Povinná četba z Toronta
Banner

Povinná četba z Toronta

opustis li mne nezahynes skvorecky salivarova hvizdalaKnižní rozhovory Karla Hvížďaly se Zdenou Salivarovou a Josefem Škvoreckým nedávno vyšly pod názvem  Opustíš-li mne, nezahyneš. Čtenář má možnost dozvědět se více o životě v exilu a o historii torontského nakladatelství, jehož knižní produkce působila v období komunistického temna jako živá voda.

 

 

Hvížďalovu knihu otevírá text Milana Kundery z května 1989. Mistr spisovatel v něm z Paříže děkuje Zdeně Salivarové (*1933) a Josefu Škvoreckému (1924-2012) za to, že kus svého vlastního díla obětovali pro díla svých kolegů – „a to se, co jsou spisovatelé spisovateli, ještě opravdu nikdy nestalo.“

V další části knihy Karel Hvížďala (pro upoutání čtenářské pozornosti a snad i pro zorientování se těch, kteří o torontském fenoménu mnoho nevědí) v kondenzované podobě vysvětluje význam literární a nakladatelské činnosti manželů Škvoreckých.  Pochopitelně zmiňuje dvě zásadní díla obou protagonistů – Zbabělce (J.Š.) a Honzlovou (Z.S.). Mimochodem také uvádí jistou podobnost psaní Josefa Škvoreckého a amerického spisovatele Philipa Rotha. Oba spojovala odvaha bourat přetvářku, což svobodný svět vždy oceňoval.
         
Rozhovor se Zdenou Salivarovou vznikal v období 1989 -1990. Hvíždala přiznává, že o první interview se pokusil už v letech 1979 a 1980 do knihy České rozhovory ve světě, ale „tehdy neměla paní nakladatelka dost času, a proto jsem z fragmentu otiskl jen ukázky po čarou k rozhovoru s Josefem Škvoreckým.“  Salivarová vypráví o svých rodinných kořenech a například vzpomíná, jak „nás soudili a kádrovali lidé, kteří mluvíce o bídě a utrpení lidu za první republiky, sami žádnou bídu a utrpení nikdy nepoznali“.  O tom, jak vlastně fungovalo nakladatelství v Torontu v letech 1971 až 1993, mluví se zaujetím, ale bez příkras. Zejména drobné historky dokazují, že tato práce pro spisovatele, kteří měli být po sovětské okupaci ´68 vymazáni, byla velkou životní obětí.

Důležitým tématem, které se objevuje v pasážích o žití v exilu, jsou komunisté, tedy hlavně ti „bývalí“.   V části rozhovoru, která byla uzavřena na jaře roku 1989, říká Zdena Salivarová (s. 139):  „Emigrantský lid nemůže nevidět, jak se na Západě ze soudruhů stávají páni, jak mnozí exsoudruzi se přes noc třídně zařadili, povýšili a stali se z nich buržousti ještě buržoustější než ti, které kdysi pomáhali likvidovat. Ale ani to by nevadilo. Nejvíc ze všeho vadí, že tyhle typy se tady venku zase snaží dostat opratě do rukou, zase nás poučovat, jak a co dělat pro lepší poměry doma, protože oni přece všecko vědí lépe a my ostatní můžeme maximálně posloužit věci jako mouřeníni. Ne, já nejsem nabroušená, já jim přeji všecko nejlepší, ale ať se schovají někam hodně do kouta a ani nedutají.“  


Druhý rozhovor vznikal v letech 1992 a 1993, Karel Hvížďala ho s Josefem Škvoreckým vedl v Torontu a v Praze.  Toto vyprávění tedy spadá do doby, kdy manželé ukončili činnost svého nakladatelství. Škvorecký se vrací nejen do šedesátých let, ale barvitě líčí i historky z kanadského exilu. Třeba jak za ním přišel jistý známý a vykládal mu pozoruhodnou story o jeho ženě, že prý má dva pasy, kanadský a československý… Z vyprávění Josefa Škvoreckého je zřejmé, že daleko od zadrátovaných hranic rodné země se občas pohybovali dost zvláštní lidé s velmi podivnými záměry. V tomto rozhovoru samozřejmě nemohou chybět vzpomínky na jazzové časy, na léta studentská či na období univerzitní. I zde se Škvorecký projevuje jako vynikající ironik a sebeironik, což jsou polohy, které dobře znají  čtenáři jeho knih. 

opustis li mne nezahynes skvorecky salivarova hvizdala


Nutno zdůraznit, že Karel Hvížďala vedl rozhovory věcným a gentlemanským stylem. Salivarovou a Škvoreckého zbytečně nechytal za slova, netlačil do kouta, nesnažil se je nachytat… Oběma ponechal velký prostor pro vyprávění a otázkami jen citlivě posunoval rodící se příběhy.  Za ocenění stojí i to, že součástí knihy je také bibliografie nakladatelství Sixty – Eight Publishers a soupis knižně vydaných děl Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého.
 
Ano, myslel jsem to vážně, když jsem úplně na začátku psal o „povinné literatuře“ z Toronta. Jsou knihy, které byste neměli ignorovat.   

Opustíš-li mne, nezahyneš
Autor: Karel Hvížďala
Žánr: Knižní rozhovor
Rok vydání: 2012
Počet stran: 288
Vydala: Mladá fronta, a.s.  
ISBN: 978-80-204-2658-1
Hodnocení:  85 %

Zdroj foto (obálka): Mf, a.s.


 

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Kamenický Šenov

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Rajeshův přízvuk je skutečný

muj prizvuk200V nakladatelství XYZ vyšla kniha Můj přízvuk je skutečný a pár dalších věcí, které jsem vám neřekl, kterou by si měl přečíst každý milovník seriálu Teorie velkého třesku (The Big Bang Theory). Tuto zpověď totiž nevypráví nikdo jiný než Kunal...


Literatura

Zkusíte si uvařit podle Malé úsporné kuchařky?


altNavzdory svému názvu není tato klasická kuchařka Anuše Kejřové z roku 1905 zrovna „malá“, neboť čítá 368 stran. Úspornost nejenom při vaření ale opravdu tvoří hlavní téma knihy. Autorka kuchařku věnovala své milované dceři Jiř...

Divadlo

Pozemšťan. Premiéra ONE MAN SHOW v Divadle Bolka Polívky v Brně

Pozemstan perexDruhou premiérou letošní sezony byla pod patronací principála Bolka Polívky 5. dubna autorská inscenace Pozemšťan v podání herce Pavola Seriše a v režii Hany Mikoláškové. Komediální pantomimou a vlastními komentovanými vstupy herec vypráv...

Film

Slovenská literatura mezi námi

SlovFilm perex
Pro filmové fandy, kteří slovenštinu ještě nepovažují za nesrozumitelný jazyk a bez váhání si v něm čtou, jsou určeny následující řádky. Rád bych příznivcům kvalitního čtení o pohyblivých obrázcích – a nejen o nich - prozradil, že ...