedy době nechvalně známých padesátých let. Na válku vzpomíná formou sledu vzpomínek, které jsou útržkovité a příliš na sebe nenavazují – okolnosti transportu v říjnu 1941, pár postřehů z koncentračního tábora, následný úspěšný útěk (který je zde zmíněn vlastně jen tak mimochodem), život v pražské ilegalitě…

Autorka hned v úvodu poukazuje na skutečnost, že oba totalitní režimy, kterými prošla, jsou si vlastně velice podobné. Oba třeba - kromě jiného - dokázaly velice lehce držet vlastní lidi v nevědomosti. Za příklad takového nacistického „ututlávání“ skutečnosti dává smýšlení vedoucího táborových prací, kterému se se svým tehdejším údělem v koncentračním táboře svěřila: „Ten člověk žil v nacistickém Německu a denně přicházel do styku s koncentrákem, a přesto nic nevěděl – vím určitě, že nevěděl. Myslel si prostě, že jsme trestankyně, řádným soudem řádně odsouzené za prokázané zločiny.“  Po útěku z tábora pocítila na malý okamžik pocit svobody, ten se však brzy proměnil ve zklamání a beznaděj. Většina jejích přátel se k ní ve strachu o sebe sama obrátila zády. Až koncem války se situace změnila – nyní, kdy již vlastně o nic nešlo, byli všichni najednou plní odvahy a falešného vlastenectví. Tuto skutečnost prezentuje například na dobrovolných sestrách, které si „přišly utrhnout trochu té laciné slávy“ a na kterých bylo přitom velice dobře poznat, „jak se o sebe celou válku pečlivě staraly“. Popisuje i poměry v tehdejší poválečné společnosti. Lidé, kterých se válka příliš nedotkla, zbohatli. Na ty méně šťastné, mezi nimiž byli i navrátilci z koncentračních táborů, se pak dívali s viditelným znechucením. Autorka osobně znala případy lidí, kteří nejenže přišli o střechu nad hlavou, protože jejich dům či byt byl již obsazen, ale nedomohli se ani svých osobních věcí, které si v dobré víře schovali po dobu války u „přátel“.

na vlastni kuzi academia

Většinová společnost byla nastalou situací znechucena a půda pro komunistické zřízení se tak pomalu připravovala:  „Často jsem si myslela, že hodně našich lidí se obrátilo ke komunismu ani ne tak z odporu k tehdejšímu společenskému zřízení, jako spíš ze zoufalství nad lidskou povahou, která se pochopitelně po válce projevila v nejhorším světle.“ Z mnoha válečných hrdinů se stali přesvědčení komunisté, kteří věřili, že společnost změní k lepšímu. Mezi tyto „osvícené“ patřila i Heda a její manžel. Brzy se však situace začala obracet. Ideály, se kterými mnozí do komunistické strany vstupovali, začaly ustupovat do pozadí. Lidé, kteří v ní stále věřili, postupně zjišťovali, že realita je ve skutečnosti úplně jiná. A kdo zkusí proti této skutečnosti i v dobré vůli protestovat, nedopadne dobře. To Heda v té době už začínala tušit a praktiky strany shrnula stručně: „Kdo není s námi, je proti nám. Buď jsi tělem a duší náš, nebo jsi zrádce.“  Příkladem totálního rozpadu ideálů a protichůdnosti toho, co strana hlásala a co ve skutečnosti činila, mohla být i jen obyčejná recepce: „Co mě nejvíc zaráželo, bych přepych těchto recepcí, kde se stoly prohýbaly pod nejlepšími lahůdkami, zatímco ostatní lidé žili ještě z přídělů, a zbohatlický snobismus těch, kteří si nejvíc zakládali na svém dělnickém původu a dělnické mentalitě…“ 

Hedin muž, v té době již na vysokém postavení náměstka ministra zahraničního obchodu, její výtky neuznával a v komunismus stále zaslepeně věřil. I na něho však brzy došlo, se svými osvícenými názory tvrdě narazil a stal se pro režim, stejně jako mnoho dalších, nežádoucím. V roce 1952 byl odsouzen v procesu s tzv. spiklenci Rudolfa Slánského za špionáž a podvracení republiky. Rudolf se při hlavním přelíčení, které bylo vysíláno rozhlasem, ke všemu „přiznal“. Autorka vzpomíná, s jakým šokem tomu naslouchala: „Mluvil takovým podivným, napjatým, monotónním hlasem, že má první myšlenka byla, že mluví v nějakém transu, pod vlivem drog. Ale pak jsem poznala, že odříkává něco, co se naučil nazpaměť. (…) Do strany vstoupil jenom proto, aby zrazoval, ve svém úřadě neprováděl nic než špionáž a sabotáž, obohacoval se a bral úplatky, v žoldu imperialistů osnoval dalekosáhlá spiknutí proti republice a lidu…“ Rudolf Margolius byl odsouzen k smrti. Heda se stala ze dne na den terčem pohrdavých a nenávistných útoků, přišla o práci a nakonec i o domov. Vzpomíná, že nebýt obětavé hrstky přátel, kteří jí zůstali, sama by tento stav nezvládla. Na konci padesátých let, kdy zemřel Stalin a poměry v Československu se dostávaly z nejhoršího, začali být odsouzení z procesů minulého desetiletí rehabilitováni. Vše však probíhalo v tichosti a strana navenek svou chybu nepřipustila. Po zklamání a zmařených nadějích, které přišly v srpnu 68, využila Heda Margoliová příležitosti a emigrovala.

na vlastni kuzi academia

Heda Margoliová - Kovályová byla českou spisovatelkou a překladatelkou. V roce 1955 se podruhé vdala, za profesora filozofie Pavla Kovályho, a společně s ním se později zasloužila o český překlad děl J. Steinbecka, G. Wellse či R. Chandlera. Její vzpomínková kniha Na vlastní kůži vyšla poprvé v nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu a posléze i v několika dalších zemích. Do Československa se její překlad dostal až v roce 1992, nyní vychází již ve čtvrtém vydání v nakladatelství Academia.

Na vlastní kůži je velice otevřená a čtivá kniha se spoustou zajímavých faktů a postřehů. Nezobrazuje situaci poválečných let pouze černobíle, ale snaží se, i když v subjektivním pojetí, o pravdivý popis skutečnosti. Kromě myšlení lidí, kteří byli slepými stoupenci komunistického režimu i přes jeho zjevné „nedostatky“, zachycuje velice zajímavě i vývoj v myšlení těch, kteří sice v komunismu na začátku viděli naději na lepší zítřky, ale následně byli velice brzy zklamáni jeho trpkou skutečností.

na vlastni kuzi obalka  academia

Na vlastní kůži
Autor: Heda Margoliová - Kovályová
Žánr: biografie
Vydáno: 2012
Stran: 188
Vydalo nakladatelství: Academia
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Academia



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

Anketa


Partneři

Hledat

Z archivu...

Čtěte také...

První díl komiksové revue zaujme především kluky

komiks200Na poli české komiksové scény se příliš často nedějí výrazné změny. V současné době se u nás můžete setkat především s formou pro dospělé. Ale tento druh četby byl přece původně určen z velké části pro děti. Jen si vzpomeňte na Rychlé šípy či Čtyřl...

Nové komentáře


Literatura

Děsivý Krotitel

krotitel 200Když se zrodí zlo, kolika osudů se dotkne? Přiznávám, že tento marketingový slogan mě konečně přivedl ke královně švédské krimi Camille Läckberg. Její poslední román je zhuštěné zlo, přesto musíte naprosto fascinovaně číst dál a dál. Příběh se za...

Divadlo

Divadelní Flora nabídne Mikuláška, Komedii i tanec

altHned tři dramaturgické linie připravila pro své diváky letošní – již šestnáctá – Divadelní Flora. Tradiční festival s mezinárodní účastí, který v Olomouci spolupořádá občanské sdružení Divadlo Konvikt a Mor...

Film

Ceny české filmové kritiky předají kolegům i jejich držitelé

Ceny kritika 200V sobotu 24. ledna 2015 budou v divadle Archa, v přímém přenosu ČT2, již popáté vyhlášeny Ceny české filmové kritiky, jimiž čeští filmoví publicisté ohodnotí nejlepší počiny uplynulého roku. Průvodcem večera bude opět moderátor Václav Mo...